Konec českého národa
Když ovšem pominu ještě starší dějiny, které byly mnohdy předurčovány zbabělostí, nevzdělaností a leností Čechů a jejich politickými přehmaty, níznými pohnutkami, závistí, předsudky a vykutálenou hloupostí. Nerado se o tom mluví, raději si připomínáme světlé chvíle, ale vzpomeňte třebas na ostudnou hilsneriádu. Ta vypovídá o skrytých temných proudech v národě víc než básně Vrchlického nebo Muchova plátna.
Za příklad konce národů může posloužit neexistující národní integrita Srbů. Dnešní Srbové jsou již jenom Rusové, kteří hovoří srbsky. Nechali se ruskou mentalitou i směřováním úplně pohltit. Kopou za Rusko, milují Rusko a slouží mu oddaně. Nejsou již nejen svobodným, ale vůbec žádným národem, nemají nic vlastního. U nás v České republice tvoří srbští ekonomičtí imigranti Putinovu pátou kolonu horlivější než ruští přistěhovalci. S Čechy se tento vývoj nyní završuje, je to cílený proces. Rusko postupně gumuje českou identitu a pěstuje si tady Rusy, kteří ještě možná nějakou dobu budou mluvit tak trochu česky, ale to je tak všechno. Vždyť už nemáme ani vlastní umělce, kteří by stáli za řeč (čest výjimkám, které jsou ale sprostě dehonestovány a napadány), výrazné talenty, břitké myslitele, nemáme kvalitní osobnosti ve veřejném životě, nemáme vlastní politiku, i ta čeština hrozně pustne a pro mnoho lidí přestává být důležitá, jak naznačuje neandrtálská gramatika v diskusích. A přitom právě jazyk byl tím, na čem české národní obrození stavělo. Kultura a elity jsou napadány a obviňovány z údajné povýšenosti, glorifikován je "obyčejný" člověk, což je konstrukt bolševického plebejství. Za hloupost, omezenost, nevzdělanost se již nikdo nestydí, naopak, pyšní se jimi jako něčím silným, zdravým, nezkaženým. Selský rozum je povýšen nad kulturu, vědu, filosofii i nad právo. Vývoj posledních dnů i právě probíhající oslavy 99 let státnosti odhalují, že se ideje české identity vyčerpaly. Nacionalismus je přežitek, který hubí i to dobré, co v národní svébytnosti bylo.Za mávání fangličkami a za horlivého hýkání šovinistů jako národ končíme. Asi nás nahradí někdo jiný a život půjde dál. ---
Věra Tydlitátová
Válečná zranění
Na dohled od našich klidných domovů vybuchují rakety, umírají nevinní. Jsme svědky nepředstavitelných zvěrstev. Znala jsem pár lidí, kteří prošli válkou.
Věra Tydlitátová
Alexandr Meň, světlo v temnotách smutné Rusi
Před třiceti dvěma lety 9. září 1990 byl zabit Otec Alexandr Vladimirovič Meň. Zatímco u nás je znám především v určitých kruzích duchovních a věřících, v Rusku je některými lidmi považován za svatého.
Věra Tydlitátová
Zklamaly elity národa?
Narazila jsem na zajímavou otázku, zda selhává elita národa, když se nechce postavit zlu ve společnosti. Že nechce jít do politiky...
Věra Tydlitátová
Putlere, blíží se březnové ídy
Když člověk trochu zná dějiny a myslím, že na vojenských akademiích se důležité bitvy také studují, vidí zajímavé příklady, ze kterých se asi Putler a jeho generálové zjevně nepoučili:
Věra Tydlitátová
Po volbách
Uvědomuji si, že vítězství demokratů ve volbách je dost vratké, ti voliči Ano, SPD a ani ti s tzv. propadlými hlasy nikam nezmizeli, naopak se mohou nebezpečně radikalizovat a sjednotit.
