Roš hašana a Jom kipur 5777

2. 10. 2016 18:07:07
Letos připadá Erev Roš hašana na 2. října 2016, Erev Jom Kipur připadá na 11. říjen 2016. Lešana tova u metuka Ať je další rok dobrý a sladký

Kdysi se Nový rok slavíval dvakrát v roce, bylo tomu tak ještě v Babylónii a v Sýrii a Izraelci se této blízkovýchodní rolnické a pastevecké zvyklosti drželi. Mělo to svou logiku, však i dnes počítáme roční doby od jara a zjara se radujeme z probouzející se přírody, byť většinou nežijeme mezi poli a vinicemi, ale ve městě, kde alespoň se ty parky zazelenají a začnou zpívat kosi. A na podzim začíná dětem a studentům, a pak taky učitelům, školní rok, je to také jeden roční cyklus, který původně odpovídá rytmu zemědělských prací. Ještě nedávno to tak chodilo: bylo sklizeno, děti už nemusely pomáhat na poli a mohly se jít učit do školních škamen. Však i to slovo škola, schola, znamenalo kdysi volno, volný čas na vzdělávání, když skončila práce. V dobách, kdy ještě téměř všichni naši předkové obdělávali půdu, platilo to pro ně také tak, obilí i ovoce bylo na podzim bezpečně sklizeno v sýpkách a ve stodolách a byl konečně čas na studium. Lidé mohli studovat Tóru, nebo číst klasiky, učit se jazyky, pozorovat oblohu, zkrátka zabývat se péčí o duši.

V naší tradici je Nový rok, Roš hašana, dobou, kdy se začíná odpočet dní lhůty k Jom kipur. Máme deset dní na to, abychom si dali do pořádku svědomí. To je první, čím má začít péče o duši i každé studium. Není dobré zaobírat se svatými věcmi se špinavýma rukama. V dnešní době možná to studium Tóry trochu odbýváme a upřímně řečeno, odbýváme i to světské studium. Ne, nechci navádět k nějakým předsevzetím, ta jsou nejkratší cestou do pěkného průšvihu. Ale čisté svědomí potřebujeme všichni, nevěřící i věřící, neučení i učení, chudí i bohatí, mladí i staří, neznámí i slavní. Čisté svědomí a čistý stůl, to je takový malý luxus, který si máme a můžeme dopřát na konci léta.

Smířit se s lidmi a smířit se s Hospodinem, to je dost náročný úkol, chceme-li to vzít pořádně. A brát to jinak než pořádně to nemá smysl, to je na nic, protože tohle se zašvindlovat a odbýt formalitami opravdu nedá. Židovská tradice si nepotrpí tak moc na city, nejde o to se dojímat a nechat se unášet všeobecným odpouštěním. Je to těžší, měli bychom napravit, co jsme všelijak povrtali a pomrvili. To je opravdu těžké, znamená to pěkně osobně zajít za těmi, kdo nám lezou na nervy, a pokusit se o smíření. Pokud to odmítnou, už to není naší věcí, ale odmítat podanou ruku je hřích. To zase platí i pro nás, když někdo odpuštění žádá. Je také třeba napravit různé škody, dluhy a všelijaké nesrovnalosti, aby nezůstalo jen u slov. Vrátit konečně ty půjčené knížky, peníze, sekačku na trávu... však víme. Musíme umět říct: „Promiň, zachoval jsem se ohavně chci to napravit.“ A taky se musíme aspoň pokusit to špatné napravit, abychom byli zapsáni do Knihy života.

Na podzim po svátcích Sukot začíná nový cyklus čtení Tóry, začínáme číst s čistým svědomím a s čistým stolem. Je to dobrý pocit. Dny se krátí, blíží se deštivý a smutný měsíc marchešvan, v němž nás nečekají žádné svátky a slavnosti, ano ten pochmurný listopad, který je u všech národů a kultů severní polokoule pokládán za neblahý a spojený se záhrobím a se smrtí. Ale my můžeme mít radost, protože můžeme začínat znovu bez zátěže vin, dluhů, rozmrzelosti, hněvu a křivd. Můžeme se radovat ze sklizené úrody, z knížek, z přátel i z Tóry.

Podzimní počátek roku má ještě jednu dobrou stránku – to nepříjemné si v tomto roce odbudeme hned na počátku a pak už to půjde jen ke světlu a k naději. Je zde podobnost se zapalováním světel na svátek Chanuka, jak rozhodl moudrý Rabbi Hillel: nejprve zapalujeme jen jedno světlo a pak přidáváme, protože je naší dobrou tradicí, že světla, radosti, přátelství, učenosti a moudrosti má vždy přibývat a nikoliv ubývat. Temná část roku od Roš hašana až po Chanuku je dobou očištění, ticha, soustředění a sdílení. Je to nejduchovnější část roku. Vlastně je to moc krásná doba.

---

Psáno pro ŽO Brno

------------------------------------------------------

Autor: Věra Tydlitátová | neděle 2.10.2016 18:07 | karma článku: 24.80 | přečteno: 571x

Další články blogera

Věra Tydlitátová

Národní smrádek

Můj dědeček Karel byl italský legionář. Narodil se roku 1895 za císaře pána. On i jeho bratři měli ještě jména po členech císařského domu, protože, co naplat, císař František Josef byl mezi lidem dosti oblíben.

17.9.2018 v 10:08 | Karma článku: 21.44 | Přečteno: 725 | Diskuse

Věra Tydlitátová

Na Čapkovi je všechno špatně?... Hm...

Jistý britský bohemista, Robert Burton Pynsent, si tak trochu zaprovokoval. Ostatně je prý ve shodě s některými mladými českými akademiky, že dílo Karla Čapka nestojí za nic.

2.9.2018 v 10:06 | Karma článku: 42.03 | Přečteno: 3260 | Diskuse

Věra Tydlitátová

Tohle není pouze Den žen

8. březen býval u nás hromadně slaven jako Mezinárodní den žen. Byl to svátek původně zavedený v Americe, ale komunistům se podařilo tento svátek během jejich vlády důkladně zprofanovat.

9.3.2018 v 10:17 | Karma článku: 17.67 | Přečteno: 485 | Diskuse

Věra Tydlitátová

O původu medvídků

Plyšový medvídek je již více než sto let jednou z nejmilejších hraček, dárkem, uměleckým či sběratelským artefaktem.

10.2.2018 v 17:18 | Karma článku: 22.86 | Přečteno: 504 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jana Slaninová

Můj synu, byl's vždycky úžasný bojovník

Bylo to v pátek už sedmadvacet let. Asi si ani neuvědomuješ, jak moc jsi byl vždy statečný. Než jsi se narodil, byla jsem čtyři měsíce ležák. Abys z dělohy neutekl příliš brzy...

23.2.2019 v 12:00 | Karma článku: 20.91 | Přečteno: 731 | Diskuse

Jan Jílek

Kryštof Kolumbus a Chuck Berry

Budu se muset vydat do prérie reklamovat čtečku. Chodila, chodila, leč už nechodí. Jak uspěji, dám vědět. Pokud uspěji. Prý je reklamace loterie.

23.2.2019 v 4:42 | Karma článku: 11.13 | Přečteno: 273 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Můj pláč doletěl až do nebe

Jsou chvíle, kdy se nám zdá, že náš život ztratil smysl. Máme pocit, že už nemáme žádnou naději. Něco podobného řeší král David v 6. žalmu. Dnes se spolu podíváme na jeho závěrečnou část.

22.2.2019 v 20:15 | Karma článku: 16.68 | Přečteno: 213 | Diskuse

Robert Čapek

Co se to dítě ve škole vlastně učí?!

Vzhledem tomu, jaké pitomosti se nyní v souvislosti se vzděláním řeší (například zákazy mobilních telefonů), vytrácejí se z diskuze témata mnohem důležitější. Jedním z nich je skryté kurikulum.

22.2.2019 v 13:26 | Karma článku: 21.52 | Přečteno: 845 | Diskuse

Jan Jílek

Nemám rád, když se do umění plete politika

Být v pracovní neschopnosti má tu výhodu, že sice nejsem plně fit, do toho mám ještě daleko, ale na druhou stranu, mohu se ráno v pět probudit, chvíli si číst chytré knihy, mám chytrých knih mraky.

22.2.2019 v 11:12 | Karma článku: 18.62 | Přečteno: 551 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz