Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Obdělat pole, zasadit stromy a stavět domy

13. 08. 2016 10:12:04
Devátý den měsíce avu se podle tradice udály nejhroznější tragédie židovských dějin. Všichni vědí, že je to výročí zničení Prvního i Druhého jeruzalémského chrámu.

Tradice pak přidala i další smutné momenty, jako například vyhnání Židů ze Španělska v roce 1492, nebo začátek první světové války v roce 1914. Nejznámější a liturgicky nejvýznamnější však zůstává událost zboření Chrámu, a tedy zánik obětní bohoslužby a počátek duchovní diaspory.

Zdánlivě jde o jasnou, historicky probádanou a nezpochybněnou událost s popsaným průběhem a známými následky. Poprvé novobabylónský vladař Nebúkadnesar II. v roce 586 a podruhé v roce 70 římský generál, syn čerstvě zvoleného císaře Titus zbořili, vyloupili a spálili centrum židovské víry i politického a národního života.

V den, kdy se k zemi řítily mramorem obložené zdi svatostánku, kdy plameny pohlcovaly cedrový krov a roztavené zlato z umělecky tepaného obložení barvilo dlažební kameny, ti kdo to viděli, mohli mít pocit, že se hroutí sám svět. Ale již několik let po obou událostech vidíme vzkvétající ješivy, studenty Tóry i halachy, nejvýznamnější proroky, mudrce a písaře stavějící židovský národ na nohy. A dokonce vidíme hlubší víru, preciznější a rozšířenější vzdělání i větší rozmach židovského národa, který se z malého nepříliš bohatého a vlivného království rozšířil po celém známém světě a všude sloužil jedinému Hospodinu. Slova Tóry zněla od hranic Čína až po Španělsko. Už ne jen jeruzalémský Chrám, ale podle učení proroka Ezechiele nyní celý vesmír byl domem modlitby a nejvznešenější svatyní. S odstupem let a staletí se ukázalo, že pro víru již nebylo potřeba vykonávat chrámové oběti a že Jeruzalémský chrám, jakkoliv krásný, již židovské víře nestačil.

Je mnoho lidí, kteří by rádi pravidelné oběti ve svatyni obnovili, jsou také plány na výstavbu Třetího chrámu. Ale je také hodně lidí, kteří si již s představou zvířecích obětí na svaté hoře neví rady. Judaismus se rozvinul do náboženství knihy a slova, všeobecného kněžství a pravidelné liturgie v synagogách a rodinách po celém světě. Již prorok Jeremjáš říkal, že samotný Chrám nezajišťuje Hospodinovu automatickou přítomnost a pomoc a že i ve vyhnanství dlí se svým lidem Šechina. Dějiny ukázaly, že právě v goletu je Šechina židovskému lidi mnohdy blíže než byla ve vznešeném Chrámu, kde mezi prostými věřícími a Hospodinem stála kasta kněží. Proč se tedy postíme a tolik pláčeme na Tiša beav?

Nářek nad zbořenou svatyní má dnes více rozměrů a bylo by dobré některé nové hledat. V dnešní době, kdy je Erec Jisrael svobodná, mnoho Židů přesto setrvává dobrovolně v diaspoře. Jestliže tito Židé netouží po účasti na chrámových obětních slavnostech, nabízí se nutnost nově interpretovat Tiša beav. Snad již nejde o pláč pouze nad kdysi zbořeným Jeruzalémem, ale v tom smutku oplakáváme i jiné tragédie, jiné krize, které nemají svá přesná výročí. Tisíce pogromů, justiční vraždy, ani šoa nemají svůj Devátý av, přestože znamenaly více obětí než boj s Nebúkadnezarem nebo s Titem. A tak v pláči nad Jeruzalémem zaznívá i nářek nad těmi milióny obětí, které nemají svůj jahrzeit, ani macevu. Tiša beav je mimo to, že je připomínku zjevných, velikých dějinných událostí, také připomínkou každé oběti nenávisti a lhostejnosti, je symbolem, který je srozumitelný i nám v diaspoře v roce 5776, daleko v prostoru i čase od hořící svatyně.

