Česká společnost se však posunula od touhy po stromech jitrnicovníkách a po řekách piva k touze po životu v kleci. Kolik voličů dnes nostalgicky vzpomíná na komunistické kriminály, bolševické šibenice a okolo země natažený ostnatý drát? Vládnoucí kasta privilegovaných úředníků sice ustavičně tvrdila, že dráty na hranicích a hlídky střílející po civilistech slouží jen k odvrácení diverzantského vpádu bodrých Bavoráků, ale všichni jsme věděli, a také stále pociťovali, že jsou to dráty okolo velikého vězení, v němž jsme byli zavření my jako dobytek v ohradě
Stejné je to i nyní. Dráteníci touží opět uzavřít naši zemi a obnovit pracovní tábor, kde bychom všichni sloužili jako levná pracovní síla pro privilegovanou kastu. Možná by tou kastou nyní nebyli komunističtí papaláši, ale moderní oligarchové, z nichž mnozí bývali oněmi komunistickými papaláši a strašili nájezdem bavorských nacistů. Vždycky je kým strašit a proti komu stavět klece. Pořád se někdo nebezpečně přibližuje k naší kotlince ze západu, z východu, z jihu, ze severu a vůbec odkudkoliv. A je trochu divný. Kdyby nebyli cizinci, dráteničtí spasitelé by nás zavřeli na ochranu před mimozemšťany.
Jeden oligarcha si funkci kápa v pracovním táboře již zkouší. A druhý kandidát na papaláše zcela otevřeně nabízí voličům ostnatý drát. Tomio Oklamura se svou notoricky známou nestydatostí cynicky kalkuluje s otrockou povahou mnoha Čechů. Však oni mu jeho voliči rádi poníženě polezou do klece dobrovolně a ještě se mu složí na pěkné kapesné.
Tento volební plakát jsem našla na Hlavním nádraží v Praze. Prohlédněte si ho celý, odshora až dolů: