Živočichopis diskutérů a létající komando

Jak jste si asi již stačili všimnout, milí přátelé, vypnula jsem diskuse pod svými články. Jistě jsem tím zklamala mnohé vášnivé diskutéry, kteří by mi rádi sdělili, že jsem hloupá ženská, která se má raději držet plotny než hovořit do věcí veřejných. Více mě ovšem mrzí, že jsem zklamala i ty z vás, kteří by rádi diskutovali slušně. Nedá se nic dělat, pokus o slušnou polemiku nevyšel. Ale i tak jsem zjistila pár velmi zajímavých věcí o povaze různých profesionálních debatérů.

            Někteří diskutéři jsou rození sportovci. Milují adrenalin, ber kde ber. Takže se zuřivě pustí do polemiky ještě dříve, než si přečtou článek, k němuž hodlají přičinit svůj "názor". A pak buší do klávesnice tak zuřivě, že kolem nich létají odlomené klapky. Polemika připomíná šermířský duel. Tito lidé jsou jistým způsobem sympatičtí, neboť pojímají diskusi jako hru, v níž jde především o zábavu a rozptýlení. Nejsou umanutí, nepronásledují kolegy ani autora až za hrob, ale ve chvíli, kdy debata začíná váznout, odcházejí za jiným vzrušením. Tito diskutéři se zpravidla rekrutují z lidí slovesně dosti nadaných, pro něž je polemické utkání každodenním tréninkem a v jejich divoké a barvité rétorice není téměř žádný osobní zájem na zničení oponenta.

             Jiní diskutéři by se dali charakterizovat jako ublížený jarda. Jsou to jedinci poněkud dětinští, kteří milují polemiku jako hru, v tom se příliš neliší od předešlé kategorie, ale neumějí přijmout porážku sportovně. Ve chvíli, kdy se do nich někdo pořádně opře, začínají fňukat, naříkat a stěžovat si celému světu, jak se jim křivdí a jak ti druzí jsou oškliví. Jeden takový dětina již po několik měsíců dlí v již dávno mrtvé diskusi na jednom blogu, a tam čas od času žalostně kvílí variace na téma: „Pojďte si se mnou hrát!“ Tito diskutéři jsou otravní tím, že podobně jako malé děti nevnímají pocity druhých (trhají nožičky mouchám a křidýlka motýlům), tedy urážejí velmi hrubým způsobem ostatní, ale na sebe jsou náramně citliví. A to tak, že i drobná ironizace jejich nicku, nebo dokonce jeho nechtěné zkomolení, je dovede rozběsnit do nepříčetného hysterického záchvatu.  Z této křivdy pak dokáží duchovně žít celé měsíce.

             Dalším typem je panna v nesnázích. Většinou jde o slečnu či paní, o jejímž reálném věku nelze nic soudit, na internetu však vystupuje jako mladá atraktivní a velmi křehká květinka. Manipuluje mužskými diskutéry pomocí drobných poznámek o svých osobních problémech. Umí vyvolat atavistický ochranářský pud a soucit stejně jako mírně erotické třeštění. V reálu asi umí zaplakat na povel, pročež užívá nesmytelnou řasenku. Na diskusním fóru nasazuje ufňukaný a ublížený tón, kdykoliv narazí na jakýkoli odpor. Ve skutečnosti jde o rozmazleného fracka, který rád a s chutí ponižuje ostatní a po vyprovokování nějaké negativní reakce rozehrává své psychohrátky. Naznačuje, že je osamělá, nemocná, půjde na operaci, musí nakrmit dítě a podobně. Každý, kdo jí pak oponuje v diskusi, vypadá nutně jako hyena, která nechápe nebetyčné trápení této subtilní andělské bytosti. Jde o dámy poněkud hysterické, které ke všemu dosti rády lžou, aby vzbudily obdiv a pozornost.  Výhodou je, že se snadno urazí a z debaty navždy mizí v domnění, že po nich budou všichni truchlit.

