Cesta do Damašku 12 – Paměť

V současnosti se moje oči upírají k Sýrii. Mám tam přátele, navštívila jsem tu zemi před dvěma roky. Z mnoha míst, kde jsme pobývala, nezůstal dnes kámen na kameni. Tyto texty jsou vzpomínkou na mír.

Naši lidé si málokdy umějí představit, jakou roli hraje historická paměť u národů Předního východu. Nikdo nepochopí zdejší kulturu, myšlení, ale ani například vztah k politice, pokud si neuvědomí, že zdejší lidé myslí nikoliv v desetiletích jako my, ale v tisíciletích. Mnozí znají dějiny své rodiny dva tisíce let do minulosti, majetkové vztahy, smlouvy a zvyklosti zde platí beze změny po celá staletí. Někteří naši studenti se domnívají, že učit se staré dějiny Předního východu je ztráta času a zbytečná námaha, zajímají se více o terorismus a aktuální politické převraty. Stejně povrchně přistupují většinou ke zdejšímu regionu i novináři a politici. Ale bez znalosti dějů, zápasů a dědictví, na něž jsou zdejší lidé nesmírně hrdí a k nimž se často vztahují, nelze pochopit ani současnost.

V Damašku sídlí jedno z nejprestižnějších muzeí světa se sbírkami z archeologických nálezů z kolébky civilizace. Samozřejmě člověka zaujme, když na vlastní oči vidí pečetní válečky, klínopisné tabulky, sošky a šperky, které zná z odborných a obrazových publikací. U mnoha ze zdejších nálezů osobně asistovala paní Agatha Christie jako manželka a asistentka významného archeologa Maxe Malowana. Nadchla mne neuvěřitelná jemnost řezeb do slonoviny a drahokamů, tepaných stříbrných a zlatých plíšků, ale i to, jak drobné jsou ty slavné sošky z Mari a pečetítka i řezby z Ugaritu.

V Ugaritu (dnešní Ras Šamra) v severní Sýrii vznikla první abeceda moderního typu již někdy ve 2. polovině 2. tisíciletí př. n. l. Na první pohled tato abeceda vypadá jako řada jiných klínopisných textů, ale její převratná revolučnost tkví v omezeném počtu znaků. Zatímco starší písmové systémy představovaly stovky znaků a znalost psaní a čtení byla tedy vysokou odborností dostupnou jen úzké vrstvě vzdělanců, ugaritská abeceda si vystačila jen s 30 písmeny. Tento systém se pak rozšířil a vznikly odvozené abecedy včetně té naší latinské. Byl to objev srovnatelný s objevem internetu, číst a psát se mohl naučit prakticky každý a informace se začaly šířit nebývalou rychlostí do všech vrstev společnosti a do všech koutů tehdy známého okruhu světa.

V muzeu ale není zastoupen jen starověk, vystavují zde překrásné keramické a skleněné nádoby z islámské éry, slavné damašské meče, brnění, vyřezávaný nábytek a obložení, šperky, ale i středověké astroláby, kompas (porcelánová miska na vodu s vyznačenými směry, do ní se vkládal plovák s magnetickou střelkou), různé hodiny, chirurgické nástroje a vůbec neuvěřitelné předměty z oblasti vědy i umění. A protože se v muzeu nesmí fotografovat, přikládám jen obrázky z lapidária v muzejní zahradě.

—–

Foto autorka:

1. Lev z bazaltu, černé vyvřelé horniny, která je zde oblíbená

2. Vznešená dáma, vlastně náhrobní socha

3.  Symbolické kamenné dveře do hrobky

4. Holoubek na náhrobku, věčný symbol

————————————