Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Roš hašana a Jom kipur 5777

2. 10. 2016 18:07:07
Letos připadá Erev Roš hašana na 2. října 2016, Erev Jom Kipur připadá na 11. říjen 2016. Lešana tova u metuka Ať je další rok dobrý a sladký

Kdysi se Nový rok slavíval dvakrát v roce, bylo tomu tak ještě v Babylónii a v Sýrii a Izraelci se této blízkovýchodní rolnické a pastevecké zvyklosti drželi. Mělo to svou logiku, však i dnes počítáme roční doby od jara a zjara se radujeme z probouzející se přírody, byť většinou nežijeme mezi poli a vinicemi, ale ve městě, kde alespoň se ty parky zazelenají a začnou zpívat kosi. A na podzim začíná dětem a studentům, a pak taky učitelům, školní rok, je to také jeden roční cyklus, který původně odpovídá rytmu zemědělských prací. Ještě nedávno to tak chodilo: bylo sklizeno, děti už nemusely pomáhat na poli a mohly se jít učit do školních škamen. Však i to slovo škola, schola, znamenalo kdysi volno, volný čas na vzdělávání, když skončila práce. V dobách, kdy ještě téměř všichni naši předkové obdělávali půdu, platilo to pro ně také tak, obilí i ovoce bylo na podzim bezpečně sklizeno v sýpkách a ve stodolách a byl konečně čas na studium. Lidé mohli studovat Tóru, nebo číst klasiky, učit se jazyky, pozorovat oblohu, zkrátka zabývat se péčí o duši.

V naší tradici je Nový rok, Roš hašana, dobou, kdy se začíná odpočet dní lhůty k Jom kipur. Máme deset dní na to, abychom si dali do pořádku svědomí. To je první, čím má začít péče o duši i každé studium. Není dobré zaobírat se svatými věcmi se špinavýma rukama. V dnešní době možná to studium Tóry trochu odbýváme a upřímně řečeno, odbýváme i to světské studium. Ne, nechci navádět k nějakým předsevzetím, ta jsou nejkratší cestou do pěkného průšvihu. Ale čisté svědomí potřebujeme všichni, nevěřící i věřící, neučení i učení, chudí i bohatí, mladí i staří, neznámí i slavní. Čisté svědomí a čistý stůl, to je takový malý luxus, který si máme a můžeme dopřát na konci léta.

Smířit se s lidmi a smířit se s Hospodinem, to je dost náročný úkol, chceme-li to vzít pořádně. A brát to jinak než pořádně to nemá smysl, to je na nic, protože tohle se zašvindlovat a odbýt formalitami opravdu nedá. Židovská tradice si nepotrpí tak moc na city, nejde o to se dojímat a nechat se unášet všeobecným odpouštěním. Je to těžší, měli bychom napravit, co jsme všelijak povrtali a pomrvili. To je opravdu těžké, znamená to pěkně osobně zajít za těmi, kdo nám lezou na nervy, a pokusit se o smíření. Pokud to odmítnou, už to není naší věcí, ale odmítat podanou ruku je hřích. To zase platí i pro nás, když někdo odpuštění žádá. Je také třeba napravit různé škody, dluhy a všelijaké nesrovnalosti, aby nezůstalo jen u slov. Vrátit konečně ty půjčené knížky, peníze, sekačku na trávu... však víme. Musíme umět říct: „Promiň, zachoval jsem se ohavně chci to napravit.“ A taky se musíme aspoň pokusit to špatné napravit, abychom byli zapsáni do Knihy života.

Na podzim po svátcích Sukot začíná nový cyklus čtení Tóry, začínáme číst s čistým svědomím a s čistým stolem. Je to dobrý pocit. Dny se krátí, blíží se deštivý a smutný měsíc marchešvan, v němž nás nečekají žádné svátky a slavnosti, ano ten pochmurný listopad, který je u všech národů a kultů severní polokoule pokládán za neblahý a spojený se záhrobím a se smrtí. Ale my můžeme mít radost, protože můžeme začínat znovu bez zátěže vin, dluhů, rozmrzelosti, hněvu a křivd. Můžeme se radovat ze sklizené úrody, z knížek, z přátel i z Tóry.