Věra Tydlitátová
Tolkien v pohledu religionisty
Když kolega Pavel Hošek avízoval vydání své studie o Tolkienově spiritualitě, dalo se očekávat, že v naší zemi půjde o počin nanejvýš pozoruhodný a na poli religionistiky příjemně osvěžující.
Věra Tydlitátová
Erika Bezdíčková nás opustila
Je tomu více než deset let, co jsem v Brně poznala paní Bezdíčkovou. Od té doby jsem za ní jezdívala a díky ní jsme poznala nejen Brno, ale i část jižní Moravy.
Věra Tydlitátová
Disidenti ve vatě a v brokátu
Dlouho jsem se snažila pochopit myšlení a motivy paní Lipovské. Poslechla jsem si její rozhovor, přečetla pár interview...
Věra Tydlitátová
Bojkoty Izraele jako pokrytecká nemoc západních intelektuálů
Boycott, Divestment and Sanctions Movement, česky Hnutí Bojkot, stažení investic a sankce, zkratkou BDS nebo Hnutí BDS, ...
Věra Tydlitátová
Což není v Gileádu balzám, což tam není lékař?
Přemýšleli jste někdy nad názvem firmy Gilead Sciences pracující na léku Remdesivir, který nedávno přispěl k uzdravení Roberta Markoviče těžce zasaženého Covidem-19?
Věra Tydlitátová
Podbrdská spisovatelka Jana Poncarová
Mladá autorka Jana Poncarová vydala svoji rozsáhlou rodinnou ságu již před dvěma lety, nicméně do obecnějšího povědomí se kniha Podbrdské ženy dostává postupně.
Věra Tydlitátová
Úsvit módního intelektualismu
Před pár dny nás opustil skvělý rebel evropské filosofie Ladislav Hejdánek. Vzpomínáme na něj my, které učil v bytové univerzitě i na fakultě filosofické a kteří ho známe.
Věra Tydlitátová
Krize víří špinavé bahno
Pandemie čínské chřipky přináší mnoho nových zkušeností. Možná jen funguje jako čočka, která zvýraznila již stávající kvality mnoha statečných lidí, projevy solidarity, ale také temné obludnosti.
Věra Tydlitátová
Křeček a právo sodomské
Ve středu 19. února složil Stanislav Křeček slib veřejného ochránce práv do rukou xenofobního extrémisty Tomia Okamury, který je známý svým štítivým poměrem k pravdě a je z vůle českých mafiánů místopředsedou Poslanecké sněmovny.
Věra Tydlitátová
Kdo parazituje na Lidicích?
V těchto dnech čteme o podivném angažmá novopečeného ministra kultury v Památníku Lidice. Lubomír Zaorálek vyzval k rezignaci ředitelku Mgr. Martinu Lehmannovou.
Věra Tydlitátová
První dáma české literatury
Dnes si připomínáme dvě stě let od narození Boženy Němcové. Kdo by neznal její pohádky, nebo Babičku? Veřejnoprávní média přinášejí řadu výborných dokumentů a adaptací jejích děl.
Věra Tydlitátová
O luskounech a jiných čínských masakrech
Když mi bylo dvanáct let, jeli jsme se školou na zájezd do Zoo ve Dvoře Králové na tehdy relativně nové safari.
Věra Tydlitátová
Hej, Slované...
Nic proti Slovanům, Germánům, Keltům atd., ale tohle všechno je haraburdí romatismu počátku 19. století.
Věra Tydlitátová
Belšasarova hostina na pražském Hradě
Prorok Daniel je postava, která ukazuje, jaký poměr má mít člověk ke zpupné moci. Píše se o něm, že se odmítl poklonit mocným. Bylo to dávno, pradávno, ale co se změnilo?
Věra Tydlitátová
Národní smrádek
Můj dědeček Karel byl italský legionář. Narodil se roku 1895 za císaře pána. On i jeho bratři měli ještě jména po členech císařského domu, protože, co naplat, císař František Josef byl mezi lidem dosti oblíben.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |