Letos připadá Erev Sukot na 16. října 2016. Všechny své svátky si připomínáme rok co rok a vždy se dozvídáme nějaký zajímavý detail z dějin nebo z biblické či talmudské tradice.
Posloucháme a čítáme hodně moudrých slov od učených lidí. Kdybychom nevěděli, že svátky máme prožívat vždy jako poprvé, mohlo by se nám zdát, že pokaždé jde o nějaké starobylé, vznešené, ale trochu nesrozumitelné oslavy. U svátků Sukot je však aktualizace poměrně jednoduchá a nabízí se sama. Tento starobylý, původně zemědělský a poutní svátek má pro nás velmi moderní význam.
Povinnost trávit čas a vykonávat nejdůležitější denní úkony v otevřeném přístřešku s děravou střechou z čerstvých větví má připomínat putování dětí Jisraele pouští. V poušti si každý nese pouze to nejnutnější, to co sám dokáže unést, protože pokud by byl hamižný a chtivý majetku, padl by brzy vyčerpáním pod svým břemenem. V poušti si nestavíme pevné zděné domy, protože se každé ráno sbalíme a jdeme dál. Na cestě z otroctví nelpíme na penězích, na drahých šatech, ani na luxusním nábytku a draze prostřených stolech, protože spěcháme a těšíme se na svobodu. V poušti jsme vděční za sklenici chladné vody a chutná nám jako nejdražší nápoje. V poušti víme, co je opravdu důležité.
Sukot je radostný svátek, zvlášť pro děti je zábavný. Je to vlastně takový starodávný piknik nebo velká radostná grilovačka. Kdysi se takto oslavovala sklizená úroda. Jsme veselí, protože chatrč z větví a rákosu je plná zpěvu, radosti, přátelství a smíchu. Nepotřebujeme paláce, ale radujeme se z blízkosti rodiny a přátel, jsme vděční za každý den, kterého jsme se dožili a jsme ochotní se dělit s hosty o společné pohoštění. A doufáme, že mezi hosty budou i vážení patriarchové. Učíme se žít s málem, ale s nadějí. Svátky Sukot trvají týden a je to doba, kdy se učíme o tom, co je důležité a co má hodnotu. Také to je sdělením Megilat Kohelet, která se v tyto dny čte, není to jen kniha smutku a skepse, je to také kniha o tom, co je zbytečnou zátěží, a o tom, co naopak stojí za pozornost a námahu. Když svátky skončí, jistě si opět rádi užíváme své příjemné a teplé byty, ale něco z poznání toho, co je v životě důležité, si neseme dál.
Svátek Sukot byl kdysi velice významný, byl jakýmsi protipólem jarního svátku Pesach. Obě slavnosti ohraničovaly zemědělský rok, obě trvají sedm, nebo osm dní, obě se slavívaly poutí do Chrámu v Jeruzalémě, obě připomínaly vyjití z Egypta. Ten poslední důraz je pro nás důležitý, to, že u obou svátků jde o oslavu svobody. Ukazuje se, že jde nejen o svobodu od egyptského otroctví, ale také o svobodu od pověstných egyptských hrnců. To ohlížení se po příjemném zabezpečení v domě otroctví je nám poslení dobou dost povědomé. Kolik lidí by rádo vyměnilo nejistotu svobody v neklidném a proměnlivém světě za trochu jistot a plné hrnce v nesvobodě. Svátky Sukot nás učí žít s málem, vážit si důležitých věcí, a vědět, že jsme stále na cestě do Zaslíbené země. Jsme svobodní.
Je možné, že ne všichni budeme letos stavět suku, nebo že se nám nenaskytne příležitost splnit povinnost strávit v suce celé svátky. Ale nic nám nemůže zabránit oslavit Sukot aspoň improvizovaně a hlavně při vědomí nezajištěnosti, nelpění na nepodstatném a při spoléhání se na Hospodina. To si pak poneseme do dalších měsíců roku 5777.
----
Psáno pro ŽO Brno
--------------------------------------------