Krize vždy přicházely a jistě budou přicházet. Právě den zármutku nad zkázou Chrámu připomíná i to, co následovalo, znovuzrození božího lidu. Možná dnes mnozí z nás vnímáme příchod jakési další krize, zhrubnutí komunikace, vzestup hlouposti, nenávisti, zla a strachu. Nikdo nevíme, co přesně přichází, ale obavy cítíme asi všichni. Ale dějiny nás učí, že po každé krizi, po každé katastrofě, a nakonec i po každé době hněvu, nenávisti, obav a smutku přichází nový život, nové porozumění tomu, co se stalo, nové výzvy a nové naděje. Existuje ještě jedna prastará tradice, která říká, že právě na Tiša beav se má narodit Mesiáš. Prorok Jeremjáš již v době, kdy ještě doutnaly trosky Chrámu vyzýval lid k pohledu kupředu do času, kdy bude třeba znovu obdělat pole, zasadit stromy a stavět domy. To čeká i nás.

-------

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Věra Tydlitátová | sobota 13.8.2016 10:12 | karma článku: 15.96 | přečteno: 277x


Další články blogera

Věra Tydlitátová

Tohle není pouze Den žen

8. březen býval u nás hromadně slaven jako Mezinárodní den žen. Byl to svátek původně zavedený v Americe, ale komunistům se podařilo tento svátek během jejich vlády důkladně zprofanovat.

9.3.2018 v 10:17 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 377 | Diskuse

Věra Tydlitátová

O původu medvídků

Plyšový medvídek je již více než sto let jednou z nejmilejších hraček, dárkem, uměleckým či sběratelským artefaktem.

10.2.2018 v 17:18 | Karma článku: 21.23 | Přečteno: 403 | Diskuse

Věra Tydlitátová

Lockerbie žaluje

Krátce před vánočními svátky, 21. prosince roku 1988, zazněla z Hlasu Ameriky, který jsme tehdy poslouchali, děsivá zpráva. Letadlo s 259 lidmi na palubě se po dokončeném teroristickém útoku zřítilo na skotské město Lockerbie.

21.12.2017 v 9:47 | Karma článku: 21.20 | Přečteno: 654 | Diskuse

Věra Tydlitátová

O privilegovaném soucitu

Nepochybuji o tom, že je inženýr Miloš Zeman těžce nemocný. Na tom nic nezmění pohádky o tom, jak šla cukrovka na vandr, a o panické prostatě junáckého Adonise, ani hysterická reakce na neověřenou zprávu pana Svatopluka Bartíka.

9.11.2017 v 9:36 | Karma článku: 30.14 | Přečteno: 1586 | Diskuse

Další články z rubriky Miniblogy

Brigita Tóthová

Jak jsem se jí chtěla zbavit

Někdo se z toho vykecá, někdo si dá prášek a já píšu písmena. Snad to zabere a konečně to pochopí, že není vítaná.

26.4.2018 v 6:46 | Karma článku: 5.59 | Přečteno: 158 | Diskuse

Brigita Tóthová

Chlapi, fakt děkuji za kritiku

Pořád se jim na mě něco nelíbilo.Vlastně asi už od narození. Já jsem ale optimistka, takže jsem to opět vyřešila po svém.

22.4.2018 v 7:00 | Karma článku: 13.57 | Přečteno: 404 | Diskuse

Brigita Tóthová

Babulka

Slunce krásně hřeje a vzpomínky plynou.. vzpomínky se vpíjí do srdce a stávají se každodenním prožitkem a žitou skutečností...Znáte ten pocit?

21.4.2018 v 10:25 | Karma článku: 9.33 | Přečteno: 166 | Diskuse

David Lauda

Holubí poezie

Holubí poezie Letěl holub nad Ostravou posral při tom hlavu plavou, stalo se to nad ránem sejmuli ho Koránem Zmátořil se, letěl dál hlavu tmavou poděl

20.4.2018 v 18:15 | Karma článku: 6.15 | Přečteno: 95 | Diskuse

Věra Mrhačová

47. Ojel by i slepici

Vedoucí družstva v nejčistších montérkách mě sice dneska ve dvě hodiny ujistil,že to bude za hoďku hotový, ale jak zmizel, tak se dělňasi opřeli o lopaty: „To víte, pani, de to pomalu.

10.4.2018 v 17:50 | Karma článku: 13.86 | Přečteno: 611 | Diskuse




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.