Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pesach, svátky Vyprávění o svobodě

11. 04. 2017 9:38:33
Svátek Pesach je jedním z nejstarších svátků, jeho popis známe již z Tóry a jeho kořeny sahají až do temných věků dávných kočovných pastevců a prvních rolníků.

Tóra popisuje slavení tohoto svátku nejprve v předvečer útěku z egyptského otroctví a posléze na poušti, když Izraelité oslavovali své osvobození. K oslavě patřily dva prvky, oba pocházejí z dědictví praotců: pojídání nekvašeného chleba a pojídání pečeného beránka. První hostina je odkazem rolníků, kteří zjara zakládali nový kvásek a slavnostně okusili ještě nezkvašený chléb, druhá hostina je slavností dávných chovatelů ovcí a koz, kteří slavili Nový rok obětí zvířete z prvního vrhu. Izrael pak tyto pradávné zvyklosti přetavil v historický příběh o svobodě.

V průběhu věků však došlo k další změně chápání Pesachu. Když Římané v roce 70 spálili Chrám, ustal zvyk obětování beránků na chrámovém oltáři a naši otcové se museli vyrovnat s tím, že tento typ bohoslužby snad na čas, snad na stálo, končí. A právě v době nejhlubší krize se ukázalo, již podruhé po podobné zkušenosti v babylónském zajetí, že judaismus dokáže přežít i zánik svatyně. Obětování jehňat se proměnilo ve Vyprávění. My Židé jsme opravdu národem knihy, lépe a přesněji však lidem Příběhu. Egyptské otroctví a přípravu na svobodu již nezpřítomňuje obětování zvířete, ale vyprávění o svobodě, jak nám je podává Hagada šel Pesach. Je to především rodinný obřad, v němž mají své poslání všichni členové rodiny včetně toho nejmladšího člena. Však právě ten nejmladší zahajuje vyprávění svojí otázkou „Ma ništana ha lajla ha ze...(„Čím se liší tato noc ode všech nocí...“).

Rituál kdysi probíhající zcela v režii kněží v Chrámu se stává rodinným obětním hodem, v němž hrají roli všichni Židé jakožto národ kněžský. A Příběh, odvěké Vyprávění nahrazuje oběť zvířete. Do toho Příběhu vstupují všichni účastníci Sederu, v tom Vyprávění znovu trneme strachem z Anděla smrti, který kosí egyptské prvorozené v neoznačených domech, opět vycházíme na stezku do vyprahlé pouště, znovu prožíváme osvobození a zpíváme spolu s Mošeho sestrou, prorokyní Mirjam vítěznou píseň na břehu moře. Celá dlouhá historie slavení Pesachu ukazuje, že formy a symboly se mohou měnit, když si to žádá čas a okolnosti, zůstává však Příběh, v němž se zjevuje vůle a ochrana Nejvyššího. A kdyby již nezbylo nic, kdyby nebylo víno, kdyby nebyl ani chléb maca, ani hořké byliny, ani charoset, ani vajíčko či pečená kost, vždycky ještě zbude věčný Příběh, který bude odpovědí na otázku Ma ništana? Nelze zničit tradici, naději a víru, která je postavena na Vyprávění.

----

Psáno pro ŽO v Brně

--------------------

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Věra Tydlitátová | úterý 11.4.2017 9:38 | karma článku: 17.86 | přečteno: 471x


Další články blogera

Věra Tydlitátová

Tohle není pouze Den žen

8. březen býval u nás hromadně slaven jako Mezinárodní den žen. Byl to svátek původně zavedený v Americe, ale komunistům se podařilo tento svátek během jejich vlády důkladně zprofanovat.

9.3.2018 v 10:17 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 377 | Diskuse

Věra Tydlitátová

O původu medvídků

Plyšový medvídek je již více než sto let jednou z nejmilejších hraček, dárkem, uměleckým či sběratelským artefaktem.

10.2.2018 v 17:18 | Karma článku: 21.23 | Přečteno: 403 | Diskuse

Věra Tydlitátová

Lockerbie žaluje

Krátce před vánočními svátky, 21. prosince roku 1988, zazněla z Hlasu Ameriky, který jsme tehdy poslouchali, děsivá zpráva. Letadlo s 259 lidmi na palubě se po dokončeném teroristickém útoku zřítilo na skotské město Lockerbie.

21.12.2017 v 9:47 | Karma článku: 21.20 | Přečteno: 654 | Diskuse

Věra Tydlitátová

O privilegovaném soucitu

Nepochybuji o tom, že je inženýr Miloš Zeman těžce nemocný. Na tom nic nezmění pohádky o tom, jak šla cukrovka na vandr, a o panické prostatě junáckého Adonise, ani hysterická reakce na neověřenou zprávu pana Svatopluka Bartíka.

9.11.2017 v 9:36 | Karma článku: 30.14 | Přečteno: 1586 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Václav Toman

Jak jsem začal vyhazovat věci

Proč jsem začal vyhazovat věci a co mi to dalo? Za co se dá třeba utrácet místo zbytečností, abychom byli spokojenější?

26.4.2018 v 11:24 | Karma článku: 8.17 | Přečteno: 260 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Ota je vzácný.

Jak pravil můj známý Čechoněmec: Jména Jindřich a Ota, to už má dneska jedině dědeček.To už jsou jména stará i v Německu. A já na to: že koho těch jmen znám, jsou to vždy milá setkání i s ojedinělými povahami. Dnes je Oty.

26.4.2018 v 7:35 | Karma článku: 11.00 | Přečteno: 251 | Diskuse

Helena Vlachová

Ani tohle bychom neměli soudruhům zapomínat

Je s podivem, že tu ještě komunisté jsou, že jsou lidé, kteří je volí. To zřejmě musí někdo trpět výpadkem paměti, jinak se to nedá vysvětlit

26.4.2018 v 6:07 | Karma článku: 30.07 | Přečteno: 1031 | Diskuse

Olga Pavlíková

Šaškárna (hlavní aktéři Bureš a kol. + Hamhamhamáček a kol.)

Socani tuze touží účastnit se na vládě. Přitom jejich předchozí angažmá bylo destruktivní především v tom, že neodvolali Bureše, aby řešil své trestní stíhání, ani jim nevadilo, že je to estébáckými praktikami

25.4.2018 v 22:34 | Karma článku: 25.19 | Přečteno: 717 | Diskuse

Pavel Hewlit

Úchyláci zítřka jsou ti dneska normální

Stačí zavzpomínat a hned vidíte, kam jsme se ve vývoji v naší zemi za posledních skoro třicet let dostali. A to místo není zrovna zalité sluncem a nezáří nad ním duha. Alespoň ne pro každého.

25.4.2018 v 19:46 | Karma článku: 14.53 | Přečteno: 491 | Diskuse




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.