God Save the Queen!
Královská pošta přepravovaná vlakemJames Pollard
Vzpomínáme-li na precizní a krásné parní stroje hýbající průmyslovou revolucí, na průplavy, fabriky, bryčky a smog Londýna plný kapsářů, vrahů, prostitutek, pijáků, bídy, stínů skrytého zločinu a literárních stop Sherlocka Holmese, ale i na první žárovky a automobily, myslíme na dobu královny Viktorie. Vzpomínáme-li na spiritistické sedánky, dětské knížky s vílami a na Alenku za zrcadlem, na výlety Pickwickova klubu, na zvláštní půvab kolorovaných ocelorytin a na suchý humor dobových karikatur, na hrůzné tajemství Jacka Rozparovače, na Darwinovy skandální objevy, na ohromné skleníky s celými pralesními stromy a obřími listy Viktorie královské v jejich jezírkách, myslíme na dobu královny Viktorie. Vzpomínáme-li na plachetnice brázdící oceány, na Marxe píšícího Manifest, nebo na pověstný Scotland Yard, na Velký irský hladomor nebo na přírodopisné sbírky a skleníky Královské společnosti, na expedice do džunglí Dálného východu a do nitra Afriky, myslíme na dobu královny Viktorie. A ovšem, čteme-li o pokladech Indie, o práci v misiích i o brutalitě některých důstojníků a o odvaze, kterou prokázali průzkumníci, misionáři, vojáci a kolonisté tváří tvář nemocem, nepřátelům a divočině, myslíme na dobu indické císařovny královny Viktorie.
Královna Viktorie nastoupila na trůn jako hlava mocné a velice tradiční monarchie, přesto musela ctít demokratické principy a spolupracovat s parlamentem. Velkou oporu nacházela v milovaném manželovi princi Albertovi, s jehož předčasnou smrtí se nikdy nesmířila. Z toho, co o ní víme, můžeme soudit, že to byla žena nesmírně inteligentní, vzdělaná, obdařená zdravou intuicí i pevným charakterem. Nadto to byla žena velkého srdce. Nepatřila mezi politiky, patřila mezi těch několik skutečných státníků, jací se rodí jen několikrát za století a kteří budují státy. Její nadání a osobní vlastnosti spolu s výraznými spolupracovníky a ministry stejně jako s její dobou ohromných objevů, rozkvětu kultury a rozmachu vědy a průmyslu znamenaly hvězdné století pro Británii. Ze země zmítané vnějšími i vnitřními krizemi se během této doby stala světová velmoc, nad kterou slunce nezapadalo. Vzpomínáme-li na britské impérium, myslíme na dobu královny Viktorie.
Vláda osvícené královny Viktorie se klenula nad mnoha hroznými věcmi: Irové byly zklamáni nedostatkem anglické pomoci během hladomoru, ale i v Anglii byla bída, prohlubovaly se obrovské rozdíly mezi chudými a bohatými. Britové nemohli cítit vzájemnou solidaritu, neboť mezi městskou chudinou a majiteli rozsáhlých panství nebyla žádná idea, která by je spojovala. Nebezpečí tohoto rozštěpení britské společnosti na minimálně dva tábory si byl vědom Benjamin Disraeli, který se měl později stát přítelem a důvěrníkem královny. V roce 1845 vydal svůj román nazvaný Sybil, aneb dva národy, v němž varoval před celospolečenským nebezpečím plynoucím z hrozných podmínek, v nichž žili angličtí dělníci. Jako politik pak tuto propast mezi třídami překlenul a dal Británii sociální programy i perspektivu.
Vláda osvícené královny Viktorie se klenula také nad mnoha úžasnými a krásnými věcmi: kvetlo umění všeho druhu. Mnohé z těch novogotických staveb, historizujících obrazů, duchařských historek, gotických románů, sentimentálních novel a kýčovitých ilustrací jsme posléze zavrhovali, abychom je dnes opět objevili jako fantaskní svět podivně dekadentní krásy. Kvetla věda, byly objeveny fosílie vyhynulých zvířat a rostlin, stejně tak jako byly objeveny nové druhy žijících tvorů. Astronomie přinášela převratné teorie i objevy, odvážní cestovatelé dobývali vzdálené a nepřístupné části planety. Vynálezy v technice i medicíně přinášely prospěch a pohodlí všem třídám a zachraňovaly životy miliónů lidí. Byly zakládány parky, zahrady a řadové domky i školy a nemocnice pro dělníky. Kontinenty začaly protínat železniční koleje a na nebi se objevily vzducholodě a balóny. A lidé věřili v Boha, ve Vědu, v Civilizaci, v Pokrok, v Impérium a v Člověka. Možná, ba jistě byla jejich víra mnohdy pošetilá – ale byla to víra a pohled upřený k naději. Byla to doba vizí, plánů a odvahy. A ovšem i doba anglického humoru. Byla to doba královny Viktorie.
Bylo by hezké se tou dobou, viktoriánskou érou, inspirovat. Potřebujeme státníky jako byla tato pozoruhodná žena.
Dobrá královna Viktorie se narodila 24. května 1819 a zemřela 22. ledna 1901.
