Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Obdělat pole, zasadit stromy a stavět domy

13. 08. 2016 10:12:04
Devátý den měsíce avu se podle tradice udály nejhroznější tragédie židovských dějin. Všichni vědí, že je to výročí zničení Prvního i Druhého jeruzalémského chrámu.

Tradice pak přidala i další smutné momenty, jako například vyhnání Židů ze Španělska v roce 1492, nebo začátek první světové války v roce 1914. Nejznámější a liturgicky nejvýznamnější však zůstává událost zboření Chrámu, a tedy zánik obětní bohoslužby a počátek duchovní diaspory.

Zdánlivě jde o jasnou, historicky probádanou a nezpochybněnou událost s popsaným průběhem a známými následky. Poprvé novobabylónský vladař Nebúkadnesar II. v roce 586 a podruhé v roce 70 římský generál, syn čerstvě zvoleného císaře Titus zbořili, vyloupili a spálili centrum židovské víry i politického a národního života.

V den, kdy se k zemi řítily mramorem obložené zdi svatostánku, kdy plameny pohlcovaly cedrový krov a roztavené zlato z umělecky tepaného obložení barvilo dlažební kameny, ti kdo to viděli, mohli mít pocit, že se hroutí sám svět. Ale již několik let po obou událostech vidíme vzkvétající ješivy, studenty Tóry i halachy, nejvýznamnější proroky, mudrce a písaře stavějící židovský národ na nohy. A dokonce vidíme hlubší víru, preciznější a rozšířenější vzdělání i větší rozmach židovského národa, který se z malého nepříliš bohatého a vlivného království rozšířil po celém známém světě a všude sloužil jedinému Hospodinu. Slova Tóry zněla od hranic Čína až po Španělsko. Už ne jen jeruzalémský Chrám, ale podle učení proroka Ezechiele nyní celý vesmír byl domem modlitby a nejvznešenější svatyní. S odstupem let a staletí se ukázalo, že pro víru již nebylo potřeba vykonávat chrámové oběti a že Jeruzalémský chrám, jakkoliv krásný, již židovské víře nestačil.

Je mnoho lidí, kteří by rádi pravidelné oběti ve svatyni obnovili, jsou také plány na výstavbu Třetího chrámu. Ale je také hodně lidí, kteří si již s představou zvířecích obětí na svaté hoře neví rady. Judaismus se rozvinul do náboženství knihy a slova, všeobecného kněžství a pravidelné liturgie v synagogách a rodinách po celém světě. Již prorok Jeremjáš říkal, že samotný Chrám nezajišťuje Hospodinovu automatickou přítomnost a pomoc a že i ve vyhnanství dlí se svým lidem Šechina. Dějiny ukázaly, že právě v goletu je Šechina židovskému lidi mnohdy blíže než byla ve vznešeném Chrámu, kde mezi prostými věřícími a Hospodinem stála kasta kněží. Proč se tedy postíme a tolik pláčeme na Tiša beav?

Nářek nad zbořenou svatyní má dnes více rozměrů a bylo by dobré některé nové hledat. V dnešní době, kdy je Erec Jisrael svobodná, mnoho Židů přesto setrvává dobrovolně v diaspoře. Jestliže tito Židé netouží po účasti na chrámových obětních slavnostech, nabízí se nutnost nově interpretovat Tiša beav. Snad již nejde o pláč pouze nad kdysi zbořeným Jeruzalémem, ale v tom smutku oplakáváme i jiné tragédie, jiné krize, které nemají svá přesná výročí. Tisíce pogromů, justiční vraždy, ani šoa nemají svůj Devátý av, přestože znamenaly více obětí než boj s Nebúkadnezarem nebo s Titem. A tak v pláči nad Jeruzalémem zaznívá i nářek nad těmi milióny obětí, které nemají svůj jahrzeit, ani macevu. Tiša beav je mimo to, že je připomínku zjevných, velikých dějinných událostí, také připomínkou každé oběti nenávisti a lhostejnosti, je symbolem, který je srozumitelný i nám v diaspoře v roce 5776, daleko v prostoru i čase od hořící svatyně.

