Cesta do Damašku 6 – Dobrou chuť!
Co se týká kultury stolování, bohatosti chutí, zdravé skladby potravy a dostupnosti surovin je arabský svět stejně jako celá středomořská kultura na světové špičce.
Každý, kdo se vrátil z vlídných končin Mediteránu, vypráví o úžasných zeleninových hodech, o olivovém oleji, křehkém jehněčím a rybách, o ovoci, medu a pestré škále pečiva. Pravda je, že nám tam někdy chybí tmavý chléb, ale na různé podoby bílého chleba si zvykneme snadno, protože jeho jemná chuť je nejlepším doplňkem kulinářského ohňostroje, který skýtají domácí zdroje – zahrady, ovocné sady, pole, moře, sluníčko a lidská péče.
Především je jídlo obřad, samozřejmě všude existuje cosi jako fast food, ale ten spočívá v tom, že si člověk koupí u stánku něco dost sytého a voňavého (nedoporučuji zkoušet to s cukrovinkami, pro Evropana mohou být téměř smrtelné, minimálně vám vytahají plomby, ale například čerstvě mixované ovocné kokteily jsou božské), rozvalí se pod nejbližší olivu nebo do stínu obchůdku s hovorným majitelem, který vás ještě pozve na čaj, a při jídle slastně odpočívá tak dlouho, dokud jej lenošení neomrzí.
Správnější je ale si k jídlu sednout, restaurací a jídelen je zde spousta od luxusních až po ty vpravdě lidové. Všechny podávají výborná a bohatá jídla. Zvykem je nejprve nanosit na stůl plno malých mističek a talířků s různými pochoutkami, teprve pak se servíruje hlavní jídlo. Nezkušený cestovatel na něj po různém ochutnávání a mlsání již nemá prostor a jen lituje. Mezi tyto předkrmy patří na prvním místě různá zelenina, nakládané okurky rychlokvašky nebo papričky, rajčata, sekaná petrželka, saláty, vynikající sýr, luštěniny, olivy, houby, jogurtové zálivky, omáčky, koření, bylinky a pak pověstné speciality chumus a tehina. Také se někdy namáčí chléb do olivového oleje a pak do směsi koření, nebo do medu či marmelády.
Mezi hlavní jídla patří různě upravená masa, vepřové samozřejmě nikoliv, ale když víte kam jít, dostanete třebas i velbloudí šiškebab. Oblíbená je plněná zelenina: cukety, zelné nebo vinné listy, lilky. K takové úpravě stačí málo masa, a to je důležité, protože v Sýrii je maso dost drahé na rozdíl od ovoce a zeleniny. Maso se různě dochucuje petrželkou, bylinkami, zázvorem a kdovíjakým kořením. Základem jídla je chléb. U nás je znám takzvaný libanonský chléb, což jsou placky, které mají dutinu vhodnou k plnění. Není špatný, ale pšeničný syrský chléb je nejen větší, ale hlavně úplně tenký a tak ohebný, že by z něj bylo možné ušít košili. Lze do něj cokoliv balit jako do papíru, lze jej použít jako talíř i jako lžíci. Trhá se na kusy, do malého útržku uchopíte vybrané sousto, případně zhotovíte malý kornoutek a naberete omáčku. Sousto pak sníte i s chlebem, takže nemáte starosti s příborem a navíc chléb tvoří s pokrmy skvostný chuťový akord. Není to obtížné a naučíte se to okamžitě, i když vám v restauraci jakožto cizinci dají i normální příbor.
Stolování v rodině je stejně bohaté, u našich hostitelů se jen jednou sedělo u velkého stolu, častěji se přinesl menší stůl do salónu a po jídle se odnesl, na stole se také objeví neuvěřitelné množství mističek a talířků se vším, co dům dá. Například i šťouchané brambory okořeněné bylinkami a tehinou, ovčí sýr nebo domácí zavařenina. Po jídle se pije nezbytný čaj, stoluje se dlouho a při přátelském povídání, chleba se trhá mezi spolustolovníky a ruce se setkávají v miskách. Jediným příborem je nůž, stačí jeden na stole, pro případ že by bylo třeba rozkrojit třebas hroudu ovčího sýra. Hlavní jsou tři jídla jako u nás, ale večeří se později, takže v mezičase se podávají třebas oříšky, dýňová semínka, pistácie a jiná pokušení. A samozřejmě sladký čaj, s jehož energetickým nábojem vydržíte až do pozdní večeře.
Složení jídla je jistě zdravé, ale zdaleka není moc dietní, porce jsou veliké a v poslední době se prý používá i více másla než dříve, takže Syřané mají stejné problémy s linií jako Češi. Množství cukru, který jsou ochotní zkonzumovat, je také alarmující. Kdybychom však chtěli žít opravdu zdravě, nebyl by to v těchto končinách vůbec žádný problém. Zelenina, ovoce a libová masa jsou základem arabské kuchyně a nezdravým jídlům se lze vyhnout. Znamená to ale také přijmout zdejší zvyk, který se uplatňuje hlavně v restauracích a který nám někdy drásá nervy – spousta jídla se na stole nechá a pak se vyhazuje, prostě nelze sníst všechno, co je na stůl přineseno.
Tak dobrou chuť!
