Jak být úspěšný a získávat si přátele
Tak zaprvé: Nesmíte říkat nic příliš nového ani provokativního. Říkejte to, co říká většina. Napíšete-li například, že někteří Romové nekradou, nebo dokonce že jsou mezi nimi slavní lidé, můžete se s oblibou u lidu i s kariérou rovnou rozloučit, je to asi stejné, jako byste znásilnili vlastní babičku. Nebuďte hloupí. Prostě opakujte to, co říká většina. Opakujte to stále, důrazně a se zápalem, pište to znovu a znovu, nejraději stejnými slovy. Řekne-li vám někdo, že zná inteligentního a slušného Roma, odpovězte, že vám cikáni sežrali psa. Každý přece ví o někom, kdo zná někoho, komu cikáni snědli psa, no ne? Napište, že cikáni berou hrozně velké dávky. To ví přece každý, že? Oni jsou tak bohatí a my na ně děláme! To vám podepíše i notorický povaleč. Lidé rádi slyší a čtou takové ty všeobecně známé věci, které si už stejně dávno myslí, neboť takto napsané pravdy působí věrohodně a potvrzují jejich vysokou inteligenci, citlivost k tématu i schopnost řešit problémy Planety. Ono je vlastně jedno, že budete říkat blbosti, je to irelevantní, jak říkají právníci. Rozhodující totiž není význam, ale dojem. A jak známo, panuje všeobecný dojem, že všichni cikáni kradou, jedí naše čtyřnohé mazlíčky a berou od úřadů těžký prachy.
Zadruhé: tvařte se, že svými řečni hrozně riskujete postih ze strany Systému. Lidi mají rádi hrdiny. Tedy samozřejmě ne ty opravdové hrdiny, kteří to berou kór vážně, ale takové ty hrdiny salónní, kteří odvážně říkají to, co si myslí a říká skoro každý, nenápadně se ohlížejíce přes rameno s mrknutím: sleduje mě Cenzura a Vláda a Oni. Rasista je dnes přece hrdina, Systému se jeho řeči prý nelíbí, teoreticky (pouze teoreticky – v praxi nikdy) by mohl mít potíže, přesto statečně vyjadřuje hlas utištěného trpícího bílého muže. Každý přece ví, že bílý muž žije pod bičem politické korektnosti, a proto při troše obratnosti se narážkami na opálené spoluobčany dají získat mnohé volební hlasy. A potom budete záslužně působit ve veřejném životě a naprosto nezištně usilovat o prospěch ubohých bílých bratří… A dají se z toho našetřit dokonce nějaké ty milióny, kdyby bylo potřeba bojovat za práva bílých mužů ještě v důchodu, že. Sice pak ještě musíte ustát všelijaké ošklivé pomluvy a podezření, ale trocha nepohodlí za to stojí. Havlíček a Hus taky trpěli.
Nejen obrana bílého muže je však pole úrodné, jste–li opravdovým mužem, můžete vytěžit další zlatonosnou žílu: apelujte na Tradiční Hodnoty Patriarchální Rodiny. Hlasy pánů tvorstva budete mít jisté a kupodivu i nějaké ty hlasy té hloupější poloviny lidstva, která bohužel má už volební právo, ale i s tím by se v budoucnosti snad dalo něco dělat, dostanete-li to do ruky právě vy. Na co má mít ženská volební právo, sufražetka nevycválaná, když by přece její starostlivý a moudrý manžel mohl volit sám. Taková ta tradiční rodina, hodně dětí, aby náš jedinečný národ nevyhynul, zákaz rozvodů, majetek jen v rukou muže, stará pěkně pod dozorem u plotny, no to je přece báječný program, který kupodivu podepíše i nějaká ta poslankyně, protože poslanci málokdy čtou do konce to, co podepisují. Nejen v politice uspějete, ale získáte nehynoucí obdiv všech kamarádů aktuálně úpících pod pantoflem.
A nejste-li úplně hloupí, vezměte to pěkně zgruntu: spojte oba nápady a rýžujte zlatá zrnka hned dvakrát. Sepište nějakou tu petici, že by jako svět měl být lepší a tak, to je jedno, hlavně to musí být pochopitelné. Ano – svět by měl být lepší, to vám podepíše každý. Nazvěte to nějak srozumitelně, třebas Pro Radostný Domov (zkratka P.R.D.). Nebo ještě raději: Hodně Odvážné Vyjádření Nezávislých Občanů (odpovídající zkratku si doplňte). A pak to dejte podepsat zastáncům patriarchátu a tradiční rodiny a vzápětí nějakým těm rasistům, ať to má pěkně široký záběr a pořádný švih. Vůbec neuškodí, když zdůrazníte, že to je české, tradiční a křesťanské, lidové a … no něco takového, však na něco přijdete. Trocha strašení muslimy nebo židovským spiknutím podle Talmudu jenom prospěje, ale cikáni jsou mnohem lepší, tomu rozumí každý. U muslimů a Židů byste museli vysvětlovat, jak je to s tím náboženstvím a že je správné jenom jedno z nich. To by nemuselo fungovat. Ale pokud se v tom trochu vyznáte alespoň na úrovni náboženství pro základní školy, klidně do toho! Možná vám to varování před Talmudem otisknou i v seriózním celostátním deníku, kde tomu taky nikdo nerozumí. Budete vypadat jako odborník, ne-li jako svatý muž. Ateistům vysvětlíte, že to je dobré pro morálku lidu. Taky nesmí chybět ujištění, že my bílí jsme mnohem lepší než ti všelijak barevní. To našinec slyší moc rád a může to slyšet třikrát i vícekrát denně. Hned vás bude milovat. Obnovení trestu smrti je taky docela fajn slib. Šibenici do každého města a bude pořádek! Pořádek a disciplína muší bejt!
Hlavně hodně hlasitě okřikujte každého, kdo se zbaběle drží politické korektnosti, to je neslušné slovo, musíte dát najevo, jak je to odporné. Takový ošklivý šťoura vlastně podrývá náš národ a naši vlast, podporuje sodomii, chce nás zamořit cizími kulty a homosexuálními devianty, nikdy nespí, protože dnem i nocí nemyslí na nic jiného než na zkázu evropské civilizace (ale pozor: Evropská unie dobrá není a americký radar taky ne, raději neriskujte průšvih tím, že byste za ně ztratili slovo. To už spíš všude vykládejte, že jste proti EU a proti Radaru a proti ekologii a – to je vlastně jedno). Kam by to vedlo, kdyby každý koukal někam za humna a staral se o cizí věci. My jsme tady Češi a Moravani a nikdo nám do toho přece mluvit nebude! Nezapomeňte taky, že každý, komu se nelíbí vaše nápady, je pseudohumanista, je to sice dlouhé slovo, ale naučte se ho, vyplatí se to. Nebo dežomil a židomil. Taky může být multikulti. To se pamatuje líp, nezáleží na tom, co to znamená. V horším případě je Hlasatelem Pravdy a Lásky, to už je ale závažné obvinění a měli byste ho užívat jen na ty nejhorší úchyly, je to opravdu moc neslušná nadávka a sprosté slovo.
No vidíte. Držte se těchto prostých rad a skoro každý vás poplácá po rameni, zaplatí vám ruma, podrží dveře, políbí ruku, pochválí v tisku a uvidíte, že za rok budete v parlamentu. A pak už můžete stavět ty šibenice…
Obrázek: http://www.flickr.com/search/?q=Xenofobia&page=3
Věra Tydlitátová
Válečná zranění
Na dohled od našich klidných domovů vybuchují rakety, umírají nevinní. Jsme svědky nepředstavitelných zvěrstev. Znala jsem pár lidí, kteří prošli válkou.
Věra Tydlitátová
Alexandr Meň, světlo v temnotách smutné Rusi
Před třiceti dvěma lety 9. září 1990 byl zabit Otec Alexandr Vladimirovič Meň. Zatímco u nás je znám především v určitých kruzích duchovních a věřících, v Rusku je některými lidmi považován za svatého.
Věra Tydlitátová
Zklamaly elity národa?
Narazila jsem na zajímavou otázku, zda selhává elita národa, když se nechce postavit zlu ve společnosti. Že nechce jít do politiky...
