Hrdý Albion jsme milovali...

Už jsem asi milióntá, kdo něco píše k Británii. Ani jsem psát nechtěla, protože mě to drásá. Ale ze stejného důvodu to napíšu, protože se mi to pořád točí v hlavě a protože jsem před pár týdny v Británii byla.

Na cestě po Anglii, Walesu a Skotsku jsme si četli z Anglických listů od Karla Čapka a viděli jsme, jak byl geniální a jak málo se změnilo. Proč mě Brexit tak zasáhl? Nikoliv jen proto, že nás to všechny poškodí politicky i hospodářsky, ale daleko víc proto, že Británii milujeme.

Žádná jiná evropská země neměla postavení tak výlučné, žádná nebyla tak obdivovaná, něžně milovaná, vysněná čtenáři britské literatury, obdivovaná pro demokratickou tradici a pro jemný humor, okouzlující a pohádková. Šok je stejný, jako když krásná, duchaplná a vzdělaná dáma na veřejnosti pronese vulgarismus, nebo se svalí opilá pod stůl.

Nejen, že jsme Británii milovali, ale také jsme jí ledacos odpouštěli: kultivovanou aroganci, nezájem o kontinent, který kritizoval již Čapek, násilné chování v koloniích, zradu Židů v Palestině, zradu spojenců před válkou a následné samozřejmě přijímané oběti cizinců v bojích o Británii... Nyní Angličané zradili své keltské národy a vyrvali je z naší společnosti, kam patří, ano Angličané obelhali Skoty, aby je udrželi ve spojení, ovšem kdo ještě pamatuje krutou genocidu Skotů a Irů, kterou páchali ti skvělí angličtí gentlemani? Evropa byla neobyčejně velkorysá vůči této milované dámě: ponechala jí její libůstky jako jízdu vlevo, nesrozumitelný středověký systém měr a vah, který není prostě převoditelný na metrický, elektrické zásuvky, které Evropan nemůže použít...

Nikomu jsme tolik neodpouštěli, jako Británii, kterou milujeme. A opět jí odpustíme, že nás podrazila. Pravda, neučinili to všichni Angličané, ale podraz schválila více než polovina britských voličů. I kdyby ovšem Brexit neprošel v opačném poměru hlasů, byla by to ohavná věc, znamenalo by to, že tolik, tolik Britů je opět v pozici krys, které opouštějí společnou loď. A nás, kteří jsme je milovali, nazývají verbeží. Poláci i Češi pomáhali zachránit Británii krátce po mnichovské zradě, ale nyní slyšíme, že jsme na obtíž. Z toho důvodu si myslím, že žádné druhé referendum by tuhle věc nenapravilo a také si myslím, že pokusy o prodlužování agónie a lavírování nikomu neprospějí. To je ovšem výhradní věc Britů a jen doufám, že zvolí nejlepší řešení toho průšvihu.

Nepřeji Británii nic zlého, ale upřímně přeji, aby se Skoti a Irové vrátili mezi nás a aby nemuseli jíst hořké plody další zrady. Jen přivítám, když si odhlasují oddělení od Anglie a konečně naleznou historickou spravedlnost i prosperitu, kterou jim EU může zajistit lépe než marginalizovaná Anglie. Anglickou kulturu a nenápadnou noblesu budeme vždycky milovat, ale okouzlení skončilo. Tak je to asi zdravější, uhranutí Anglií bylo poněkud dětinské a anachronické.

---