Podzimní počátek roku má ještě jednu dobrou stránku – to nepříjemné si v tomto roce odbudeme hned na počátku a pak už to půjde jen ke světlu a k naději. Je zde podobnost se zapalováním světel na svátek Chanuka, jak rozhodl moudrý Rabbi Hillel: nejprve zapalujeme jen jedno světlo a pak přidáváme, protože je naší dobrou tradicí, že světla, radosti, přátelství, učenosti a moudrosti má vždy přibývat a nikoliv ubývat. Temná část roku od Roš hašana až po Chanuku je dobou očištění, ticha, soustředění a sdílení. Je to nejduchovnější část roku. Vlastně je to moc krásná doba.

---

Psáno pro ŽO Brno

------------------------------------------------------

Autor: Věra Tydlitátová | neděle 2.10.2016 18:07 | karma článku: 23.63 | přečteno: 540x

Další články blogera

Věra Tydlitátová

O privilegovaném soucitu

Nepochybuji o tom, že je inženýr Miloš Zeman těžce nemocný. Na tom nic nezmění pohádky o tom, jak šla cukrovka na vandr, a o panické prostatě junáckého Adonise, ani hysterická reakce na neověřenou zprávu pana Svatopluka Bartíka.

9.11.2017 v 9:36 | Karma článku: 28.74 | Přečteno: 1396 | Diskuse

Věra Tydlitátová

Konec českého národa

Ta politická i morální krize, kterou si nyní dost lidí uvědomuje, není nic nového, tam jsme vykročili již zvolením technokratického prognostika Václava Klause do čela státu.

28.10.2017 v 14:02 | Karma článku: 24.67 | Přečteno: 1431 | Diskuse

Věra Tydlitátová

Tomio Okamura neslibuje nic dobrého. Nabízí ostnatý drát

Ještě nedávno slibovali populisté pečené holuby do huby a pivo v kašnách zdarma. Ne tak úplně, ale vždy dbali na to, aby slíbili pěkné věci. Proto se jim říká populisté.

6.10.2017 v 12:08 | Karma článku: 20.94 | Přečteno: 1162 | Diskuse

Věra Tydlitátová

Naštvané matky pořádají štvanici na zdravý rozum

Poněkud komický spolek nazvaný příznačně Naštvané matky názorně ukázal, kam až může zavést iracionální rozčílení a obratná manipulace jinak zřejmě nenápadné a pořádkumilovné lidi.

23.9.2017 v 10:39 | Karma článku: 25.18 | Přečteno: 2045 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Kristýna Burgerová

Uklízení jako nebezpečná nemoc

Rodiče mně vždycky říkali, že jsem bordelář první třídy. Jejich názor mně ale nepřišel nikdy moc objektivní, co byste ale taky čekali od někoho, kdo po každém použití umyvadla ho následně vytře do sucha.

24.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 11.37 | Přečteno: 268 | Diskuse

Jelena Příplatová

Britský důkaz efektivity domácího vzdělávání?

Před pár lety jsem ze zvědavosti (to víte, setkání s kreacionisty občas přerostou únosnou mez) projížděla studie o homeschoolingu v USA. Pokud si pamatuji, vyplývalo z nich rozdělení doma vzdělávajících rodičů zhruba na dvě půle

24.11.2017 v 1:10 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 383 | Diskuse

Jan Jílek

Jdu kam chce On

Nikdy jsem netrpěl touhou být umělcem. Necítil jsem ono povolání k něčemu, co mne přesahuje, jak se mnozí v mém mládí vyjadřovali. Mít povolání znamenalo pro mne něco ve smyslu křesťanství být povolán.

23.11.2017 v 15:01 | Karma článku: 13.34 | Přečteno: 307 | Diskuse

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 29.84 | Přečteno: 1385 | Diskuse

Karel Ábelovský

Makám, makáš, makáme ... už jste taky začali konečně "makať "? (pokračování - díl druhý)

... a nemyslím tím děvčatům pod sukně, samozřejmě - bez zbytečných a zavádějících řečí, realita je zřejmá, tedy těm, co jim zůstal jeden svobodomyslný, tukem neobalený mozkový závit

22.11.2017 v 13:07 | Karma článku: 19.65 | Přečteno: 580 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.