Vážený pane Sókrate,

Zdravím Vás srdečně, též zdravím paní Xantypu a syny, doufám, že jste při těch nepokojích v Athénách v pořádku a že jste všichni zdrávi, já vím, že tam máte starosti, a doufám, že Vás moc nezdržím a že můj dopis ani nebudete pokládat za nemístnou drzost.

Dlouho jsem se odhodlávala napsat Vám, neboť vím, že si tuze rád děláte z lidí legraci a že máte zvláště spadeno na lidi, kteří se domnívají, že jsou ve svém oboru mistry. Tak mě napadlo, že třebas odpovíte též nějakým žertem a ukážete, jak málo toho vím. Inu víte, já bych se ani neurazila, neboť toho vím opravdu velice málo, ba dokonce bych i připustila, že vím, že nevím nic, nechci ovšem, aby  to vypadalo jako pochlebování a snaha se zalíbit, takže připouštím, že toho velice mnoho nevím. A to je též důvod, proč jsem si dovolila napsat Vám a pozeptat se na několik věcí. Prosím, na chvíli si představte, že stojíme například na tržišti a poučte mne, jako jste poučoval každého, kdo se s Vámi zastavil.

Prosím, řekněte mi, jak je možné, že Vy, takový moudrý muž, jste si za přátele vybral tak  nemravné a vratké druhy, jakými je například Alkibiadés, který neváhal pro osobní slávu zavléci Athény do zničující války, zradit je Spartě, pak opět zradit Spartské a pak postupně zradit kdekoho. Velmi toužil po Vašem přátelství, ba dokonce po milostném vztahu, ale ani jeho oddanost k Vám ho neuchránila pokušení moci a slávy, těch hodnot, kterými Vy pohrdáte jako věcmi nicotnými.

Prosím, řekněte mi, jak je to možné, že Vás, tak zbožného muže obviňovali, že nevěříte v bohy, a proč říkali, že kazíte mládež? Nebylo to spíše proto, že jste ctihodné spoluobčany zlobil svými otázkami na kdejakém tržišti a pěkně veřejně ukazoval, jak jsou hloupí? Nebo to bylo proto, že jste popudil své kolegy, profesionální filosofy, neboť jste za své hovory nebral palmáre a raději jste se živil řezbářstvím, a tím jim kazil ceny? Nebo jste pohněval nějakého mocného demagóga, nebo zbabělého velitele od vojska, neboť jste byl sám v bitvách statečný, a každý si vedle Vás připadal nutně jako sketa a trouba?

Prosím, řekněte mi, jak se to mohlo stát, že v tak slavném městě jako jsou Athény, ve městě plném filosofů a umělců a vynikajících politiků se našlo tolik rozumných a úctyhodných občanů, aby mohli odhlasovat rozsudek nad Vámi? To přece nebyla nějaká lůza, nějací nepřátelé Athén a nepřátelé moudrosti, a přece uvalili na Vás trest smrti a na Athény pak nesmrtelnou hanbu. Prosím, můžete mi tedy říci, čím to je, že tolik slušných lidí udělá něco tak hanebného, a ještě se domnívá, že koná jen dobro?

Prosím, řekněte mi, proč jste odmítl uprchnout po rozsudku, když Vám tu možnost nabízeli, a kde jste našel klid a kázeň, abyste vypil jed bez mrknutí oka. Zdálo se Vám opravdu nutné přijmout rozsudek z úcty k zákonům, nebo jste už byl prostě unavený zápasem s lidskou hloupostí a nenávistí a toužil jste po spánku smrti? Nebo jste tušil, že tam, na druhém břehu budou zajímavější druhové k nekonečným rozpravám o podstatě Dobra, že tam, na druhé straně Vás čeká nekonečné symposion s vybranými mudrci všech dob, s hudbou a tanci a výborným vínem? Nebo jste nečekal už nic a toto nic zdálo se Vám lepší než pobývání s hlupáky a zbabělci?

Vážený pane Sókrate, srdečně zdravím a vzpomínám na modré nebe nad Athénami, které jsou pořád tak krásným městem. Na Vaši počest odliji dnes ze sklenice pár kapek vína na zem, nevím, zda se to hodí a jaké jsou tam u Vás mravy, ale vezměte to jako pozdrav a prosím, ať jste kde jste, buďte blažený.

Foto autorka