Tak máme zase malou pseudoaféru. Náckové vykradli poštu panu premiérovi a na jednom nahlouplém webu ji postupně zveřejňují. Média cudně píší o uniklých nebo zveřejněných mailech.
Zmíněného webu jsem si povšimla již před několika lety, protože mě ti obránci rasy tehdy poctili svou pozorností a uvedli v jakémsi seznamu nepřátel. Jejich stránky působí amatérsky a hloupě, autoři ani neumějí získat aktuální informace a podrobná fakta. Ale dělá pro ně šikovný hacker, který se umí nabourávat do e-mailů.
Stalo se to nedávno i mně, proto nyní znovu uveřejňuji články, které mi hackeři na tomto blogu promazali. Otázka je, jaký význam mají zveřejněné zprávy z vykradené pošty, vypadá to tak, že pachatelé ani neumějí posoudit, co je podstatné a co je jen hloupost. Zveřejňují to, co sami považují za důležité, ale jsou to nevinné věci. Většina lidí, kterým se takto nabourali do schránky, to ani nehlásí policii, pokud to někdo z mých známých policii dal, nic z toho nebylo. Je trochu smutné, že se tímto jevem veřejnost začala zabývat až v momentě, kdy to postihlo pana premiéra. Myslím, že práva pana premiéra by neměla být chráněna více než práva kohokoliv z nás, obyčejných občanů. Je úplně jedno, co si píše pan Vašek Vomáčka a co si píše pan Bohuslav Sobotka. Nikomu z nás do toho vůbec nic není. Hrabat se v cizí poště je ubohé.
Cudnost médií, která píší o úniku či zveřejnění, je roztomilá. Ve skutečnosti samozřejmě jde o sprostou krádež, porušení listovního tajemství a agresi ze strany zločinců. Není vůbec důležité, co v těch mailech je, slušný člověk cizí poštu nečte. Tím spíše ji nepublikuje. Novináři, která zveřejňují a komentují premiérovy dopisy, němě přiznávají, že si za zdroj informací zvolili rasistickou mediální žumpu a kriminálníky.
Ne, není podstatné to, jak dobře měl premiér zaheslovanou schránku. Posílám-li psaný dopis, dávám jej do papírové obálky a tu zalepím. Je snad nedobytná? Vždyť stačí papír roztrhnout a dopis si přečíst. Není to těžké, zvládne to i malé dítě, ale prostě se to nedělá. Již od starověku existuje cosi jako listovní tajemství. A listovní tajemství není pouze morální závazek, pamatuje na ně i zákon.
§ 239 trestního zákona hovoří jasně:
(1) Kdo úmyslně poruší listovní tajemství
a) uzavřeného listu nebo jiné písemnosti, při poskytování poštovní služby nebo jiným dopravním zařízením, nebo
b) zprávy podávané telefonem, telegrafem nebo jiným takovým veřejným zařízením,
bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.
Je děsivé, že u nás mohou oficiální, a dokonce prestižní, média zveřejnit cizí poštu, nebo se mohou publicisté přiznat, že ji četli, neboť ji komentují. Kdo pak tyto zveřejněné maily čte, dělá totéž, jako by trhal cizí obálky a slídil po cizích dopisech.
Já stejně jako slušní lidé v této zemi vykradenou poštu číst nebudu a velice doufám, že za tu hackerskou ekvilibristiku půjde někdo natvrdo sedět.
-
