Krátce před vánočními svátky, 21. prosince roku 1988, zazněla z Hlasu Ameriky, který jsme tehdy poslouchali, děsivá zpráva. Letadlo s 259 lidmi na palubě se po dokončeném teroristickém útoku zřítilo na skotské město Lockerbie.
Obešla mne hrůza. Jak strašné byly poslední okamžiky posádky a cestujících v tom střemhlavém pádu a jak strašné bylo burácení tun kovu nad střechami slavnostně osvětlených domovů, na něž se adventním večerem řítila z nebes nepochopitelná smrt.
Ovládne-li národ psychopatický diktátor, vzcházejí ze zotročeného národa jemu podobní zločinci a šílenci. Rozumní a dobří lidé mlčí, nebo jsou umlčeni. Tento zločin osobně nařídil masový vrah Muammar Kaddáfí a fanatici v jeho službách jej tupě uskutečnili. Komunističtí vládci tehdejšího Československa jim k tomu poskytli naši vývozní specialitu: semtex. Slova jako Lockerbie, Kaddáfí a semtex obletěla svět.
Když 20. října 2011 z jakési odpadní roury vyvlékl rozlícený dav psychopatického diktátora a rozsápal ho, na naší extrémistické scéně zavládl smutek a Kaddáfí byl oslavován jako mučedník a statečný bojovník proti zlé Americe a židovskému spiknutí. Ale mně zaznělo kdesi v hlavě to slovo jako z dětské ukolébavky: Lockerbie.
Na jaře roku 2016 jsem s blízkými jela po dálnici A74 z Anglie do země širokých údolí a stříbrných jezer s vidinou pohádkového ostrova Skye v dálce. Krajina se téměř náhle změnila z anglicky malebných domečků, zídek a zahrádek na seversky přísnou rozlehnou planinu, strohou a jaksi pravěkou. Ačkoliv bylo jaro, zde ve Skotsku nás nevítaly pestré zahrádky a truhlíky květů jako v Anglii. Skotský máj se omezil na zlaté oblaky trnitých hlodášových plotů jemně vonících kokosem. A my jsme náhle a jaksi překvapeně uviděli odbočku na Lockerbie.
Lockerbie, které se gaelsky jmenuje Logarbaidh, je opravdu malé městečko strohých bílých domků a puritánsky střízlivé, neokázalé krásy. Angličtina zdejších lidí je silně poznamenaná skotským dialektem. Centrum města se pyšní katedrálou a historickými stavbami v matně hnědočervené barvě starého kamene, ale obytné doby jsou prosté, bílé, všechny sobě podobné. Na náměstí je pomník padlým v první světové válce a sousoší beránka a ovečky. Památník obětem teroristického činu, k nimž musíme připočítat i jedenáct obyvatel Lockerbie, nalezneme na místním hřbitově.
Dobří lidé nám ukázali cestu. Hřbitov je plný pomníků dobrých skotských křesťanů, kterým bylo dovolenou spočinout v Lockerbie spolu se svými blízkými v tichu a pokoji. Až na konci je hřbitov obětí vraha Kaddáfího a velká deska s jejich jmény. Jemný déšť jako slzy padá na jména těch, které zabila zloba, fanatismus a pýcha jednoho mocného člověka bez duše.
-
Foto: autorka
---------------
