Věra Tydlitátová
Děkuji přátelům a za přátele
V den vzpomínek na zemřelé myslíme spíš na příbuzné, kteří již odešli tam na druhou stranu, a vzpomínáme na to, čím obohatili náš život. Ale myslet dnes v předvečer Dušiček musím i na přátele. Někteří jsou už také tam na druhém břehu...
Věra Tydlitátová
Oreb
A aj, Hospodin šel tudy, a vítr veliký a silný, podvracující hory a rozrážející skály před Hospodinem, ale nebyl v tom větru Hospodin. Za tím pak větrem země třesení, ale nebyl v tom třesení Hodpodin. A za třesením oheň, ale nebyl v ohni Hospodin. A za ohněm hlas tichý a temný. Což když uslyšel Eliáš, zavinul tvář svou pláštěm svým a vyšed, stál u dveří jeskyně, a aj, hlas k němu, řkoucí: "Co tu děláš, Eliáši?"
Věra Tydlitátová
Kam se poděly ty krásné prázdniny? Loučení
Máme tady poslední dny babího léta. Dá se ještě napsat něco o stromech, co by nebylo zcela banální? Stojím pod stařičkou lípou v lese a poslouchám tichý šelest miliónů zlatých srdcí. Mezi kmeny spočívá mír.
Věra Tydlitátová
Pohádka o pouštních démonech a o nedůvěře
Sestry démonky, proč se tak divně díváte? Proč se ptáte, co se přihodilo nad travnatými pláněmi u Východních hor? Poslaly jste mě najít našeho bratra, démona stepí, vyslaly jste mě, abych vyhledala dávno ztraceného syna naší matky, abych jej nalezla a vyzvala k návratu domů.
Věra Tydlitátová
Kadiš za Jiřího Ortena
Dnes, prvního září si připomínáme předčasné úmrtí jednoho z největších českých básníků, Jiřího Ortena. Již bylo řečeno mnoho. Na Ortena zde vzpomínal básník František Kostlán i já v den jeho narozenin, jistě si jej připomínaly i tisíce čtenářů, kterým jsou jeho verše radostí i útěchou. Věřím, že je tento básník stále s námi. Ráda bych uzavřela tyto vzpomínky a pokorný hold několika svými verši.
Věra Tydlitátová
Pohádka o lidském srdci
Vládl kdysi v jednom městě mocný král, panoval v paláci z bílého mramoru, uprostřed velikého a vznešeného dvora. Od rána do večera přicházeli ke králi dvořané a přinášeli ovoce, chladné nápoje, umně tvarované šperky, roucha protkávaná, i nové zprávy od dvorů sousedních králů.
Věra Tydlitátová
Zahrada je zpřítomnění ráje
Léto je doba, kdy pokud k tomu máme příležitost, trávíme čas v zahradách. Víte, že kultura zahrad je velmi stará a pozoruhodná? Zakládání zahrad, jež by měly zpřítomňovat ideální bytí, bylo zvykem, ba v jistém smyslu dokonce povinností, jíž byli zavázáni bohům mezopotámští vládcové od nejstarších dob. Veřejné parky známe již u Sumerů, již tehdy šlo o místa rekreace.
Věra Tydlitátová
Pohádka o samotě a o naději
Zamykala královna brány svého města, zamykala dveře svého paláce, zamykala své srdce na devět zámků po smrti krále. Nechala zamknout všech deset bran svého města, rozkázala zdvihnout padací mosty a vpustit vodu do příkopů. Uzavřela se královna ve své vysoké věži, nevycházela na ulici města, nepila ze zlatých pohárů, nečesala se stříbrným hřebenem. Truchlila královna po devět let, naříkala po deset let. Po jedenácti letech zemdlelo město. Po dvanácti letech smutku nezněl smích a utichl zpěv v ulicích města.
Věra Tydlitátová
Kam se poděly ty krásné prázdniny? O jabloních
Nejstarší vzpomínky kdesi na rozhraní vědomí se vztahují k jabloním. Proti nebi se rýsují olistěné větve a kývají se ve vánku, žlutá červeně žíhaná jablíčka se houpou jako malá sluníčka. Asi je správné, když docela malé děti usínají pod jabloní a probouzejí se s pohledem na květy či plody tohoto mateřského stromu. Jaro je nejkrásnější pod kvetoucími jabloněmi a léto zase pod žlutými, zelenými a červenými jablky.
