Osobní není totéž co důležité, jak říká Elánius Kamenná tvář

Vypůjčila jsem si postavu neúplatného policajta z románů Terry Pratchetta a jeho životní postoj: osobní není totéž co důležité. Kdyby se tím řídili představitelé ODS, nemuseli by dnes plakat nad rozlitým mlékem a ukájet se planými nadějemi, že kosmetické úpravy a prohození křesel zachrání českou pravici.

Je zbytečné řešit, zda je tento národ více levicový nebo pravicový, neboť o to při posledních volbách opravdu nešlo. Ani nešlo tolik o to, jak má být veřejnosti prezentovaná reformní politika ODS. Mnohem více šlo o to nedělat z voličů blbce a trochu se zajímat o obyčejné lidi. Jenže naši páni politici se domnívají, že jediným smyslem voleb i vládnutí je věčné propachtování pěkně hlubokého koryta, čili cosi velmi osobního. Osobní záležitosti pak určují jejich každodenní starosti: s kým, za kolik, komu, pro koho.

Sentimentální loučení s "otcem zakladatelem" předznamenává další problémy české pravice, i když tato léčba šokem může být z dlouhodobého hlediska rozumná. Založí-li pan Klaus novou stranu, takovou, která bude skutečně pravicová, alespoň umožní pravicovým voličům identifikovat se s čitelným programem. A ODS ve svém posunu ke středu se také může stát čitelnější. Otázkou je, nakolik tyto subjekty budou ochotny vytvářet pravostředové dohody a koalice. A nakolik se všichni budou ochotni vzdát nafrněné povýšenosti, pohrdání právem i slušností a cynismu vůči lidem, kteří mají opravdu zcela jiné starosti, než vozit si zadky v luxusních vozech za vydržovanými milenkami. To by totiž všichni zainteresovaní uražení velikáni museli připustit a také zachovávat Elániovo pravidlo, že osobní není totéž co důležité.

Mimochodem, ti levicoví papaláši jsou naprosto stejní, ale umějí to lépe skrývat, takže příští volby bezpochyby vyhrají na celé čáře. V naší zemi zoufale chybí pravicová strana, která by se řídila tradičním pravidlem skutečné pravice i velitele Elánia: osobní není totéž co důležité.

Související článek: Hledám věrohodnou pravici