Jsme ve studené občanské válce
Nemám k dispozici žádná tvrdá data, abych tento trend dokázala, ale i bez nich jsou skepse a znechucení z veřejných věcí patrné. Odpor k demokratickému uspořádání je jen vrcholem celé hory podobných animozit: vůči liberální společnosti s jejími svobodami a lehkomyslností, vůči politice po listopadu 1989, vůči západnímu světu, tedy vůči USA a Evropě, vůči Izraeli, vůči NATO, vůči věřícím, vůči cizincům, vůči menšinám, dokonce vůči důchodcům, sirotkům a postiženým…
Putin je katalyzátor
Teprve v posledních letech a měsících se stále zřetelněji vyjevuje, že tyto destruktivní nálady mají i svůj katalyzátor, snad jen jeden z mnohých, ale aktuálně nejsilnější. Tím katalyzátorem je příval ruské, rozuměj putinovské, propagandy, která dříve nenápadně, ale nyní již otevřeně vyvolává nacionalistické vášně a barvotiskové vzpomínky na předlistopadový sovětizovaný ráj, útočí na tradiční hodnoty naší svobodné, tolerantní, ale také zlenivělé evropské společnosti.
Putinovské Rusko se dopustilo zjevné a nepopiratelné agrese vůči sousednímu suverénnímu státu, již to by mělo stačit k jednoznačnému postoji Středoevropanů, nehledě na historickou paměť a na tvrdou zkušenost s ruskou hegemonií. V České republice však již probíhá studená“ „občanská“ „válka“: na jedné straně stojí občané vyznávající prozápadní, liberální a demokratické principy včetně ochrany lidských práv a svobody, na druhé straně stojí ti, kteří nejen omlouvají, ale dokonce vítají napadení Ukrajiny, stejně jako nekriticky oslavují každý krok a výrok ruského prezidenta a odsuzují vše, co přinesl listopad 1989.
Jistě, rozdělená společnost v našich zemích je již velmi dlouho, jdeme-li časem zpět, dojdeme snad k reformaci, ne-li ještě dále. „Dvojí lid“ v našich zemích býval rozdělený tu vírou, tu jazykem, tu národní identitou, tu vztahem k panovníkovi či k republice, v novější době poměrem k nacistickému či ke komunistickému režimu. Podobnou krizí si prošla viktoriánská Anglie v 19. století. Konzervativní politik a spisovatel Benjamin Disraeli popsal tento rozkol v románě „Sybil aneb Dva národy“. V jeho době šlo o bohaté a chudé Brity, kteří stáli proti sobě jako cizinci. Viktoriánská společnost díky rozvaze svých politiků a také díky silné parlamentní demokracii toto rozdělení překonala a vytvořila jeden houževnatý a životaschopný národ.
V rozdělenosti umíme žít
Nejsme jednotní a kdo ví, zda jsme kdy byli. Ale naučili jsme se svou rozdělenost překonávat, žít s ní. Její hloubka a zničující síla se vyjevuje v dobách krizí, nebo, jako je tomu v posledních letech, v době nezasloužené svobody a z ní pocházející úzkosti a zmatku. Přiznejme si, že naši společnost kromě jiných těžkostí nyní rozděluje častá nemožnost dovolat se práva, mnohé zjevné nespravedlnosti a nezasloužené strádání těch, kteří vinou různých lotrů upadli do bídy. Je zřejmé, že oba poslední prezidenti svými výroky ono rozdělení zřejmě záměrně prohloubili.
Mentalita občanské války zde již je, a byť nejde o krvavý konflikt, je to skutečná krize, která nás oslabuje. Důvěra v demokracii u části občanů klesá a volání po silné ruce diktátora, nebo dokonce po vládě cizí mocnosti, můžeme slyšet stále častěji. Ti z nás, kdo brání demokracii, si jsou vědomi tohoto rozdělení a vzrůstající agresivity ve společnosti. Před námi je velice těžký úkol: nejen ubránit demokracii a důvěru v ní, to nebude tak těžké, neboť prakticky není jiné reálné alternativy, ale těžší bude udržet společnost při takové míře vzájemnosti, citlivosti, solidarity, rozvahy, moudrosti a střízlivosti, aby její rozdělení aktuálně doprovázené úmyslně vybičovanými vášněmi zůstalo pouze kratičkou epizodou společných dějin a aby nám zbyla energie na řešení skutečných krizí, kdy půjde o naše přežití.
----------
Psáno pro Svobodné fórum
-----------------------------
Věra Tydlitátová
Válečná zranění
Na dohled od našich klidných domovů vybuchují rakety, umírají nevinní. Jsme svědky nepředstavitelných zvěrstev. Znala jsem pár lidí, kteří prošli válkou.
Věra Tydlitátová
Alexandr Meň, světlo v temnotách smutné Rusi
Před třiceti dvěma lety 9. září 1990 byl zabit Otec Alexandr Vladimirovič Meň. Zatímco u nás je znám především v určitých kruzích duchovních a věřících, v Rusku je některými lidmi považován za svatého.
