Vlastenci, nebo šovinisté? O lidech, psech a o konečném řešení

Někteří z čtenářů se mě ptali na můj názor na vlastenectví. Vzhledem k tomu, že slovo "národní" je stále módnější, zachtělo se mi o věci trochu popřemýšlet.

Pominu-li pár nadšenců, kteří mi již dávno navrhují, abych se dobrovolně či nedobrovolně vystěhovala, neměla jsem nikdy s láskou k vlasti problémy a přiznávám, byla pro mne samozřejmostí, o které se ani moc nepřemýšlí, tím méně píše. Ale protože dost čtu, bohužel i některé weby, zjišťuji, že láska k národu či vlasti může být stejně problematická jako skoro všechno.

Máme tady všelijaké spolky počínající slovem "národní". Ponechme stranou instituce jako Národní divadlo nebo Národní banka, u nichž jde o označení spíše tradiční, a podívejme se na politická uskupení zvaná někdy extrémistická, nicméně pro někoho stále atraktivní. Vzhledem k tomu, že jsem našim neonacistům i neofašistům již nechtěně jistou reklamu dělala, což si oni ani nezaslouží, nebudu zde žádnou stranu jmenovat a předložím laskavému čtenáři spíše mozaiku citátů, názorů postojů z této "národní" scény. Z mého pohledu je úplně jedno, jak se sami tito národovci definují, napravo nebo nalevo, neboť z hlediska jejich potenciálních obětí je to zanedbatelný detail.

Nejprve něco citátů z českých nacionalistických webů. Ne, neklame vás zrak, tyto weby se opravdu deklarují jako vlastenecké (ty nejzářivější perly jsou anonymní, uvedená jména mohou být pseudonymy):

"Což je zřejmé, Adolf Hitler nám všem zanechal odkaz. Odkaz v tom, že lze vybudovat společnost na autoritářském principu a na principu jednoho vůdce a bez nesmyslné demokracie, která jen škodí a lidi rozděluje a díky ní bují multi-kulti společnost. Adolf Hitler chtěl aby Německo bylo silné, pevné a hlavně čisté. Nebylo v něm místa pro žádnou chátru a spodinu a především poznal jaké nebezpečí hrozí od Židů. Poznal, protože v době svého mládí se s nimi stýkal. Nic nepomůže lépe než osobní zkušenost. Přečtení sebevětšího množství knih nevyváží reálné zážitky. Bohužel ti, kteří jej nyní zatracují, tohle používají velmi často. Jak jinak než tím, že na vlastní kůži pocítil jaké to je být ve společnosti lidí s pejzy je, stýkat se s nimi. Každý dnešní NS by měl se Židy být chvíli v kontaktu, aby poznal co jsou zač.  My všichni jsme Hitlerovými dětmi. Jsme dětmi nacionální revoluce. Kráčíme v jeho šlépějích a naplňujeme odkaz, který nám zanechal. Byl to veliký a dobrosrdečný člověk, muž ušlechtilých zásad, bystrý politik, který dokázal vytěžit z minima maximum. Byl učitelem, otcem, byl vším. Proto nesmíme na toho muže nikdy zapomenout a vždy ctít jeho památku." (Wittmann)

"Materiálů o cikánech máme na internetu i jinde dostupných stovky, ne-li tisíce. Proto bych se už touto smečkou nerad zabýval. Nicméně, nepřizpůsobili se za stovky let, nepřizpůsobí se ani v dalších staletích. Pouze se mísí s některými slabšími jedinci bílé rasy (ano, i takoví mezi námi jsou a v dnešní době jich není zrovna málo). To je způsobeno lživou propagandou židovských masmédií, které CÍLENĚ ničí naši rasu, kulturu a identitu. Nahrazována je tak třeba černou kulturou. Za příklad lze uvést rychlý vzestup Hip-hopu, jakožto prvku černošské kultury, i když nevím, zda se dá považovat hopsání a máchání rukama za kulturu. Zřejmě nemáme umělecký cit, či nejsme dostatečně IN! Stejně tak Árijské ženy, kterým jde o víc, než jen o to, na jakou diskotéku v pátek večer zajít, či se kterým klukem se dřív vyspat, neodpovídají dnešním měřítkům. Ženské organizace, jako je např. RWU, přispívají bílým matkám a chudším Árijským rodinám. To je v článku našim soukmenovkyním vyčítáno. Avšak proč jsou to nuceni dělat?! Je to tím, že peníze, které pobírají cikáni na jejich mláďata, se již nedostanou k bílým rodinám a matkám s dětmi. Kde je tedy jejich špatná stránka? V tom, že podporují vlastní, namísto odporných, parazitických stvoření?… Renesance nacionálně socialistické myšlenky je nejen možná, ale především nutná a dějinně oprávněná. V dnešním světě, jež je charakterizován nastupujícím globalismem na straně jedné a bezideovým a duševním tápáním a zmatkem na straně druhé, je naší povinností přivést ke konečnému úspěchu nadčasovou myšlenku nacionalismu a socialismu – myšlenku evropské soudržnosti našich národů!" (Sepp Ditrich)

                                                                                                                                                                                                        "Já osobně se velmi těším na presentaci projektu „Konečné řešení cikánské otázky“, který připravuje specializovaný tým Národní strany pod vedením Jiřího Gaudina. Jsou mi známa některá dílčí fakta a návrhy a nemohu se dočkat nejen zveřejnění, ale především uvedení do reálného života! I proto budu národovce volit!"  (Martin Verner)                                                               

Samozřejmě  vás již asi napadlo, že sebezajímavější citáty zůstanou jen fragmentem informací vytrženým ze souvislostí. Takže k věci: To, co zde pisatelé předvádějí, není vlastenectví, ale nehrubší šovinismus a rasismus. Opravdoví vlastenci by si museli uplivnout nejen nad obsahem podobných výplodů, ale často i nad úrovní češtiny, v níž tito experti svá dílka páchají.

Tito "národovci" se dnes rádi ohánějí tím, že umějí vyřešit problémy s Romy. Ve skutečnosti nabízejí úchylné populistické návrhy a akce, jako je zastrašování dětí u škol, studie o "konečném řešení cikánské otázky", nadávky, pomluvy a ponižování. Zvláště pikantní je poslední nápad na hromadnou deportaci Cikánů do Indie. Skutečným cílem je ovšem získat co nejvíc hlasů ve volbách a dobrat se korýtka. Je mi líto, ale musím konstatovat, že si mnozí "národovci" takto umějí získávat sympatie té části veřejnosti, která si je vědoma problémů s některými nepřizpůsobivými Romy, ale nechce se vzdát paušalizace a laciného siláctví. Apel na vlastenectví je tak zneužitím přirozené náklonnosti k vlastnímu národu k něčemu zbabělému, nelidskému a hanebnému. Koneckonců i nezákonnému.

Ale abychom nezůstali jen u Romů. V poslední době se množí zprávy o Vietnamcích, donedávna vnímaných jako milí a přizpůsobiví lidé. Mnozí rasisté se bránili nařčení z rasismu právě poukazováním na svůj pěkný vztah k pracovitým a čistým Vietnamcům. Tak s tím už je, jak se zdá, také konec. Naši šovinisté vytáhli zprávy o šmelinářích, pašerácích, pěstitelích konopí a požíračích psů. Několik zpráv o zřejmých excesech uvedených v tisku bylo paušalizováno podle osvědčeného vzorce všech demagogů. Co na tom, že mnozí Češi podvádějí a tunelují ve velkém, že konopí pěstuje spousta Čechů a že někteří lidé (Češi jako poleno) odchytávali a jedli psy už dávno a dělají to dosud. Vietnamci jsou prostě další v řadě.

"V dnešních dnech médii probleskla zpráva o dalších možných psích jatkách. Lokalita? Nedaleko Chebu. Aktéři? Pejskové a cizinec, dle dostupných informací mladý Vietnamec. Odbytiště pro maso? Patrně vietnamská komunita žijící v Chebu. Věřím, že pro pejskaře je to trochu šokující zpráva. Mnozí z nich se ohrazují, jak je vůbec možné takováto zvěrstva neustále pouštět do „éteru“? Kuchyně využívající psího masa jako základu pro rozličné pokrmy je průvodním jevem vietnamské kultury, která tak, jak by řekla například paní Džamila Stehlíková nebo jí podobní, obohacuje naši až příliš konservativní kulturu... V rámci tolerance bychom měli této neustále sílící komunitě vyjít vstříc. Vláda by třeba mohla poskytnout vietnamským pěstitelům dotaci na chov pejsků. Odborové organizace oproštěny od politických tlaků by měly v multikulturních firmách bojovat za zavedení týdne vietnamské kuchyně, neboť se máme očividně ještě mnohému co učit. Pokud máte trochu pochybnosti, nebo se Vám to dokonce příčí, tak nezoufejte. Jiný kraj, jiný mrav! Ano, tady asi bude to jádro pudla (pro vietnamské fajnšmekry: jádro není játro :-) )! Pokud si hoši a dívky ve Vietnamu napíchnou na rožeň cokoliv, mávnu nad tím rukou. Ale ne v naší zemi! Tady se nám střetávají hodně rozdílné mravy ve stejném kraji. V našem kraji! To je třeba si uvědomit a podle toho postupovat. Když si člověk k tomu připočte velkopěstírny marihuany, dílny na výrobu falešných cigaret, alkoholu, pašování textilních zdraví ohrožujících zmetků, obchod s lidmi, ozbrojené útoky na muže zákona a další kriminální činnosti, tak aby pomalu začal pochybovat nad zlatými českými ručičkami. Tuto krátkou glosu bych rád zakončil slovy našeho dlouhodobého kamaráda Ivana, i když o jeho autorství lze velmi pochybovat: Kape do poháru. Až pohár přeteče, uděláme patřičné kroky." (Jiří Gaudin) 

Je téměř jisté, že si naši šovinisté najdou zanedlouho další oběť. Je jedno budou-li to přistěhovalci prchající před politickým terorem, cizinci přicházející za prací (často podřadnou a těžkou prací, kterou by za ty peníze a v těch podmínkách skoro žádný Čech natož "národovec" nevzal), mrzáci, političtí oponenti, homosexuálové, tmavoocí nebo pošťáci. Vždycky tady bude někdo, kdo bude většinové společnosti na obtíž, kdo bude vyčnívat, kdo bude prostě úspěšný nebo naopak neúspěšný, nápadný. A šovinista potřebuje vidět druhého člověka jako nízkého opovrženíhodného tvora, aby sám ve svých očích stoupl. Šovinista je totiž člověk po uši ponořený v komplexu méněcennosti, a proto je svému okolí nebezpečný.

Vlastenec se snaží nedělat svému národu ostudu.