Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sukot 5777 – Co je důležité

16. 10. 2016 9:04:04
Letos připadá Erev Sukot na 16. října 2016. Všechny své svátky si připomínáme rok co rok a vždy se dozvídáme nějaký zajímavý detail z dějin nebo z biblické či talmudské tradice.

Posloucháme a čítáme hodně moudrých slov od učených lidí. Kdybychom nevěděli, že svátky máme prožívat vždy jako poprvé, mohlo by se nám zdát, že pokaždé jde o nějaké starobylé, vznešené, ale trochu nesrozumitelné oslavy. U svátků Sukot je však aktualizace poměrně jednoduchá a nabízí se sama. Tento starobylý, původně zemědělský a poutní svátek má pro nás velmi moderní význam.

Povinnost trávit čas a vykonávat nejdůležitější denní úkony v otevřeném přístřešku s děravou střechou z čerstvých větví má připomínat putování dětí Jisraele pouští. V poušti si každý nese pouze to nejnutnější, to co sám dokáže unést, protože pokud by byl hamižný a chtivý majetku, padl by brzy vyčerpáním pod svým břemenem. V poušti si nestavíme pevné zděné domy, protože se každé ráno sbalíme a jdeme dál. Na cestě z otroctví nelpíme na penězích, na drahých šatech, ani na luxusním nábytku a draze prostřených stolech, protože spěcháme a těšíme se na svobodu. V poušti jsme vděční za sklenici chladné vody a chutná nám jako nejdražší nápoje. V poušti víme, co je opravdu důležité.

Sukot je radostný svátek, zvlášť pro děti je zábavný. Je to vlastně takový starodávný piknik nebo velká radostná grilovačka. Kdysi se takto oslavovala sklizená úroda. Jsme veselí, protože chatrč z větví a rákosu je plná zpěvu, radosti, přátelství a smíchu. Nepotřebujeme paláce, ale radujeme se z blízkosti rodiny a přátel, jsme vděční za každý den, kterého jsme se dožili a jsme ochotní se dělit s hosty o společné pohoštění. A doufáme, že mezi hosty budou i vážení patriarchové. Učíme se žít s málem, ale s nadějí. Svátky Sukot trvají týden a je to doba, kdy se učíme o tom, co je důležité a co má hodnotu. Také to je sdělením Megilat Kohelet, která se v tyto dny čte, není to jen kniha smutku a skepse, je to také kniha o tom, co je zbytečnou zátěží, a o tom, co naopak stojí za pozornost a námahu. Když svátky skončí, jistě si opět rádi užíváme své příjemné a teplé byty, ale něco z poznání toho, co je v životě důležité, si neseme dál.

Svátek Sukot byl kdysi velice významný, byl jakýmsi protipólem jarního svátku Pesach. Obě slavnosti ohraničovaly zemědělský rok, obě trvají sedm, nebo osm dní, obě se slavívaly poutí do Chrámu v Jeruzalémě, obě připomínaly vyjití z Egypta. Ten poslední důraz je pro nás důležitý, to, že u obou svátků jde o oslavu svobody. Ukazuje se, že jde nejen o svobodu od egyptského otroctví, ale také o svobodu od pověstných egyptských hrnců. To ohlížení se po příjemném zabezpečení v domě otroctví je nám poslení dobou dost povědomé. Kolik lidí by rádo vyměnilo nejistotu svobody v neklidném a proměnlivém světě za trochu jistot a plné hrnce v nesvobodě. Svátky Sukot nás učí žít s málem, vážit si důležitých věcí, a vědět, že jsme stále na cestě do Zaslíbené země. Jsme svobodní.

Je možné, že ne všichni budeme letos stavět suku, nebo že se nám nenaskytne příležitost splnit povinnost strávit v suce celé svátky. Ale nic nám nemůže zabránit oslavit Sukot aspoň improvizovaně a hlavně při vědomí nezajištěnosti, nelpění na nepodstatném a při spoléhání se na Hospodina. To si pak poneseme do dalších měsíců roku 5777.

----

Psáno pro ŽO Brno

--------------------------------------------

Autor: Věra Tydlitátová | neděle 16.10.2016 9:04 | karma článku: 17.88 | přečteno: 499x

Další články blogera

Věra Tydlitátová

O privilegovaném soucitu

Nepochybuji o tom, že je inženýr Miloš Zeman těžce nemocný. Na tom nic nezmění pohádky o tom, jak šla cukrovka na vandr, a o panické prostatě junáckého Adonise, ani hysterická reakce na neověřenou zprávu pana Svatopluka Bartíka.

9.11.2017 v 9:36 | Karma článku: 28.74 | Přečteno: 1396 | Diskuse

Věra Tydlitátová

Konec českého národa

Ta politická i morální krize, kterou si nyní dost lidí uvědomuje, není nic nového, tam jsme vykročili již zvolením technokratického prognostika Václava Klause do čela státu.

28.10.2017 v 14:02 | Karma článku: 24.67 | Přečteno: 1431 | Diskuse

Věra Tydlitátová

Tomio Okamura neslibuje nic dobrého. Nabízí ostnatý drát

Ještě nedávno slibovali populisté pečené holuby do huby a pivo v kašnách zdarma. Ne tak úplně, ale vždy dbali na to, aby slíbili pěkné věci. Proto se jim říká populisté.

6.10.2017 v 12:08 | Karma článku: 20.94 | Přečteno: 1162 | Diskuse

Věra Tydlitátová

Naštvané matky pořádají štvanici na zdravý rozum

Poněkud komický spolek nazvaný příznačně Naštvané matky názorně ukázal, kam až může zavést iracionální rozčílení a obratná manipulace jinak zřejmě nenápadné a pořádkumilovné lidi.

23.9.2017 v 10:39 | Karma článku: 25.18 | Přečteno: 2045 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Kristýna Burgerová

Uklízení jako nebezpečná nemoc

Rodiče mně vždycky říkali, že jsem bordelář první třídy. Jejich názor mně ale nepřišel nikdy moc objektivní, co byste ale taky čekali od někoho, kdo po každém použití umyvadla ho následně vytře do sucha.

24.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 11.37 | Přečteno: 268 | Diskuse

Jelena Příplatová

Britský důkaz efektivity domácího vzdělávání?

Před pár lety jsem ze zvědavosti (to víte, setkání s kreacionisty občas přerostou únosnou mez) projížděla studie o homeschoolingu v USA. Pokud si pamatuji, vyplývalo z nich rozdělení doma vzdělávajících rodičů zhruba na dvě půle

24.11.2017 v 1:10 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 383 | Diskuse

Jan Jílek

Jdu kam chce On

Nikdy jsem netrpěl touhou být umělcem. Necítil jsem ono povolání k něčemu, co mne přesahuje, jak se mnozí v mém mládí vyjadřovali. Mít povolání znamenalo pro mne něco ve smyslu křesťanství být povolán.

23.11.2017 v 15:01 | Karma článku: 13.34 | Přečteno: 307 | Diskuse

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 29.84 | Přečteno: 1385 | Diskuse

Karel Ábelovský

Makám, makáš, makáme ... už jste taky začali konečně "makať "? (pokračování - díl druhý)

... a nemyslím tím děvčatům pod sukně, samozřejmě - bez zbytečných a zavádějících řečí, realita je zřejmá, tedy těm, co jim zůstal jeden svobodomyslný, tukem neobalený mozkový závit

22.11.2017 v 13:07 | Karma článku: 19.65 | Přečteno: 580 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.