Na okraj mordu v Polné
Dobová karikatura
Anežka Hrůzová se narodila ve vesnici Malá Věžička u Polné na Jihlavsku 16. dubna 1879. Krátce před Velikonocemi 29. března 1899 šla dívka cestou z Polné okolo lesa Březiny, kde ji neznámý pachatel přepadl a brutálně zavraždil. Její tělo bylo nalezeno až 1. dubna. Anežka měla proříznuté hrdlo, roztrhané oblečení, ale nebyly shledány známky sexuálního zneužití a poblíž těla bylo nalezeno jen málo krve. Také poloha těla byla neobvyklá. To vedlo některé vyšetřovatele k domněnce, že místo nálezu není místem činu, že s tělem oběti bylo manipulováno, že snad bylo do lesíka přineseno až po smrti.
Na konci 19. století již byla forenzní věda na dost dobré úrovni, i když ještě nevyužívala všechny poznatky běžně známé dnes. Přesto právě polenský případ zaráží mnoha závažnými opomenutími a pochybeními. Většina stop byla zničena davem ihned při objevení těla, kolem něhož neopatrně šlapalo hodně lidí včetně četníků. Velmi brzy se začaly vynořovat nepodložené spekulace o rituální vraždě, které silně ovlivňovaly svědky i vyšetřovatele. Vůbec se zdá, že celé pátrání probíhalo značně amatérsky a zaujatě. Nedostatek krve na místě činu byl interpretován jako důkaz o odebrání krve k náboženským rituálům. Vzápětí se strhla vulgární antisemitská kampaň. Podezření ihned padlo na mladíka Leopolda Hilsnera a další možné stopy a podezření byly brzy opuštěny. Leopold Hilsner byl totiž židovského vyznání, byť údajně nikoliv příliš horlivý, ani vzdělaný ve své víře, svědkové hovoří o prosťáčkovi s vlažným vztahem k náboženství. Rozhodně nešlo o ďábelského provozovatele satanských rituálů. Tento očividný fakt vedl některé komentátory ke spekulacím, že mladý Hilsner byl pouze pomocníkem v rámci většího židovského komplotu. Dobové ilustrace jej vyobrazovaly, jak drží nebohou Anežku za nohy, zatímco jiní dva židovští vrazi jí podřezávají hrdlo. Žádné důkazy nesvědčily o přítomnosti více pachatelů, přesto se myšlenka na židovské vrahy shánějící panenskou krev pro oslavu Pesachu snadno rozšířila. Lidová tvořivost začala produkovat přesvědčení o kolektivní vině židovských spoluobčanů. Zpívalo se: „Nekupujte u židů cukr, kávu mouku, zabili nám Anežku, modrookou holku...“ Když se do případu vložil profesor Tomáš G. Masaryk, byl sprostě napadán nejen v tisku, ale i na univerzitě během přednášek.
Případ polenské vraždy není jediným zpackaným vyšetřováním v dějinách. Nikdy se neprokázalo, že by vrahem Anežky Hrůzové byl Leopold Hilsner, skutečný vrah Anežky Hrůzové nebyl dopaden. Nebýt vystoupení Masaryka a několika dalších rozumných lidí, nevěděl by dnes už nikdo o této špinavé historii zastydlého antisemitismu, k němuž se propůjčili novináři, četníci, lékaři, žalobce a soudce. Zcela nevýznamný Leopold Hilsner vešel do dějin jako symbol antisemitské pověrečné kampaně a z jeho procesu se stala aféra odhalující ostudné hlubiny české malosti v době, kdy čeští vlastenci již pomalu, ale odhodlaně a s oprávněným sebevědomím sahali po vysokých vědeckých, hospodářských, kulturních a politických pozicích.
Dějiny však nedávají zapomínat tak snadno. Ještě dnes, na počátku 21. století, se k této temné skvrně českých dějin hrdě hlásí několik podivínů z řad šovinistů a předkoncilních katolíků. Na adresy významných představitelů města Polné chodí anonymy vyzývající k informování veřejnosti o „židovských rituálních vraždách“, na internetu nalezneme hojně materiálu vztahujícího se k tématu nešťastné Anežky a její údajné rituální vraždy. Stejně jako před více než sto lety zaznívají i vulgární útoky na Židy a na Masaryka. Rituální pověra žije dál v tragikomické rovině konspiračních teorií, protižidovských výpadů a paranoických bludů. Polenský případ budí zájem mezi nadšenci věnujícími se temným záhadám historie a nevyřešeným kriminálním případům. Stejně tak ale fascinuje vyšinuté jedince, kteří věnují svůj čas dekadentnímu slídění po tajemných morbidních obřadech, po krvavých satanistických rituálech, po nočních můrách, po cizím neštěstí a smrti. Naštěstí je tato dávná aféra většině lidí lhostejná a při náhodném kvízu bychom již stěží našli člověka, komu by jména z tehdejší kauzy něco říkala.
Devatenáctiletá švadlena Anežka jistě toužila po klidném životě mezi milovanými členy rodiny, snila své sny a radovala se z běžných maličkostí. Je velmi smutné, že její památku pošpinili nejvíce ti, kteří se pasovali do role jejích obránců, ctitelů a hagiografů. Nebyli to Židé, ale nacionalističtí a náboženští fanatici, kteří bezostyšně vystavovali a vystavují obrázky s obnaženým a zkrvaveným tělem oběti a obsedantně ulpívají na děsivých detailech. V jejich zaujetí lze celkem snadno rozpoznat sexuální podtext s prvky sadismu. Neznámý vrah ukončil mladý a nadějný život ubohé dívky. Ale ještě více než sto let po vraždě ubližují Anežce ti, kteří parazitují na jejím osudu a zneužívají jej pro svou propagandu. V tomto smyslu byla smrt Anežky Hrůzové skutečně rituální vraždou. Ovšem nikoliv rituálem židovským, ale rituálem národnostní nesnášenlivosti, náboženského fanatismu, sadismu a zvrhlé sexuální fantazie. Bylo by správné a hezké nechat zabitou v klidu spát, nevinná oběť si zaslouží klid.
---
Věra Tydlitátová
Válečná zranění
Na dohled od našich klidných domovů vybuchují rakety, umírají nevinní. Jsme svědky nepředstavitelných zvěrstev. Znala jsem pár lidí, kteří prošli válkou.
Věra Tydlitátová
Alexandr Meň, světlo v temnotách smutné Rusi
Před třiceti dvěma lety 9. září 1990 byl zabit Otec Alexandr Vladimirovič Meň. Zatímco u nás je znám především v určitých kruzích duchovních a věřících, v Rusku je některými lidmi považován za svatého.
Věra Tydlitátová
Zklamaly elity národa?
Narazila jsem na zajímavou otázku, zda selhává elita národa, když se nechce postavit zlu ve společnosti. Že nechce jít do politiky...
Věra Tydlitátová
Putlere, blíží se březnové ídy
Když člověk trochu zná dějiny a myslím, že na vojenských akademiích se důležité bitvy také studují, vidí zajímavé příklady, ze kterých se asi Putler a jeho generálové zjevně nepoučili:
Věra Tydlitátová
Po volbách
Uvědomuji si, že vítězství demokratů ve volbách je dost vratké, ti voliči Ano, SPD a ani ti s tzv. propadlými hlasy nikam nezmizeli, naopak se mohou nebezpečně radikalizovat a sjednotit.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol
Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!