Věra Tydlitátová
Putlere, blíží se březnové ídy
Když člověk trochu zná dějiny a myslím, že na vojenských akademiích se důležité bitvy také studují, vidí zajímavé příklady, ze kterých se asi Putler a jeho generálové zjevně nepoučili:
Věra Tydlitátová
Po volbách
Uvědomuji si, že vítězství demokratů ve volbách je dost vratké, ti voliči Ano, SPD a ani ti s tzv. propadlými hlasy nikam nezmizeli, naopak se mohou nebezpečně radikalizovat a sjednotit.
Věra Tydlitátová
Tolkien v pohledu religionisty
Když kolega Pavel Hošek avízoval vydání své studie o Tolkienově spiritualitě, dalo se očekávat, že v naší zemi půjde o počin nanejvýš pozoruhodný a na poli religionistiky příjemně osvěžující.
Věra Tydlitátová
Erika Bezdíčková nás opustila
Je tomu více než deset let, co jsem v Brně poznala paní Bezdíčkovou. Od té doby jsem za ní jezdívala a díky ní jsme poznala nejen Brno, ale i část jižní Moravy.
Věra Tydlitátová
Disidenti ve vatě a v brokátu
Dlouho jsem se snažila pochopit myšlení a motivy paní Lipovské. Poslechla jsem si její rozhovor, přečetla pár interview...
Věra Tydlitátová
Bojkoty Izraele jako pokrytecká nemoc západních intelektuálů
Boycott, Divestment and Sanctions Movement, česky Hnutí Bojkot, stažení investic a sankce, zkratkou BDS nebo Hnutí BDS, ...
Věra Tydlitátová
Což není v Gileádu balzám, což tam není lékař?
Přemýšleli jste někdy nad názvem firmy Gilead Sciences pracující na léku Remdesivir, který nedávno přispěl k uzdravení Roberta Markoviče těžce zasaženého Covidem-19?
Věra Tydlitátová
Podbrdská spisovatelka Jana Poncarová
Mladá autorka Jana Poncarová vydala svoji rozsáhlou rodinnou ságu již před dvěma lety, nicméně do obecnějšího povědomí se kniha Podbrdské ženy dostává postupně.
Věra Tydlitátová
Úsvit módního intelektualismu
Před pár dny nás opustil skvělý rebel evropské filosofie Ladislav Hejdánek. Vzpomínáme na něj my, které učil v bytové univerzitě i na fakultě filosofické a kteří ho známe.
Věra Tydlitátová
Krize víří špinavé bahno
Pandemie čínské chřipky přináší mnoho nových zkušeností. Možná jen funguje jako čočka, která zvýraznila již stávající kvality mnoha statečných lidí, projevy solidarity, ale také temné obludnosti.
Věra Tydlitátová
Křeček a právo sodomské
Ve středu 19. února složil Stanislav Křeček slib veřejného ochránce práv do rukou xenofobního extrémisty Tomia Okamury, který je známý svým štítivým poměrem k pravdě a je z vůle českých mafiánů místopředsedou Poslanecké sněmovny.
Věra Tydlitátová
Kdo parazituje na Lidicích?
V těchto dnech čteme o podivném angažmá novopečeného ministra kultury v Památníku Lidice. Lubomír Zaorálek vyzval k rezignaci ředitelku Mgr. Martinu Lehmannovou.
Věra Tydlitátová
První dáma české literatury
Dnes si připomínáme dvě stě let od narození Boženy Němcové. Kdo by neznal její pohádky, nebo Babičku? Veřejnoprávní média přinášejí řadu výborných dokumentů a adaptací jejích děl.
Věra Tydlitátová
O luskounech a jiných čínských masakrech
Když mi bylo dvanáct let, jeli jsme se školou na zájezd do Zoo ve Dvoře Králové na tehdy relativně nové safari.
Věra Tydlitátová
Hej, Slované...
Nic proti Slovanům, Germánům, Keltům atd., ale tohle všechno je haraburdí romatismu počátku 19. století.
Věra Tydlitátová
Belšasarova hostina na pražském Hradě
Prorok Daniel je postava, která ukazuje, jaký poměr má mít člověk ke zpupné moci. Píše se o něm, že se odmítl poklonit mocným. Bylo to dávno, pradávno, ale co se změnilo?
Věra Tydlitátová
Národní smrádek
Můj dědeček Karel byl italský legionář. Narodil se roku 1895 za císaře pána. On i jeho bratři měli ještě jména po členech císařského domu, protože, co naplat, císař František Josef byl mezi lidem dosti oblíben.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |