Svobodná doba a nesvobodná doba. Okolí nám určuje limity a mnohdy velice brutální. Nakonec ale rozhodujeme my sami .... a naše mysl.

    Jsou ale lidé, kteří nám ke svobodě za jakýchkoli okolnosti mohou pomoci.

    Kolik lidí je skutečně svobodných v dnešní době? Co pro ně dnes znamená svoboda - když tu vnější máme jako chleba na talíři.

   Utíkají před ní. Prostě utíkají. Já občas asi také.

Vážená blogerko, děkuji za připomenutí. Pan Fuks patřil v mé adolescenci k autorům, které jsem měl moc rád a vždy mne fascinovala atmosféra, kterou svým psaním navodil.

Ladislav Fuks žil sice v nesvobodné zemi, ale velice svobodně. Mohl kdykoli vycestovat na západ, vzhledem k tomu, že tam hojně vydávali jeho knihy, měl slušné tuzexové konto a jako devizovému přínosci mu nikdo nedělal s výjezdem problém. Estébáků a policistů se neobával, vysoké policejní špičky patřily k jeho přátelům. O jeho skandálním životě mohou hovořit jen ti, co ho neznali, ani s jeho údajnou homosexualitou to nebylo tak jednoznačné. Jeho knížky jsou pro dnešní čtenářskou generaci těžce stravitelné, dneska už nikoho nepřitáhne např. 13 stran tištěného textu, věnovaného pouze popisu leštění zrcadel (viz Vévodkyně a kuchařka). Ladislav prožil spokojený život, jen ta smrt byla taková podivná. Ač měl spoustu přátel, ležel ve svém bytě mrtvý několik dnů, než ho někdo začal postrádat...

Příspěvek k nedožitým devadesátinám jako vyšitý?