---
Psáno pro Pvní zprávy
----------------------------------
Věra Tydlitátová
Válečná zranění
Na dohled od našich klidných domovů vybuchují rakety, umírají nevinní. Jsme svědky nepředstavitelných zvěrstev. Znala jsem pár lidí, kteří prošli válkou.
Věra Tydlitátová
Alexandr Meň, světlo v temnotách smutné Rusi
Před třiceti dvěma lety 9. září 1990 byl zabit Otec Alexandr Vladimirovič Meň. Zatímco u nás je znám především v určitých kruzích duchovních a věřících, v Rusku je některými lidmi považován za svatého.
Věra Tydlitátová
Zklamaly elity národa?
Narazila jsem na zajímavou otázku, zda selhává elita národa, když se nechce postavit zlu ve společnosti. Že nechce jít do politiky...
Věra Tydlitátová
Putlere, blíží se březnové ídy
Když člověk trochu zná dějiny a myslím, že na vojenských akademiích se důležité bitvy také studují, vidí zajímavé příklady, ze kterých se asi Putler a jeho generálové zjevně nepoučili:
Věra Tydlitátová
Po volbách
Uvědomuji si, že vítězství demokratů ve volbách je dost vratké, ti voliči Ano, SPD a ani ti s tzv. propadlými hlasy nikam nezmizeli, naopak se mohou nebezpečně radikalizovat a sjednotit.
Věra Tydlitátová
Tolkien v pohledu religionisty
Když kolega Pavel Hošek avízoval vydání své studie o Tolkienově spiritualitě, dalo se očekávat, že v naší zemi půjde o počin nanejvýš pozoruhodný a na poli religionistiky příjemně osvěžující.
Věra Tydlitátová
Erika Bezdíčková nás opustila
Je tomu více než deset let, co jsem v Brně poznala paní Bezdíčkovou. Od té doby jsem za ní jezdívala a díky ní jsme poznala nejen Brno, ale i část jižní Moravy.
Věra Tydlitátová
Disidenti ve vatě a v brokátu
Dlouho jsem se snažila pochopit myšlení a motivy paní Lipovské. Poslechla jsem si její rozhovor, přečetla pár interview...
Věra Tydlitátová
Bojkoty Izraele jako pokrytecká nemoc západních intelektuálů
Boycott, Divestment and Sanctions Movement, česky Hnutí Bojkot, stažení investic a sankce, zkratkou BDS nebo Hnutí BDS, ...
Věra Tydlitátová
Což není v Gileádu balzám, což tam není lékař?
Přemýšleli jste někdy nad názvem firmy Gilead Sciences pracující na léku Remdesivir, který nedávno přispěl k uzdravení Roberta Markoviče těžce zasaženého Covidem-19?
Věra Tydlitátová
Podbrdská spisovatelka Jana Poncarová
Mladá autorka Jana Poncarová vydala svoji rozsáhlou rodinnou ságu již před dvěma lety, nicméně do obecnějšího povědomí se kniha Podbrdské ženy dostává postupně.
Věra Tydlitátová
Úsvit módního intelektualismu
Před pár dny nás opustil skvělý rebel evropské filosofie Ladislav Hejdánek. Vzpomínáme na něj my, které učil v bytové univerzitě i na fakultě filosofické a kteří ho známe.
Věra Tydlitátová
Krize víří špinavé bahno
Pandemie čínské chřipky přináší mnoho nových zkušeností. Možná jen funguje jako čočka, která zvýraznila již stávající kvality mnoha statečných lidí, projevy solidarity, ale také temné obludnosti.
Věra Tydlitátová
Křeček a právo sodomské
Ve středu 19. února složil Stanislav Křeček slib veřejného ochránce práv do rukou xenofobního extrémisty Tomia Okamury, který je známý svým štítivým poměrem k pravdě a je z vůle českých mafiánů místopředsedou Poslanecké sněmovny.
Věra Tydlitátová
Kdo parazituje na Lidicích?
V těchto dnech čteme o podivném angažmá novopečeného ministra kultury v Památníku Lidice. Lubomír Zaorálek vyzval k rezignaci ředitelku Mgr. Martinu Lehmannovou.
Věra Tydlitátová
První dáma české literatury
Dnes si připomínáme dvě stě let od narození Boženy Němcové. Kdo by neznal její pohádky, nebo Babičku? Veřejnoprávní média přinášejí řadu výborných dokumentů a adaptací jejích děl.
Věra Tydlitátová
O luskounech a jiných čínských masakrech
Když mi bylo dvanáct let, jeli jsme se školou na zájezd do Zoo ve Dvoře Králové na tehdy relativně nové safari.
Věra Tydlitátová
Hej, Slované...
Nic proti Slovanům, Germánům, Keltům atd., ale tohle všechno je haraburdí romatismu počátku 19. století.
Věra Tydlitátová
Belšasarova hostina na pražském Hradě
Prorok Daniel je postava, která ukazuje, jaký poměr má mít člověk ke zpupné moci. Píše se o něm, že se odmítl poklonit mocným. Bylo to dávno, pradávno, ale co se změnilo?
Věra Tydlitátová
Národní smrádek
Můj dědeček Karel byl italský legionář. Narodil se roku 1895 za císaře pána. On i jeho bratři měli ještě jména po členech císařského domu, protože, co naplat, císař František Josef byl mezi lidem dosti oblíben.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |