Pesach, svátky Vyprávění o svobodě

11. 04. 2017 9:38:33
Svátek Pesach je jedním z nejstarších svátků, jeho popis známe již z Tóry a jeho kořeny sahají až do temných věků dávných kočovných pastevců a prvních rolníků.

Tóra popisuje slavení tohoto svátku nejprve v předvečer útěku z egyptského otroctví a posléze na poušti, když Izraelité oslavovali své osvobození. K oslavě patřily dva prvky, oba pocházejí z dědictví praotců: pojídání nekvašeného chleba a pojídání pečeného beránka. První hostina je odkazem rolníků, kteří zjara zakládali nový kvásek a slavnostně okusili ještě nezkvašený chléb, druhá hostina je slavností dávných chovatelů ovcí a koz, kteří slavili Nový rok obětí zvířete z prvního vrhu. Izrael pak tyto pradávné zvyklosti přetavil v historický příběh o svobodě.

V průběhu věků však došlo k další změně chápání Pesachu. Když Římané v roce 70 spálili Chrám, ustal zvyk obětování beránků na chrámovém oltáři a naši otcové se museli vyrovnat s tím, že tento typ bohoslužby snad na čas, snad na stálo, končí. A právě v době nejhlubší krize se ukázalo, již podruhé po podobné zkušenosti v babylónském zajetí, že judaismus dokáže přežít i zánik svatyně. Obětování jehňat se proměnilo ve Vyprávění. My Židé jsme opravdu národem knihy, lépe a přesněji však lidem Příběhu. Egyptské otroctví a přípravu na svobodu již nezpřítomňuje obětování zvířete, ale vyprávění o svobodě, jak nám je podává Hagada šel Pesach. Je to především rodinný obřad, v němž mají své poslání všichni členové rodiny včetně toho nejmladšího člena. Však právě ten nejmladší zahajuje vyprávění svojí otázkou „Ma ništana ha lajla ha ze...(„Čím se liší tato noc ode všech nocí...“).

Rituál kdysi probíhající zcela v režii kněží v Chrámu se stává rodinným obětním hodem, v němž hrají roli všichni Židé jakožto národ kněžský. A Příběh, odvěké Vyprávění nahrazuje oběť zvířete. Do toho Příběhu vstupují všichni účastníci Sederu, v tom Vyprávění znovu trneme strachem z Anděla smrti, který kosí egyptské prvorozené v neoznačených domech, opět vycházíme na stezku do vyprahlé pouště, znovu prožíváme osvobození a zpíváme spolu s Mošeho sestrou, prorokyní Mirjam vítěznou píseň na břehu moře. Celá dlouhá historie slavení Pesachu ukazuje, že formy a symboly se mohou měnit, když si to žádá čas a okolnosti, zůstává však Příběh, v němž se zjevuje vůle a ochrana Nejvyššího. A kdyby již nezbylo nic, kdyby nebylo víno, kdyby nebyl ani chléb maca, ani hořké byliny, ani charoset, ani vajíčko či pečená kost, vždycky ještě zbude věčný Příběh, který bude odpovědí na otázku Ma ništana? Nelze zničit tradici, naději a víru, která je postavena na Vyprávění.

----

Psáno pro ŽO v Brně

--------------------

Autor: Věra Tydlitátová | úterý 11.4.2017 9:38 | karma článku: 18.34 | přečteno: 497x

Další články blogera

Věra Tydlitátová

Národní smrádek

Můj dědeček Karel byl italský legionář. Narodil se roku 1895 za císaře pána. On i jeho bratři měli ještě jména po členech císařského domu, protože, co naplat, císař František Josef byl mezi lidem dosti oblíben.

17.9.2018 v 10:08 | Karma článku: 21.44 | Přečteno: 725 | Diskuse

Věra Tydlitátová

Na Čapkovi je všechno špatně?... Hm...

Jistý britský bohemista, Robert Burton Pynsent, si tak trochu zaprovokoval. Ostatně je prý ve shodě s některými mladými českými akademiky, že dílo Karla Čapka nestojí za nic.

2.9.2018 v 10:06 | Karma článku: 42.03 | Přečteno: 3260 | Diskuse

Věra Tydlitátová

Tohle není pouze Den žen

8. březen býval u nás hromadně slaven jako Mezinárodní den žen. Byl to svátek původně zavedený v Americe, ale komunistům se podařilo tento svátek během jejich vlády důkladně zprofanovat.

9.3.2018 v 10:17 | Karma článku: 17.67 | Přečteno: 485 | Diskuse

Věra Tydlitátová

O původu medvídků

Plyšový medvídek je již více než sto let jednou z nejmilejších hraček, dárkem, uměleckým či sběratelským artefaktem.

10.2.2018 v 17:18 | Karma článku: 22.86 | Přečteno: 504 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Kvapil

Nic než národ?

Co je to národ? Někdy není nutné se ptát. Hlavně ve vypjatých chvílích, ať už euforických či dysforických, kdy lidé cítí vzájemnou sounáležitost a hrdost na svou vlast. Naopak v „klidných“ časech národ jako by nepotřebujeme.

23.2.2019 v 18:19 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 54 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Bože, ty blondýny!

"Proč má blondýna nad postelí napsáno ACH ACH?" Aby věděla, co má říkat. O blondýnách znám tunu vtipů. Chtěla jsem přehodnotit svůj postoj k nim, leč jedna blondýna to naprosto zazdila jako ukrajinský zedník.

23.2.2019 v 10:33 | Karma článku: 24.52 | Přečteno: 965 | Diskuse

Jan Tomášek

Literární večer na téma zabíjačka

Další z tematických literárních večerů na Skleněné louce, měl jsem dva příspěvky – jeden vlastní – druhý s dovolením převzatý.

23.2.2019 v 5:51 | Karma článku: 4.06 | Přečteno: 89 | Diskuse

Libuše Palková

Claudio Magris

Jméno tohoto italského spisovatele je dnes už známo mnoha českým čtenářům díky tomu, že některé jeho knížky byly konečně přeloženy i do češtiny, ale v době kdy jsem o něm psala diplomovou práci, byl znám jenom nám italštinářům.

22.2.2019 v 21:33 | Karma článku: 14.73 | Přečteno: 711 | Diskuse

Martina Studzinská

Lidi, mluvme spolu

Znáte to. Máte fajn kamaráda a jednoho dne to přijde jako blesk z čistého nebe. Zabrousíte na ožehavé téma. Nejčastěji v tom bývá politika. Nebo globální oteplování či migranti.A je tady společné tabu.

22.2.2019 v 15:27 | Karma článku: 11.22 | Přečteno: 293 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz