Věra Tydlitátová

Naštvané matky pořádají štvanici na zdravý rozum

23. 09. 2017 10:39:05
Poněkud komický spolek nazvaný příznačně Naštvané matky názorně ukázal, kam až může zavést iracionální rozčílení a obratná manipulace jinak zřejmě nenápadné a pořádkumilovné lidi.

Banner vyzývající k pronásledování advokátky Radky Korbelové Dohnalové patří k nejodpudivějším projevům české politické nekultury. Pravděpodobně se jedná o dílo Evy Hrindové, jakési mediální tváře Naštvaných matek. V každém případě se autor, nebo autorka, dopustili minimálně stalkingu, ne-li něčeho závažnějšího. Ale právní stránku věci prozatím ponechme stranou, předpokládám, že Česká advokátní komora, která se již také vyjádřila na podporu své členky, si s právní stránkou této nebezpečné ostudy snadno poradí.

Proč ale přes 30 000 žen (a samozřejmě i mužů) má potřebu sytit sdílenými frustracemi facebookovou skupinu s komickým názvem Naštvané matky, navzájem se utvrzovat ve strachu z imigrantů a islámu a zároveň napadat celé skupiny domnělých oponentů, neziskové organizace, právníky atd., v paranoickém puzení píše: "část našeho národa spolupracuje na ničení jiné části národa" a proč má nutkání vyvolávat hysterii okolo bezvýznamného soudního sporu?

Nezúčastněný pozorovatel se neubrání dojmu, že za nejen touto kampaní Naštvaných matek, ale za veškerým jejich působením je jakási živelná, iracionální a nezvladatelná nenávist vůči komukoliv, kdo se zrovna namane. Před nějakým časem to byla mladá žena podléhající rakovině. Eva Hrindová napadla zcela bezdůvodně a nepřiměřeně cynicky Lucii Bittalovou a dokonce vyjádřila závist, že si nemocná žena může dovolit pracovat na své kampani za prevenci rakoviny zadarmo.

Paní Hrindová věnuje zajisté nemálo svého volného času vlastním kampaním a společenským aktivitám, nicméně tváří se, že nechápe, jak může Lucie Bittalová po práci, nebo během nemocenské věnovat svůj čas tomu, co ona sama považuje za důležité. Naivně bychom očekávali, že jedna žena bude soucítit s druhou ženou a bude mít porozumění pro veřejné aktivity, kterým sama také věnuje hodně prostoru.

Naštvané matky jsou opravdu podivný spolek. Ačkoliv se názvem odvolávají na mateřství, jejich hnací silou je patologické rozčílení, strach ze života, zapšklost i prostá závist. Označení "matky" je pouze pěkně znějící nálepkou, protože s mateřskou láskou a výchovou dětí tyto štvanice na nemocné ženy, menšiny, uprchlíky před válkou, pracovníky neziskových organizací a nyní i advokáty nemá nic společného. Vlastně doufám, že matek je mezi těmito ustrašenými, permanentně rozlícenými a zakyslými osobami co nejméně.

Bylo by jistě správné mluvit i s těmito ženami, pokoušet se je zklidnit, ukázat jim krásné stránky života a uspokojení z pozitivních aktivit. Mají možná vlastní trápení, starosti, pocit zmařených životů a nenávisté křížové výpravy jsou jim dobrým ventilem vlastní nespokojenosti. Vyvolávají znechucení, smutek, lítost. Ale jak mluvit s těmito lidmi? Jistě není správné a ani účinné nazývat je "kravami", jak se v diskusích objevuje. Je třeba brát vážně jejich iracionální obavy a tekutý hněv.

Štvanice na advokátku bude mít možná závěr u soudu a autor, nebo autorka plakátku budou snad stíháni. Ale žádný soud nevyřeší nemoc společnosti, v níž se za mateřstvím skrývá hysterie a v níž je dialog mezi lidmi zablokovaný nadávkami, paušalizováním, nálepkováním, ustálenými floskulemi, předsudky a vzájemným obviňováním.

Co s tím dělat? Nevím. Snad by pro začátek pomohlo, kdyby lidé přestali lhát. A kdyby začali aspoň trochu používat rozum. A trochu se uklidnili. Pro hysterčení opravdu není žádný důvod.

---

Autor: Věra Tydlitátová | karma: 28.10 | přečteno: 3161 ×
Poslední články autora