              Pozitivní postavou v diskusi je člověk, který si pozorně přečte článek a pokouší se k němu něco vážně podotknout, ať souhlasně nebo nesouhlasně. Většinou je ve svých soudech umírněný, nebojí se autora kritizovat, ale ani za dobrou myšlenku pochválit. Zpravidla alespoň něco málo ví o problému, o němž se píše. Někdy doplní zajímavé detaily a informace, kterými článek obohatí. Samozřejmě tito diskutéři mluví k věci. Nedělají tedy to, co jiní, kteří každé téma, třebas o bramborové plísni nebo o teorii gravitonů, okamžitě převedou na oblíbenou neverending story o kradoucích cikánech a multikulturních škůdcích národa. Slušný diskutér se nenechává vyprovokovat, to znamená, že bývá letory spíše flegmatické jako postarší bernardýn. Pokud nedisponuje značnou dávkou nadhledu a klidu, ztrácí po čase svoji pověstnou slušnost a buď odchází z diskuse, nebo začne „kousat“ a z bernardýna se stává foxteriérem. V každém případě je slušný diskutér ohroženým druhem.

Opakem slušného diskutéra je psychopatický grafoman. Jde o bytost ubohou, štvanou prudkými vášněmi a emočními bouřemi. Tento člověk si v diskusích hledá své životní nepřátele, jež by pak mohl dlouhodobě a srdečně nenávidět. Někdy má tato posedlost podobu až jakési fixace na „nepřítele“, postižený odmítá odejít z diskuse, která již usíná, neustále vyvolává konflikt, rozjíždí "flame", snaží se překročit rámec internetové debaty tím, že píše diskutujícím či autorovi na jejich soukromou adresu, hledá jejich bydliště, chce se s nimi soudit nebo aspoň poprat a podobně. Nejsprostší zbraní, ke které se takový úchyl rád uchyluje, je urážení, ponižování a napadání příbuzných a přátel oponenta. Dobře ví, že takovým způsobem může vytočit i největšího kliďase a flegmatika. Časem se však stává obětí svých vlastních pudů. Hra pro něj začíná být realitou, již není schopen odlišit virtuální svět a od světa reálného. Není vyloučené, že tyto případy budou v budoucnosti brány jako nemocní jedinci bez dostatečné sebekontroly, podobně jako gambleři či alkoholici. Jejich závislost na diskusi je totiž neovladatelná a destruktivní.         

  Zajímavým jevem je houfování diskutérů do smeček. Po čase zjistíme, že téměř na všech fórech operuje konstantní skvadra asi tak dvaceti až padesáti psychopatických grafomanů, případně několika přidružených dalších labilních typů, kteří se navzájem povzbuzují, informují o pozici potencionální oběti a utvrzují ve svých pravdách. Tito lidé mění zpravidla své nicky, aby vyvolali dojem masového lidového hnutí, ovšem jejich styl psaní je prozradí, někdy se dokonce přiznají sami, neboť se potřebují identifikovat před svými spolubojovníky. Jiní ovšem svou identitu nemění s úpornou hrdostí gerilového bojovníka. Toto létající komando se pak přelévá z diskuse na diskusi jako slizká améba a vrhá se do boje bez ohledu na téma článku. Účelem je vyvolat bouři, urazit co nejvíce lidí a zničit diskusi. Tato banda se na fórech svolává vstupy typu: „Hele, bigpepo, pojď k Paroubkovi, je tam prima debata, píše tam nějaká feministická pí…, musíme tu krávu pitomou uzemnit:“ Existují i mnohem zemitější svolávací hesla, ale není třeba je citovat, každý návštěvník blogu je již zná.

             Suma sumárum, normální člověk po čase zjistí, že psaní a čtení diskusí je ztrátou času. Zjistila jsem totéž velmi brzy. Navíc jsem došla k názoru, že nechci svůj prostor na blogu poskytovat lidem, kteří se pouze potřebují odreagovat, ale neumějí si založit a vést vlastní blog, kde by se mohli vyřádit po libosti. Parazitují tedy na práci druhých, okupují diskusní fóra a využívají je k odreagování svých duševních frustrací a potlačené agrese. Co se psalo o mně, to je mi srdečně jedno, ale nechci, aby byli uráženi mí přátelé, kterých si vážím. Takže milí diskutéři, tento blog nebude fórem pro urážky a nejapnosti. Zkuste to jinde. Pokud máte pocit, že vám upírám svobodu slova, nebo že nejsem dostatečně demokratická, či uznávám pouze svoji pravdu a nikoli jinou, jak mi někteří z vás psali domů, ano  smiřte se prosím s tím, že mám tyto negativní vlastnosti. Můžete si přidat ještě řadu dalších, jak stejně rádi činíte, ale už ne pod mými články. A těm slušným se omlouvám. Je mi to opravdu líto, jejich vstupy jsem četla ráda. Ale bylo jich příliš málo na to, aby vyvážily záplavu hnoje, která pod mými články páchla dodaleka.