Věra Tydlitátová
Zklamaly elity národa?
Narazila jsem na zajímavou otázku, zda selhává elita národa, když se nechce postavit zlu ve společnosti. Že nechce jít do politiky...
Věra Tydlitátová
Putlere, blíží se březnové ídy
Když člověk trochu zná dějiny a myslím, že na vojenských akademiích se důležité bitvy také studují, vidí zajímavé příklady, ze kterých se asi Putler a jeho generálové zjevně nepoučili:
Věra Tydlitátová
Po volbách
Uvědomuji si, že vítězství demokratů ve volbách je dost vratké, ti voliči Ano, SPD a ani ti s tzv. propadlými hlasy nikam nezmizeli, naopak se mohou nebezpečně radikalizovat a sjednotit.
Věra Tydlitátová
Tolkien v pohledu religionisty
Když kolega Pavel Hošek avízoval vydání své studie o Tolkienově spiritualitě, dalo se očekávat, že v naší zemi půjde o počin nanejvýš pozoruhodný a na poli religionistiky příjemně osvěžující.
Věra Tydlitátová
Erika Bezdíčková nás opustila
Je tomu více než deset let, co jsem v Brně poznala paní Bezdíčkovou. Od té doby jsem za ní jezdívala a díky ní jsme poznala nejen Brno, ale i část jižní Moravy.
Věra Tydlitátová
Disidenti ve vatě a v brokátu
Dlouho jsem se snažila pochopit myšlení a motivy paní Lipovské. Poslechla jsem si její rozhovor, přečetla pár interview...
Věra Tydlitátová
Bojkoty Izraele jako pokrytecká nemoc západních intelektuálů
Boycott, Divestment and Sanctions Movement, česky Hnutí Bojkot, stažení investic a sankce, zkratkou BDS nebo Hnutí BDS, ...
Věra Tydlitátová
Což není v Gileádu balzám, což tam není lékař?
Přemýšleli jste někdy nad názvem firmy Gilead Sciences pracující na léku Remdesivir, který nedávno přispěl k uzdravení Roberta Markoviče těžce zasaženého Covidem-19?
Věra Tydlitátová
Podbrdská spisovatelka Jana Poncarová
Mladá autorka Jana Poncarová vydala svoji rozsáhlou rodinnou ságu již před dvěma lety, nicméně do obecnějšího povědomí se kniha Podbrdské ženy dostává postupně.
Věra Tydlitátová
Úsvit módního intelektualismu
Před pár dny nás opustil skvělý rebel evropské filosofie Ladislav Hejdánek. Vzpomínáme na něj my, které učil v bytové univerzitě i na fakultě filosofické a kteří ho známe.
Věra Tydlitátová
Krize víří špinavé bahno
Pandemie čínské chřipky přináší mnoho nových zkušeností. Možná jen funguje jako čočka, která zvýraznila již stávající kvality mnoha statečných lidí, projevy solidarity, ale také temné obludnosti.
Věra Tydlitátová
Křeček a právo sodomské
Ve středu 19. února složil Stanislav Křeček slib veřejného ochránce práv do rukou xenofobního extrémisty Tomia Okamury, který je známý svým štítivým poměrem k pravdě a je z vůle českých mafiánů místopředsedou Poslanecké sněmovny.
Věra Tydlitátová
Kdo parazituje na Lidicích?
V těchto dnech čteme o podivném angažmá novopečeného ministra kultury v Památníku Lidice. Lubomír Zaorálek vyzval k rezignaci ředitelku Mgr. Martinu Lehmannovou.
Věra Tydlitátová
První dáma české literatury
Dnes si připomínáme dvě stě let od narození Boženy Němcové. Kdo by neznal její pohádky, nebo Babičku? Veřejnoprávní média přinášejí řadu výborných dokumentů a adaptací jejích děl.
Věra Tydlitátová
O luskounech a jiných čínských masakrech
Když mi bylo dvanáct let, jeli jsme se školou na zájezd do Zoo ve Dvoře Králové na tehdy relativně nové safari.
Věra Tydlitátová
Hej, Slované...
Nic proti Slovanům, Germánům, Keltům atd., ale tohle všechno je haraburdí romatismu počátku 19. století.
Věra Tydlitátová
Belšasarova hostina na pražském Hradě
Prorok Daniel je postava, která ukazuje, jaký poměr má mít člověk ke zpupné moci. Píše se o něm, že se odmítl poklonit mocným. Bylo to dávno, pradávno, ale co se změnilo?
Věra Tydlitátová
Národní smrádek
Můj dědeček Karel byl italský legionář. Narodil se roku 1895 za císaře pána. On i jeho bratři měli ještě jména po členech císařského domu, protože, co naplat, císař František Josef byl mezi lidem dosti oblíben.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |