Tolkien v pohledu religionisty
Veřejnost v naší vlasti již měla možnost poznat anglického literárního mága dokonce v několika vlnách, z nichž první spadá ještě do éry bolševické cenzury, kdy šťastnou souhrou okolností mohl vyjít alespoň Hobit, zatímco příběh o zlém Mordoru na východě byl označován za nepřístojnou kritiku Sovětského svazu. S trilogií Pán prstenů jakož i s mytologickým kompendiem Silmarillion se čeští čtenáři mohli seznámit až v 90. letech, vzápětí pak pronikl fenomén Pána prstenů do popkultury ve formě spektakulárního filmového eposu.
V anglosaské kultuře provázejí vydání Tolkienova literárního díla spekulace o autorově křesťanské (římskokatolické) inspiraci po desítky let, ne-li od samého počátku, u nás se tato diskuse příliš nerozvinula, ba pro mnoho čtenářů zůstává spisovatelův spirituální základ přehlížený, vlastně neznámý a snad i nezajímavý.
Religionista Pavel Hošek ve své studii Sloužím tajnému ohni postupně odhaluje jednotlivé biografické, literární i duchovní mezníky, které určovaly Tolkienovy motivy při stvoření jedinečného kosmu zvaného Arda, jmenovitě jeho kontinentu Středozemě. J. R. R. Tolkien sám odmítal alegorickou interpretaci svého díla, alegorizaci si údajně až hnusil. Jeho nechuť k prolínání pohanského, předkřesťanského mýtu s křesťanskou symbolikou a biblickými motivy se projevuje například i v jeho nízkém hodnocení artušovské legendy, kterou vnímal jako kontaminovanou a nepůvodní. Naproti tomu oceňuje Kalevalu či příběh Beowulfa, tedy díla zaznamenaná a sepsaná křesťanskými autory, nicméně ryzí ve svém pohanství a své mytologické ahistoričnosti. Rozhodně mu bylo cizí hledání například kristovských motivů v Trilogii, jeho čtenáři například dokázali v mýtických hrdinech hledat i trojí zasvěcení (pomazání) Krista (prorok – Gandalf, kněz – Frodo, král – Aragorn) a jiné symboly. Tolkien v korespondenci sice opatrně a vlídně, nicméně jednoznačně takový přístup neschvaluje.
Lingvista J. R. R. Tolkien byl fascinován pradávnými jazyky, miloval latinu, která mu byla odkazem jeho zemřelé matky, nevítal změnu liturgie po druhém vatikánském koncilu a při mši důsledně odpovídal latinsky. Vášnivě zkoumal keltské jazyky a dánštinu, pokoušel se v etymologii odkrývat prastaré vrstvy řeči a jak známo, až do nejmenších podrobností vymýšlel vlastní jazyky a písma, například řeč vznešených elfů quenijštinu. Velmi se zabýval mýtickými základy jazyků, přičemž jako jeden z mála objevil pozoruhodnou dialektiku růstu mýtu z jazyka a zároveň vývoj jazyka ze substrátu mýtu. Na mytologii hleděl jako na svébytné svědectví o věčné pravdě, pokoušel se ji odhalit v prehistorických příbězích a konstituovat či rekonstruovat zakladatelský mýtus Anglie, který byl v jeho podání zničen vpádem Viléma Dobyvatele. Fantazie byla pro něj legitimní, ba výsostnou metodou vnímání a poznání, ale i tvorby svébytné reality.
Tolkiena fascinovalo ono rozhraní mezi mýtickou dobou, předhistorickou dobou dávných hrdinů a bohů a historickou érou, vládou lidí a příchodem křesťanství, tento přelom dvou věků, hraniční krizi popisuje v Trilogii. Mýtický čas, v němž vládnou bohové a elfové, čas, jehož západ popsal v ve svém díle, nechtěl prosytit nesourodými křesťanskými odkazy, které charakterizují dobu pomýtickou, éru, která měla teprve přijít.
Z Tolkienovy korespondence však vysvítá poněkud složitější struktura jeho díla. Spisovatel sice vášnivě lpěl na nevinné mytologii pohanské Anglie, nicméně nemohl vystoupit ze své vlastní spirituality a snad ani nechtěl některé letmé náznaky v textech nezanechat. A tak zatímco odmítal naivní alegorizaci,například data přelomových událostí v Trilogii jsou významnými daty křesťanského kalendáře. Jako by autor chtěl naznačit nikoliv prorocké předjímání kristovského příběhu, ale spíš jakýsi nadčasový, věčně pravdivý příběh lidstva a stvoření, v němž se podstatné motivy cyklicky opakují od pradávných staletí, od úsvitu věků. Ostatně jakkoliv byl Tolkien konzervativní, v latinské mši pevně zakotvený a horlivě praktikující katolík (v Británii příslušník náboženské menšiny, jak jinak), přál mezináboženskému dialogu, však jeho nejbližší přítel ze skupiny Inklingů Clive Staples Lewis byl anglikán (jakožto Ir byl mezi římskokatolickými Iry též příslušníkem menšiny). Stejně tak přejný byl Tolkien vůči pradávnému pohanství, v němž viděl nejen základní mravní hodnoty anglického národa, ale i jistou ušlechtilou, dětskou nevinnost.
Při psaní Pána prstenů se Tolkien důsledně vyhýbal popisům jakéhokoliv kultu, pozoruhodnou a ojedinělou výjimkou je narážka na dávné pohanské krále při Denethorově smrti. Náboženství Středozemě je naznačeno pouze jakousi tichou modlitbou, mlčenlivým pohlédnutím k západu, a ovšem několika narážkami na mocné bohy, s nimiž jsou hrdinové spjati původem či pradávnými dějinami. Tito bohové však do děje přímo nezasahují a ponechávají svobodné bytosti Středozemě, aby vybojovaly rozhodující zápas s říší zla samy.
Heroové zvaní čarodějové jsou polobožské bytosti, nicméně jsou vydány svodům a utrpení jako lidé. Ze tří zmiňovaných se Radegast stáhl do ústraní nedotčené přírody, Saruman podlehl lákání moci a propadl zlu a pouze Gandalf zůstal věrný svému poslání. Jakkoliv disponuje Gandalf nadpřirozenou mocí, jakkoliv jej lze pokládat za jednoho ze staroevropských bohů, není mu prokazován žádný kult a vystupuje jako sice dlouhověký, nicméně ve všech směrech lidský hrdina. A právě tento čaroděj tváří tvář odvěkému nepříteli Balrogovi vysloví v hlubinách dolu Moria větu, která je názvem Hoškovy studie: „Sloužím tajnému ohni.“
Mytologický motiv očistného ohně jejedním z transkulturních kladných symbolů, onen tajný oheň planoucí v srdci Středozemě, kterým Tolkien cudně odkazuje k planoucímu Duchu.Tolkien objasnil význam tajného ohně ve svém spiseLexikon jazyka quenya,jejím míněn Duch svatý.Tento Duch, který se vznášel nad vodami v knizeGenesisa který sestoupil o Letnicích na apoštolyv podobě plamenů, je stejný Duch, který vede hrdiny Středozemě na cestě dobra, života,přátelství, věrnostia odvahy.GandalfelfyzvanýMithrandirprochází tímto ohněm, aby po své smrti,pojakémsi sestoupení do pekel, povstal k novému životu a nové existenci Bílého čaroděje. Gandalf, ač jeden z pradávných božských mágů, slouží stejnémuživotadárnémuplameni, o jakém píše Bible.
Hledání křesťanského základu, ať hypotetického, nebo dobře utajeného, v Pánu prstenůje velkým dobrodružstvím, osobně však vidím jako zásadní přínos Hoškovy studie hluboké zamyšlení nad funkcí příběhu, původního, nově odkrytého,rekonstruovanéhočiprávěsepsanéhomýtu. Stvoření světa, nejen nám známého kosmu, jak je popisujeGenesis, ale i stvoření Tolkienovy Ardy se děje slovem, božím vyprávěním, všestvořenéje epos a lidé jsou jeho hrdiny.Otázka historické pravdy se tak dostává znovu do popředí, aniž je definitivně zodpovězena. Mýtus je pravdivý v jiném smyslu než historická evidence, jeho pravda je nadčasová a významodárná.Tolkien se pokusil dát své milované Anglii mýtus jakožto živou vodu i zbraň určenou k odražení každého nepřátelského útoku,každého zoufalství a beznaděje. Rozum zná velké dějiny Británie, ale srdce zná Kraj a houževnatý nárůdek hobitů.
-
Poznámka:Odkaz na studii Pavla Hoška sem nemohu dát, protože pravidla blogů na iDNES považují recenzi za reklamu, ale snadno jej najdete na internetu.
-
Fotografie: Oxford (fotografie autorky)
Věra Tydlitátová
Válečná zranění
Na dohled od našich klidných domovů vybuchují rakety, umírají nevinní. Jsme svědky nepředstavitelných zvěrstev. Znala jsem pár lidí, kteří prošli válkou.
Věra Tydlitátová
Alexandr Meň, světlo v temnotách smutné Rusi
Před třiceti dvěma lety 9. září 1990 byl zabit Otec Alexandr Vladimirovič Meň. Zatímco u nás je znám především v určitých kruzích duchovních a věřících, v Rusku je některými lidmi považován za svatého.
Věra Tydlitátová
Zklamaly elity národa?
Narazila jsem na zajímavou otázku, zda selhává elita národa, když se nechce postavit zlu ve společnosti. Že nechce jít do politiky...
Věra Tydlitátová
Putlere, blíží se březnové ídy
Když člověk trochu zná dějiny a myslím, že na vojenských akademiích se důležité bitvy také studují, vidí zajímavé příklady, ze kterých se asi Putler a jeho generálové zjevně nepoučili:
Věra Tydlitátová
Po volbách
Uvědomuji si, že vítězství demokratů ve volbách je dost vratké, ti voliči Ano, SPD a ani ti s tzv. propadlými hlasy nikam nezmizeli, naopak se mohou nebezpečně radikalizovat a sjednotit.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Izrael zavřel hraniční přechod do Pásma Gazy. Humanitární pomoc tam končí
Izraelská armáda v neděli oznámila, že po ostřelování uzavírá hraniční přechod Kerem Šalom, určený...
Příměří v nedohlednu. Jednání Izraele s Hamásem v Káhiře ztroskotala
V Káhiře v neděli skončila jednání o příměří mezi radikálním palestinským hnutím Hamás a Izraelem,...
Poslance SPD jsem zbil já, přiznal se 17letý mladík. Došlo k dalšímu ničení
Drážďany v sobotu zaznamenaly další předvolební útok. Tentokrát šlo o stánek protiimigrační...
Strach z migrace i rebelie proti levici. Mladí Němci se přiklánějí k AfD
Čekali byste, že mladí Němci volí hlavně Zelené nebo jiné levicové strany? Omyl Roste podíl těch,...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!