———–
Foto autorka:
1. Restaurace v Damašku
2. Tatáž restaurace, chodí sem i turisté
3. Koření, vůně z celého světa
4. Cukroví všech barev
5. Lidová jídelna, zde servírují i velblouda
6. Cukrárna v Damašku
———————–
----
Věra Tydlitátová
Válečná zranění
Na dohled od našich klidných domovů vybuchují rakety, umírají nevinní. Jsme svědky nepředstavitelných zvěrstev. Znala jsem pár lidí, kteří prošli válkou.
Věra Tydlitátová
Alexandr Meň, světlo v temnotách smutné Rusi
Před třiceti dvěma lety 9. září 1990 byl zabit Otec Alexandr Vladimirovič Meň. Zatímco u nás je znám především v určitých kruzích duchovních a věřících, v Rusku je některými lidmi považován za svatého.
Věra Tydlitátová
Zklamaly elity národa?
Narazila jsem na zajímavou otázku, zda selhává elita národa, když se nechce postavit zlu ve společnosti. Že nechce jít do politiky...
Věra Tydlitátová
Putlere, blíží se březnové ídy
Když člověk trochu zná dějiny a myslím, že na vojenských akademiích se důležité bitvy také studují, vidí zajímavé příklady, ze kterých se asi Putler a jeho generálové zjevně nepoučili:
Věra Tydlitátová
Po volbách
Uvědomuji si, že vítězství demokratů ve volbách je dost vratké, ti voliči Ano, SPD a ani ti s tzv. propadlými hlasy nikam nezmizeli, naopak se mohou nebezpečně radikalizovat a sjednotit.
Věra Tydlitátová
Tolkien v pohledu religionisty
Když kolega Pavel Hošek avízoval vydání své studie o Tolkienově spiritualitě, dalo se očekávat, že v naší zemi půjde o počin nanejvýš pozoruhodný a na poli religionistiky příjemně osvěžující.
Věra Tydlitátová
Erika Bezdíčková nás opustila
Je tomu více než deset let, co jsem v Brně poznala paní Bezdíčkovou. Od té doby jsem za ní jezdívala a díky ní jsme poznala nejen Brno, ale i část jižní Moravy.
Věra Tydlitátová
Disidenti ve vatě a v brokátu
Dlouho jsem se snažila pochopit myšlení a motivy paní Lipovské. Poslechla jsem si její rozhovor, přečetla pár interview...
Věra Tydlitátová
Bojkoty Izraele jako pokrytecká nemoc západních intelektuálů
Boycott, Divestment and Sanctions Movement, česky Hnutí Bojkot, stažení investic a sankce, zkratkou BDS nebo Hnutí BDS, ...
Věra Tydlitátová
Což není v Gileádu balzám, což tam není lékař?
Přemýšleli jste někdy nad názvem firmy Gilead Sciences pracující na léku Remdesivir, který nedávno přispěl k uzdravení Roberta Markoviče těžce zasaženého Covidem-19?
Věra Tydlitátová
Podbrdská spisovatelka Jana Poncarová
Mladá autorka Jana Poncarová vydala svoji rozsáhlou rodinnou ságu již před dvěma lety, nicméně do obecnějšího povědomí se kniha Podbrdské ženy dostává postupně.
Věra Tydlitátová
Úsvit módního intelektualismu
Před pár dny nás opustil skvělý rebel evropské filosofie Ladislav Hejdánek. Vzpomínáme na něj my, které učil v bytové univerzitě i na fakultě filosofické a kteří ho známe.
Věra Tydlitátová
Krize víří špinavé bahno
Pandemie čínské chřipky přináší mnoho nových zkušeností. Možná jen funguje jako čočka, která zvýraznila již stávající kvality mnoha statečných lidí, projevy solidarity, ale také temné obludnosti.
Věra Tydlitátová
Křeček a právo sodomské
Ve středu 19. února složil Stanislav Křeček slib veřejného ochránce práv do rukou xenofobního extrémisty Tomia Okamury, který je známý svým štítivým poměrem k pravdě a je z vůle českých mafiánů místopředsedou Poslanecké sněmovny.
Věra Tydlitátová
Kdo parazituje na Lidicích?
V těchto dnech čteme o podivném angažmá novopečeného ministra kultury v Památníku Lidice. Lubomír Zaorálek vyzval k rezignaci ředitelku Mgr. Martinu Lehmannovou.
Věra Tydlitátová
První dáma české literatury
Dnes si připomínáme dvě stě let od narození Boženy Němcové. Kdo by neznal její pohádky, nebo Babičku? Veřejnoprávní média přinášejí řadu výborných dokumentů a adaptací jejích děl.
Věra Tydlitátová
O luskounech a jiných čínských masakrech
Když mi bylo dvanáct let, jeli jsme se školou na zájezd do Zoo ve Dvoře Králové na tehdy relativně nové safari.
Věra Tydlitátová
Hej, Slované...
Nic proti Slovanům, Germánům, Keltům atd., ale tohle všechno je haraburdí romatismu počátku 19. století.
Věra Tydlitátová
Belšasarova hostina na pražském Hradě
Prorok Daniel je postava, která ukazuje, jaký poměr má mít člověk ke zpupné moci. Píše se o něm, že se odmítl poklonit mocným. Bylo to dávno, pradávno, ale co se změnilo?
Věra Tydlitátová
Národní smrádek
Můj dědeček Karel byl italský legionář. Narodil se roku 1895 za císaře pána. On i jeho bratři měli ještě jména po členech císařského domu, protože, co naplat, císař František Josef byl mezi lidem dosti oblíben.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |