Svátek Šavuot - 6. – 7. sivanu (letos připadne na 11. až 13. června) - je zasazený do času putování hebrejských otroků z Egypta. Padesátý den po vyjití z otroctví přicházejí uprchlíci pod horu Sinaj.
Padesát dní putování pustinou je duchovní přípravou na rozhodující okamžik: otroci se mají stát božím lidem, svobodným národem, ba dokonce Hospodinovou nevěstou: smlouvu na Sinaji mudrci přirovnávali k duchovní svatbě Izraele a Hospodina. Být božím lidem je duchovní svazek uzavřený na hoře Sinaj. Na hoře Sinaj slíbil Hospodin věrnost svému lidu a naopak jeho lid slíbil, že nevymění Hospodina za nějaký neživý idol, že nebude nevěrný. Podle dávného výkladu Hospodin nabízel nejdříve Tóru jiným národům. Ty však takový úkol odmítly, jen děti Izraele přijaly.
Někdy slýcháme, že naše Tóra nás svazuje a soudí, že je neunesitelným břemenem, že nás činí skleslými. Ale tak mluví jenom ti, kdo Tóru neznají a kdo nerozumějí útěše, kterou Tóra dává. Tóra je největším příběhem, který dává radost a sílu, její smlouva ustanovuje am jisrael – izraelský lid, lid boží. Tóra není zákon, je to ukazatel cesty k domovu. A halacha, tedy dodržování Tóry, je chození po správné cestě.
K přijetí Tóry se pojí rovněž špatně chápaný pojem vyvolení. Ten, kdo Tóru přijímá, se stává Hospodinovým majetkem, otrokem, je vyvolený ke službě. To rozhodně není nic, co by mohlo vést k pýše a nadutosti. Hospodin k sobě volá každého člověka, ne každý ale na jeho volání odpoví. Každý stojí pod Sinají a každý je tázán, zda chce přijmout Tóru. A že se to zdaleka netýká jen Židů, ukazuje kniha, která se na Šavuot čte, tedy kniha Rút. I Moábka Rút, členka nepřátelského národa, přijala Tóru a s ní požehnání, svou cestu začala jako nejchudší žebračka sbíráním klásků a díky své pokoře nejen vstoupila do rodiny Hospodinova lidu, ale dokonce se stala pramatkou krále Davida.
Tóra byla Izraelcům předána na zcela obyčejné, nevysoké a nevýznamné hoře Sinaj. To aby bylo zřejmé, že pocit výjimečnosti a pýcha nejsou k ničemu ani v životě, ani při studiu. Izraelci v poušti a Moábka Rút prošli dlouhou cestu, než mohli Tóru přijmout, protože cesta k Sinaji je pro každého člověka obtížná a dlouhá. Tóra není laciná. Učenci zdůvodnili, proč byla pro liturgii svátku Šavuot zvolena četba knihy Rút: „Aby bylo zřejmé, že Tóra se dává pouze prostřednictvím chudoby a strádání… Proto se na počátku knihy Rút praví: “Za dnů, kdy soudili soudcové, nastal v zemi hlad.“ (Rt 1,1)
-------------------------