Krize vždy přicházely a jistě budou přicházet. Právě den zármutku nad zkázou Chrámu připomíná i to, co následovalo, znovuzrození božího lidu. Možná dnes mnozí z nás vnímáme příchod jakési další krize, zhrubnutí komunikace, vzestup hlouposti, nenávisti, zla a strachu. Nikdo nevíme, co přesně přichází, ale obavy cítíme asi všichni. Ale dějiny nás učí, že po každé krizi, po každé katastrofě, a nakonec i po každé době hněvu, nenávisti, obav a smutku přichází nový život, nové porozumění tomu, co se stalo, nové výzvy a nové naděje. Existuje ještě jedna prastará tradice, která říká, že právě na Tiša beav se má narodit Mesiáš. Prorok Jeremjáš již v době, kdy ještě doutnaly trosky Chrámu vyzýval lid k pohledu kupředu do času, kdy bude třeba znovu obdělat pole, zasadit stromy a stavět domy. To čeká i nás.

-------

Autor: Věra Tydlitátová | sobota 13.8.2016 10:12 | karma článku: 15.96 | přečteno: 265x

Další články blogera

Věra Tydlitátová

O privilegovaném soucitu

Nepochybuji o tom, že je inženýr Miloš Zeman těžce nemocný. Na tom nic nezmění pohádky o tom, jak šla cukrovka na vandr, a o panické prostatě junáckého Adonise, ani hysterická reakce na neověřenou zprávu pana Svatopluka Bartíka.

9.11.2017 v 9:36 | Karma článku: 28.74 | Přečteno: 1396 | Diskuse

Věra Tydlitátová

Konec českého národa

Ta politická i morální krize, kterou si nyní dost lidí uvědomuje, není nic nového, tam jsme vykročili již zvolením technokratického prognostika Václava Klause do čela státu.

28.10.2017 v 14:02 | Karma článku: 24.67 | Přečteno: 1431 | Diskuse

Věra Tydlitátová

Tomio Okamura neslibuje nic dobrého. Nabízí ostnatý drát

Ještě nedávno slibovali populisté pečené holuby do huby a pivo v kašnách zdarma. Ne tak úplně, ale vždy dbali na to, aby slíbili pěkné věci. Proto se jim říká populisté.

6.10.2017 v 12:08 | Karma článku: 20.94 | Přečteno: 1162 | Diskuse

Věra Tydlitátová

Naštvané matky pořádají štvanici na zdravý rozum

Poněkud komický spolek nazvaný příznačně Naštvané matky názorně ukázal, kam až může zavést iracionální rozčílení a obratná manipulace jinak zřejmě nenápadné a pořádkumilovné lidi.

23.9.2017 v 10:39 | Karma článku: 25.18 | Přečteno: 2045 | Diskuse

Další články z rubriky Miniblogy

Věra Mrhačová

34. Už po třetím čísle bolí ruka

Velitel úspěšně absolvoval kurz pojídání šneků, ústřic a žabých stehýnek a nabyté znalosti šel hned zúročit do naší vesnické hospody.

20.11.2017 v 18:17 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 341 | Diskuse

Radka Pilna

Český Slavík je podvodná soutěž!

Máte favorita, pošlete mu hlas v řádném oficiálním hlasování a po pár dnech se dozvíte, že byl vyřazen, protože se změnila pravidla. Zřejmě by Goťáka porazil, tak se to prostě muselo nějak obejít!

17.11.2017 v 22:46 | Karma článku: 22.48 | Přečteno: 1114 |

Věra Mrhačová

33. Fakt nehrozí, že bysme se usouložili k smrti

"Ještě že to děcko máme, to fakt nehrozí, že bysme se usouložili k smrti.“ No, někdy si říkám to stejný: „Ještě že to děcko máme.“

13.11.2017 v 16:41 | Karma článku: 14.40 | Přečteno: 597 | Diskuse

Pavel Vávra

Hesloblog 2 - Úspory

Rozhodl jsem se zavést nový typ blogu. HESLOBLOG. Jeho velikost nesmí přesáhnout počet znaků pro perex. Tady je druhý pokus na téma úspory.

8.11.2017 v 10:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Věra Mrhačová

32. Takovýho vola už neseženeš

„Moje dcera, tricetpět let, pani!, je na tom stejně, ten její se jen válí na gauči a když jí něco řeknu, tak si jen povzdechne: „To víš, takovýho vola jako seš ty, tati, už dneska neseženeš.“

5.11.2017 v 11:54 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 640 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.