Věra Tydlitátová
O zlém brouku radarouku
Entomologové bijí na poplach! Škodlivý vliv radaru konečně potvrzen! Na ostrově Hula Mao v Tichém oceánu stojí americký superradar již osm let a ačkoliv byl dosud pečlivě zatajen, podařilo se týmu českých entomologů vedených docentem RNDr. Ferdinandem Pytlíkem, CSc. do přísně uzavřené zóny proniknout a nasbírat zde cenné vzorky.
Věra Tydlitátová
Fénixovy děti
Asi každý zná pověst o podivuhodném fénixovi. Podle Claudiana žije tento pták v Egyptě, peří má purpurové a zlaté a na hlavě korunku. Jeho nevšední krása ale není tím, co jej činí zázračným. Fénix fascinoval staré národy včetně Číňanů svou schopností obnovit svůj život, překonat smrt, zánik a zmar.
Věra Tydlitátová
Kam se poděly ty krásné prázdniny? O borovicích
V některých červnových a červencových dnech bývalo takové horko, že i ještěrky se schovávaly pod kameny a vůně pryskyřice stála mezi kmeny jako těžký oblak. Bylo mi snad pět let, když jsem poprvé zažila údiv nad velikostí a krásou stromu. Chodívala jsem s dědečkem na Stráň k altánu cestou pod pokroucenými akáty a borovicemi. Chytala jsem zelené lusky netýkavek a bavila se tím, jak vystřelují semínka. Květům rozrazilu jsme říkali bouřka, řeřišnici mejdlíčko a plodům slézu chlebíčky.
Věra Tydlitátová
Lež má krásné nohy
Moderátor: Dobrý den, vážení televizní diváci. Dnes je s námi ve studiu slavná celebrita, slečna Pravda, kterou znáte z několika filmů a mnoha knih. Ehm, ehm... A vzhledem k vyváženosti diskuse, je tady s námi, vážení diváci, také slečna Lež, její dlouholetá oponentka, rovněž v poslední době významná celebrita. Proslavila se jak v kulturním, tak v politickém životě... Pokud vím, je velmi aktivní ve vedení hned několika politických stran. Dnes jsme zde, abychom hovořili o poslední korupční kauze, o údajném úplatku, který měl převzít senátor Erich Maňásek.
Věra Tydlitátová
Přátelům ke svátku Šavuot
Jednoho večera o svátku Šavuot jsem seděla ve zšeřelém chrámu Fraumünster v Curychu a nechala se prostupovat barevným světlem Chagallových vitráží. Je tomu už několik let, deset, dvanáct, nevím, nezáleží na tom. K letošnímu svátku Šavuot přináším svým čtenářům a přátelům verše, které jsem tehdy napsala na zadní stranu mapy města přímo v lavici chrámu.
Věra Tydlitátová
Kam se poděly ty krásné prázdniny? O vodě
Čím to je, že letní dny, které už uplynuly, jsou vždycky nějak dobrodružnější, zářivější, voňavější, bylo více času, děly se zázračné věci? Proč už dnes prázdniny nejsou to co dřív? Ještě před pár lety to všechno bylo tak nějak jiné... Už jenom ta voda! Bývala modřejší, čistší, plná života...Potoky, prameny, rybníky, řeky, moře.
Věra Tydlitátová
Hurá, doba školních výletů začíná!
Konečně se lid školní dočkal, kaštany pomalu odkvétají, to značí, že už je nejvyšší čas otevřít poznámky a knihy a pomyslet na nejhorší. Studenti se pilně učí do finiše, my vyučující máme nejvíce práce, ale přesto je nám všem veseleji. Začíná to krásné období, kdy už jsou prázdniny v dohledu, žáčci a středoškoláci jezdí na výlety a mnozí z nás na univerzitě konečně poprvé v životě uvidí některé své studenty – u zkoušky.
Věra Tydlitátová
Zelení hájové
Všimli jste si už, jak raší stromy? Některé už rozprostřely své listy a nastavují je dešťům i sluníčku, jiné se k tomu teprve chystají a váhavě vystrkují zelené prstíčky z pupenů. Buky vybalily své krepové lupínky a chlupatých pouzder a začínají se nadechovat, duby rozvážně vyčkávají a přispávají si s klidem dlouhověkých bytostí. A zatímco se lidé hádají a přou, řeší politiku, trápí se a pracují, všude po lesích se ze spadaného listí rozsvěcují bílé hvězdičky sasanek a porcelánově kobaltové pohledy podléšek.
| předchozí | 1 2 | další |
