Letos připadá Erev Roš hašana na 2. října 2016, Erev Jom Kipur připadá na 11. říjen 2016. Lešana tova u metuka Ať je další rok dobrý a sladký
Kdysi se Nový rok slavíval dvakrát v roce, bylo tomu tak ještě v Babylónii a v Sýrii a Izraelci se této blízkovýchodní rolnické a pastevecké zvyklosti drželi. Mělo to svou logiku, však i dnes počítáme roční doby od jara a zjara se radujeme z probouzející se přírody, byť většinou nežijeme mezi poli a vinicemi, ale ve městě, kde alespoň se ty parky zazelenají a začnou zpívat kosi. A na podzim začíná dětem a studentům, a pak taky učitelům, školní rok, je to také jeden roční cyklus, který původně odpovídá rytmu zemědělských prací. Ještě nedávno to tak chodilo: bylo sklizeno, děti už nemusely pomáhat na poli a mohly se jít učit do školních škamen. Však i to slovo škola, schola, znamenalo kdysi volno, volný čas na vzdělávání, když skončila práce. V dobách, kdy ještě téměř všichni naši předkové obdělávali půdu, platilo to pro ně také tak, obilí i ovoce bylo na podzim bezpečně sklizeno v sýpkách a ve stodolách a byl konečně čas na studium. Lidé mohli studovat Tóru, nebo číst klasiky, učit se jazyky, pozorovat oblohu, zkrátka zabývat se péčí o duši.
V naší tradici je Nový rok, Roš hašana, dobou, kdy se začíná odpočet dní lhůty k Jom kipur. Máme deset dní na to, abychom si dali do pořádku svědomí. To je první, čím má začít péče o duši i každé studium. Není dobré zaobírat se svatými věcmi se špinavýma rukama. V dnešní době možná to studium Tóry trochu odbýváme a upřímně řečeno, odbýváme i to světské studium. Ne, nechci navádět k nějakým předsevzetím, ta jsou nejkratší cestou do pěkného průšvihu. Ale čisté svědomí potřebujeme všichni, nevěřící i věřící, neučení i učení, chudí i bohatí, mladí i staří, neznámí i slavní. Čisté svědomí a čistý stůl, to je takový malý luxus, který si máme a můžeme dopřát na konci léta.
Smířit se s lidmi a smířit se s Hospodinem, to je dost náročný úkol, chceme-li to vzít pořádně. A brát to jinak než pořádně to nemá smysl, to je na nic, protože tohle se zašvindlovat a odbýt formalitami opravdu nedá. Židovská tradice si nepotrpí tak moc na city, nejde o to se dojímat a nechat se unášet všeobecným odpouštěním. Je to těžší, měli bychom napravit, co jsme všelijak povrtali a pomrvili. To je opravdu těžké, znamená to pěkně osobně zajít za těmi, kdo nám lezou na nervy, a pokusit se o smíření. Pokud to odmítnou, už to není naší věcí, ale odmítat podanou ruku je hřích. To zase platí i pro nás, když někdo odpuštění žádá. Je také třeba napravit různé škody, dluhy a všelijaké nesrovnalosti, aby nezůstalo jen u slov. Vrátit konečně ty půjčené knížky, peníze, sekačku na trávu... však víme. Musíme umět říct: „Promiň, zachoval jsem se ohavně chci to napravit.“ A taky se musíme aspoň pokusit to špatné napravit, abychom byli zapsáni do Knihy života.
Na podzim po svátcích Sukot začíná nový cyklus čtení Tóry, začínáme číst s čistým svědomím a s čistým stolem. Je to dobrý pocit. Dny se krátí, blíží se deštivý a smutný měsíc marchešvan, v němž nás nečekají žádné svátky a slavnosti, ano ten pochmurný listopad, který je u všech národů a kultů severní polokoule pokládán za neblahý a spojený se záhrobím a se smrtí. Ale my můžeme mít radost, protože můžeme začínat znovu bez zátěže vin, dluhů, rozmrzelosti, hněvu a křivd. Můžeme se radovat ze sklizené úrody, z knížek, z přátel i z Tóry.
Podzimní počátek roku má ještě jednu dobrou stránku – to nepříjemné si v tomto roce odbudeme hned na počátku a pak už to půjde jen ke světlu a k naději. Je zde podobnost se zapalováním světel na svátek Chanuka, jak rozhodl moudrý Rabbi Hillel: nejprve zapalujeme jen jedno světlo a pak přidáváme, protože je naší dobrou tradicí, že světla, radosti, přátelství, učenosti a moudrosti má vždy přibývat a nikoliv ubývat. Temná část roku od Roš hašana až po Chanuku je dobou očištění, ticha, soustředění a sdílení. Je to nejduchovnější část roku. Vlastně je to moc krásná doba.
---
Psáno pro ŽO Brno
------------------------------------------------------
