Dělnická strana vstupuje na jeviště (pimprlového divadla)

Poté, co se Národní strana pokusila zviditelnit svými gardami, sáhla k tomuto populistickému prostředku také Dělnická strana se svými Ochrannými sbory. Před volbami budou vyholení mladíci hlídat litvínovské sídliště Janov. Chtějí tak suplovat práci policie a zastrašit "nepřizpůsobivé občany", samozřejmě Romy. Zdá se, že se politické strany začínají vybavovat "ozbrojenými pěstmi" - možná se dočkáme i renovovaných Lidových milicí.

Extrémisté v Hradci Králové

Dělnická strana je propojena s nezákonnými neonacistickými organizacemi, jakými je například nejradikálnější nacistické uskupení Národní odpor, nebo Autonomní nacionalisté apelující nejen na národní zájmy, ale také hrající na antisemitské a vůbec rasistické struny. Nenávistí k cizincům, rasismem, odporem k liberální demokracii a obdivem k německému nacionálnímu socialismu a jeho představitelům včetně Adolfa Hitlera je u těchto uskupení ventilována nespokojenost občanů, zejména těch neúspěšných, zhrzených, nevzdělaných, nemajetných a jinak frustrovaných. V pozadí sympatií těchto lidí s extrémisty je levicové přesvědčení, že se o ně měl postarat stát - a tento stát je zklamal. Je proto nepřesné nazývat skrumáž neonacistických skupin pravicovými extrémisty, jde spíše o radikální levici. Tradiční měřítka levicových hnutí však naplňují jen okrajově a někdy naopak argumentují z pozice "pravicových" tradicionalistů.

Předsedou Dělnické strany je Tomáš Vandas, který je rovněž vrchním velitelem Ochranných sborů. Tento exsládkovec se zviditelnil 16. srpna tohoto roku, kdy zorganizoval nezákonné shromáždění neonacistů v Hradci Králové. Čeští neonacisté se netajili hlavním obsahem své provokace, jíž byla oslava 21. výročí úmrtí Rudolfa Hesse, který byl Hitlerovým osobním sekretářem, spolupodílel se na psaní jeho knihy Mein Kampf a nyní je idolem německých neonacistů. Za své zločiny byl odsouzen k doživotí a oběsil se ve vězení 17. srpna 1987. Letošní shromáždění Dělnické strany bylo obdobou pietních návštěv německých nacistů u Hessova hrobu ve Wunsiedelu konaných v den úmrtí tohoto válečného zločince.

Rétorika Dělnické strany, tak jak se sama představuje na svých stránkách, je na první pohled vcelku nevinná, deklaruje nadšený zájem pomáhat pracujícím a zejména chudým lidem, které představuje jako oběti "Systému" a polistopadové politiky. Začteme-li se ovšem více do článků publikovaných na jejím webu, najdeme opravdu pikantní materiál. Různí autoři, zejména jistý Ladislav Malý, obviňují ze současné národní i světové "krize" tradiční nepřátele: liberální demokraty, Židy, sionisty, zednáře... Rétorika pana Malého je jednak militantně katolická, jednak vulgárně antisemitská a protidemokratická:

"V roce 1897 se ve švýcarské Basileji konal kongres předních světových židovských intelektuálů, bankéřů a průmyslníků za účelem vytvoření politického programu Sionismu, jehož konečným cílem mělo být vytvoření státu Židů. Na kongresu byly přijaty tajné operační materiály pro zásadní změny ve světovém uspořádání. Dokumenty, jež se neměly dostat do rukou gojímů, však zřejmě indiskrecí – neboť  Židé ze všeho nejvíc milují peníze – se dostaly na světlo Boží. Dokumenty z basilejského jednání jsou dnes dokonce volně přístupny na internetu pod názvem Protokoly sionských mudrců." Píše tento horlivý katolík, který zřejmě dementním blábolům klasické antisemitské propagandy slepě věří, ačkoliv má vysokoškolský titul Mgr. (!).  Náboženství lásky ani vzdělání evidentně nestačí k tomu, aby člověk neklesl k hlouposti a špíně resuscitované totalitní a nelidské ideologie. 

Dělnická strana se ohrazuje proti nařčením a podezřením, že má něco společného s komunisty, její svázanost s rudou totalitou je však dosti zřejmá a občas nechtěně vyplouvá na povrch. Pan Malý, sám bývalý disident, neváhá uvádět jako relevantní pramen ortodoxní komunistický plátek Rudé právo:  

"A teď si přečtěme, co k metodě rozdělení Palestiny napsalo Rudé Právo v sobotu 10. května 2008 z pera M. Šišky: "Rezoluce o rozdělení musela být přijata dvoutřetinovou většinou Valného shromáždění OSN (26.11.1947). Šéfové Židovské agentury si snadno spočítali, že tolik hlasů nedostanou. V této situaci se rozhodli pro poslední manévr: shromáždili všechny delegáty nakloněné jejich věci a požádali je, aby do večera obsadili řečnickou tribunu. Nečekaný maratón projevů donutil předsedu schůze odložit hlasování na příští zasedání 29. listopadu. V získaném čase – hlavně po velkém nátlaku Spojených států – změnilo několik delegací své původní odmítavé stanovisko a hlasovalo pro rezoluci." A tak vlastně vznikl v Palestině stát Izrael! Legrace k popukání, že? Vzpomeňme na mediální kanonádu do hlav českých voličů před referendem do EU! Anebo současnou za zřízení amerického radaru v Brdech! Vždycky předchází mediální brainwashing obyvatelstva, následují lživé údaje tzv. veřejného mínění a nakonec sionisticko-zednářské vlády vždycky své prosadí. Prý demokraticky!"

Mnohé výroky zmíněných propagandistů Dělnické strany balancují na pokraji popírání holocaustu. Pikantní a současně naivní je výrok, který dobře ukazuje absurdnost Malého argumentů: "Roku 1933 bylo v Německé říši 502 799 Židů, v Rakousku 191 481 a v Sudetech 27 374. Z těchto dohromady 721 654 Židů bylo Hitlerem do roku 1939 přinuceno skoro 400 000 k dobrovolnému vystěhování." Počty deportovaných Židů a zaryté mlčení o plynových komorách zatím ponechejme stranou. Formulaci "přinutit k dobrovolnému vystěhování," si zapamatujme, možná ji ještě uslyšíme.  Je pozoruhodné, že skoro stejně tlachá propaganda (extrémě pravicové!) Národní strany Petry Edelmannové, když hovoří o deportaci Romů do Indie. Přitom se tyto dvě bizarní strany nemají příliš v lásce a házejí po sobě bláto. Právě podobnost propagandy extrémní levice s propagandou extrémní pravice je důvodem toho, že si lidé tyto strany a hnutí často pletou. Ukazuje se, že dělení na levici a pravici není u těchto antidemokratických hnutí podstatné. Nacionalistická, xenofóbní a rasistická rétorika, teorie spiknutí, katastrofické vize moderního světa, nenávist k EU i USA a izolacionalismus jsou společné jak neonacistům, tak neofašistům. Všichni straší zkázou bílé rasy a pravých Čechů. Ale nebojte, propagandisté Dělnické strany znají recept na obrodu národa. Začínat se samozřejmě musí od školy:

"Především by bylo nutné zrušit liberalismus ve výchově dětí, učit je ctít a vážit si tradice a autority. Ve školách oddělit dívky a chlapce – jako tomu bylo za blahých časů Rakouska -  neboť jejich chápání a přístup k životu je různý, musí být také použito různé metody výchovného působení." Tak vidíte, jak jen to prosté – oddělte chlapce od dívek a bude dobře. Pak ještě pan Malý hlásá: "Dalším předpokladem pro pozvednutí duchovní úrovně a vzdělanosti národa je povinná výuka katolického náboženství na školách nižšího a středního stupně, a přimlouval bych se i za výuku latiny." Ano, ano, latina je to, co český dělník potřebuje. Neodbytně se mi vybavuje scéna z filmu Marečku, podejte mi pero. 

Ještě pár návrhů pana Malého?

"Povolání kněze je nutné pozvednout ve společenském žebříčku na úroveň, jež mu patří, přestat s jejich soustavným zesměšňováním; popřípadě přijmout do Trestního zákona speciální paragrafové znění za urážku náboženství a kněží – asi jako je tomu u zákona na ochranu veřejného činitele." 

Nebo:

"V Čechách, kde každý kout byl a je miliony věřícími promodlený, kde víra v Boha u českých lidí byla jejich druhou přirozeností, pojali zednáři, a to už koncem 18. století, ďábelský plán na odkřesťanštění českého národa a tím i jeho postupné odnárodňování. Posléze si vyhrnuli rukávy i sionisté a přidali se k dílu na zmaru českého národa. Byli a jsou si dobře vědomi, že katolická církev a její praktikující věřící tvořili státotvornou sílu, pilíř o nějž se opírala národní existence – bohužel dneska už tohle neplatí. Není nic cizejšího katolické církvi než je kosmopolitismus a multikulturalita, jak nám ji nabízí sionisticko-liberální demokracie." 

Je těžké představit si, jak je možné harmonicky skloubit tradici původního dělnického hnutí s komunistickou propagandou, ultranacionalismem, rasismem a s křesťanstvím. Jediným vysvětlením je to nejjednodušší, že totiž jde představitelům Dělnické strany jen o koryta a pracující lidé jim mají postavit schody do politického nebe. Být dělníkem, vezmu velké kladivo a jdu si to vyříkat s pány z Dělnické strany pěkně upřímně a od srdce.

Obrázek: Tomáš Vandas

Ilustrační foto ČTK: Příznivci Dělnické strany v Hradci Králové 16. srpna 2008 

MF Dnes: Dělnická strana je podezřelá z propagace nacismu

Články Tomáše Vandase