Oreb

A aj, Hospodin šel tudy, a vítr veliký a silný, podvracující hory a rozrážející skály před Hospodinem, ale nebyl v tom větru Hospodin. Za tím pak větrem země třesení, ale nebyl v tom třesení Hodpodin. A za třesením oheň, ale nebyl v ohni Hospodin. A za ohněm hlas tichý a temný. Což když uslyšel Eliáš, zavinul tvář svou pláštěm svým a vyšed, stál u dveří jeskyně, a aj, hlas k němu, řkoucí: "Co tu děláš, Eliáši?"

• Samota k samotě tě žene
• přecházíš skrytou hranici,
• zavíráš oči unavené
• a čekáš na slovo zářící. 

• Vy slova, slova vyprázdněná
• ztracená v řvoucí vichřici,
• slova hnilobou zasažená
• v slzách a v krvi pálící. 

• Vnitřnosti drásá kruté slovo,
• to slovo které zabíjí
• a přeřve slovo prorokovo,
• které jsme kdesi ztratili. 

• Ta bouře mnoha slov listí trhá,
• kamení drtí na horách,
• k nohám tvým znaveným blesky vrhá
• a větve kručinek mění v prach. 

• Slova se valí jak příval vody,
• trhají břeh a nesou kal,
• slova lží, pomluv a nesvobody,
• hrne se bahno, kde jsi stál. 

• Slova smutná a opuštěná,
• čekáte, kdo by vám smysl dal?
• Vámi jak tichem zasažená
• svíjí se prázdnota katedrál. 

• Jak vánek tichý zazní slovo,
• dýchá z něj žár a bezpečí,
• to slovo Ela a básníkovo,
• to slovo, které vyléčí.