Argumentum ad timorem

Nejsilnějším argumentem se stává strach, obava. S nimi prakticky nelze polemizovat a žádné logické argumenty na ně neplatí.

Dříve se společnost chránila tím, že ustrašenec coby zbabělec byl pohrdán a lidé byli tlačeni k odolnosti, hrdosti a statečnosti. Nyní se ze strachu stal štít pro vlastní jakkoliv nelogické postoje a jakkoliv nemorální jednání, ustrašenost je hrdě vztyčována jako prapor. Strachem se omlouvá cokoliv včetně násilí (v případě maďarské kameramanky i podražení nohy prchajícímu otci s dítětem v náručí).

Neustále jsme nabádáni, abychom respektovali strach "obyčejných" lidí z uprchlíků, cizinců, imigrantů atd. Vytáhne-li se argument strachem, končí diskuse.

Tento argument má ale i druhou stranu: Kdo bude respektovat nás, kteří se opravdu bojíme nárustu fašistických nálad, násilí, nenávisti a hrubnutí společnosti? Kdo bere ohled na strach (též zcela obyčejných) lidí, kteří se musejí dívat na tlupy deprivantů, rozvášněných násilníků, fanatiků, neonacistů a šovinistů s oprátkami a šibenicemi, na řvoucí davy plné nenávisti, na zaťaté pěsti, na to, jak policie a lůza honí bezbranné lidi jako zvířata?

Copak my nemáme právo na strach?

------------