Na stole vedle klávesnice leží ametyst
Zářivé krystaly v ochranné dlani šedého kamene
Světlo se láme na hranách a jiskří
Kdykoliv zasvítí podzimní slunce
Mrtvý kámen v barvě živých fialek
Živý kámen darovaný ochrannou dlaní
Proč v nejtemnějších hlubinách země
Kam nikdy nemělo dopadnout světlo
Kam nikdy nemělo pohlédnout oko živého tvora
Ve věčné tmě vykvetly tyto květy?
Pro koho se tvořily plošky a hrany
Pro jaké oči ty něžné barvy a hedvábný lesk?
Snad pro tu chvíli, kdy mi ten kámen podala tvoje ruka?
Aby mi dodával odvahu a útěchu?
Aby mě chránil před opilostí iluzí?
A co když jiné iluze v něm krystalizují
Pomalu zrají a pohlcují světlo
Opilí iluzemi ztrácíme cestu a bloudíme
Hory jsem překročili - a klopýtli jsme o malý kamínek
Stříbro ani zlato nemají žádná jména
Kameny mají svá jména na rozdíl od mrtvého kovu
Jmenují se Plamen Západu nebo Ranní hvězda
Kameny jsou živé a plné vzpomínek
A některé přinášejí neštěstí – prý
Jaké dám tomuto ametystu jméno?
Nebo jej beze jména vhodím do studny?