Cesta do Damašku 1 - Salam alejkum
Syřané někdy píší, že Damašek je nejdéle kontinuálně osídleným městem na světě. Přít se o to nechci, vím, že takových měst je na světě více, ale i tak je Damašek starobylé a téměř pohádkové město.
Odlétali jsme na východ v době, kdy v Čechách sice již dávno podle kalendáře vládlo jaro, ale počasí nevědělo, zda by nebylo ekonomičtější přejít rovnou ze zimních plískanic do Zmrzlejch a pak do Medarda. V Damašku bylo v těchto dnech počátkem května okolo 30 stupňů a v horském městě Zabadani, kde jsem také pobývala, okolo 25 stupňů. Samozřejmě většinou slunečno a na nebi jen tu a tam lehounký mráček nebo spíš opar.
Damašek má skoro 5 miliónů obyvatel, jeho rozlehlá nevlídná předměstí se táhnou daleko za obzor do pouští a dost ostře kontrastují s překrásným historickým centrem a výstavnými čtvrtěmi okolo něho. Navzdory očekávání je tohle předovýchodní město čisté, rozhodně srovnatelně například s Prahou. Zásluhu na tom má syrský prezident, jehož autorita si nezadá s autoritou absolutistických monarchů. Bašár al-Asad je na rozdíl od svého otce osvíceným vládcem, je to vzdělaný člověk, lékař a jeho výnosy, ačkoliv jejich prosazování nemá s demokracií nic společného, nejsou natolik absurdní, aby nebyly víceméně dobrovolně respektovány. I když například zakázal kouření ve veřejných prostorách, což je dost citelné omezení zdejších zvyklostí, nebo zakázal v Damašku troubit, což se dodržuje jen částečně.
O politice je možná lépe moc nemluvit, země je viditelně silně militarizovaná a například fotografování je na mnoha místech včetně obyčejné dálnice věcí přinejmenším nedoporučovanou. Na druhé straně se zdá, že lidé mají poněkud jiné starosti než je míra občanských svobod, mnozí mají co dělat, aby se uživili po několika letech sucha a neúrody, jiní úspěšně podnikají a jiní jsou pohádkově bohatí. Ale na rozdíl od všudepřítomného policejního dohledu a ozbrojených vojáků, kteří připomínají cestovateli, že některé věci jsou tabu, civilisté jsou přátelští, usměvaví, pohostinní a kupodivu většinou nezkažení turistickým průmyslem.
Objev syrské povahy byl pro mne jednoznačně příjemnou zkušeností. Zatímco na ulicích, v obchodech a za volanty aut vidíte tváře jako vystřižené z dávného asyrského reliéfu, namísto obávaných bojovníků potkáváte zábavné společníky, kteří vás nejen pozvou na čaj, ale přidají i nějaký vydařený vtip a anekdotu. Ano, humor Syřanů a Čechů je dost podobný a výměna vtipů se ukázala jako příjemné prolomení prvního ostychu a vděčný námět konverzace.
Cestovala jsem společně se svými kolegy a naše cesta byla pracovní, cílem bylo navázání kontaktů s Damaškou univerzitou. Jedním z mých společníků byl rodilý Syřan, takže i přes svoji neznalost arabštiny jsem mohla jeho prostřednictvím poznávat lidi, druhým byl archeolog a znalec architektury. Naše toulání tedy nebylo jen turistickým okukováním pamětihodností, ale umožnilo mi proniknout ne sice příliš hluboko do života v Sýrii, ale přece jen trochu hlouběji, než by bylo při týdenní návštěvě možné obyčejnému turistovi.
————————–
Foto autorka:
1. Pohled na Damašek z hory Kasiun
2. Taxík v historické zístavbě čtvrti Džebel Mazzeh v Damašku
Klip: STARÝ DAMAŠEK
--------------------------------
Věra Tydlitátová
Válečná zranění
Na dohled od našich klidných domovů vybuchují rakety, umírají nevinní. Jsme svědky nepředstavitelných zvěrstev. Znala jsem pár lidí, kteří prošli válkou.
Věra Tydlitátová
Alexandr Meň, světlo v temnotách smutné Rusi
Před třiceti dvěma lety 9. září 1990 byl zabit Otec Alexandr Vladimirovič Meň. Zatímco u nás je znám především v určitých kruzích duchovních a věřících, v Rusku je některými lidmi považován za svatého.
Věra Tydlitátová
Zklamaly elity národa?
Narazila jsem na zajímavou otázku, zda selhává elita národa, když se nechce postavit zlu ve společnosti. Že nechce jít do politiky...
Věra Tydlitátová
Putlere, blíží se březnové ídy
Když člověk trochu zná dějiny a myslím, že na vojenských akademiích se důležité bitvy také studují, vidí zajímavé příklady, ze kterých se asi Putler a jeho generálové zjevně nepoučili:
Věra Tydlitátová
Po volbách
Uvědomuji si, že vítězství demokratů ve volbách je dost vratké, ti voliči Ano, SPD a ani ti s tzv. propadlými hlasy nikam nezmizeli, naopak se mohou nebezpečně radikalizovat a sjednotit.
Věra Tydlitátová
Tolkien v pohledu religionisty
Když kolega Pavel Hošek avízoval vydání své studie o Tolkienově spiritualitě, dalo se očekávat, že v naší zemi půjde o počin nanejvýš pozoruhodný a na poli religionistiky příjemně osvěžující.
Věra Tydlitátová
Erika Bezdíčková nás opustila
Je tomu více než deset let, co jsem v Brně poznala paní Bezdíčkovou. Od té doby jsem za ní jezdívala a díky ní jsme poznala nejen Brno, ale i část jižní Moravy.
Věra Tydlitátová
Disidenti ve vatě a v brokátu
Dlouho jsem se snažila pochopit myšlení a motivy paní Lipovské. Poslechla jsem si její rozhovor, přečetla pár interview...
Věra Tydlitátová
Bojkoty Izraele jako pokrytecká nemoc západních intelektuálů
Boycott, Divestment and Sanctions Movement, česky Hnutí Bojkot, stažení investic a sankce, zkratkou BDS nebo Hnutí BDS, ...
Věra Tydlitátová
Což není v Gileádu balzám, což tam není lékař?
Přemýšleli jste někdy nad názvem firmy Gilead Sciences pracující na léku Remdesivir, který nedávno přispěl k uzdravení Roberta Markoviče těžce zasaženého Covidem-19?
Věra Tydlitátová
Podbrdská spisovatelka Jana Poncarová
Mladá autorka Jana Poncarová vydala svoji rozsáhlou rodinnou ságu již před dvěma lety, nicméně do obecnějšího povědomí se kniha Podbrdské ženy dostává postupně.
Věra Tydlitátová
Úsvit módního intelektualismu
Před pár dny nás opustil skvělý rebel evropské filosofie Ladislav Hejdánek. Vzpomínáme na něj my, které učil v bytové univerzitě i na fakultě filosofické a kteří ho známe.
Věra Tydlitátová
Krize víří špinavé bahno
Pandemie čínské chřipky přináší mnoho nových zkušeností. Možná jen funguje jako čočka, která zvýraznila již stávající kvality mnoha statečných lidí, projevy solidarity, ale také temné obludnosti.
Věra Tydlitátová
Křeček a právo sodomské
Ve středu 19. února složil Stanislav Křeček slib veřejného ochránce práv do rukou xenofobního extrémisty Tomia Okamury, který je známý svým štítivým poměrem k pravdě a je z vůle českých mafiánů místopředsedou Poslanecké sněmovny.
Věra Tydlitátová
Kdo parazituje na Lidicích?
V těchto dnech čteme o podivném angažmá novopečeného ministra kultury v Památníku Lidice. Lubomír Zaorálek vyzval k rezignaci ředitelku Mgr. Martinu Lehmannovou.
Věra Tydlitátová
První dáma české literatury
Dnes si připomínáme dvě stě let od narození Boženy Němcové. Kdo by neznal její pohádky, nebo Babičku? Veřejnoprávní média přinášejí řadu výborných dokumentů a adaptací jejích děl.
Věra Tydlitátová
O luskounech a jiných čínských masakrech
Když mi bylo dvanáct let, jeli jsme se školou na zájezd do Zoo ve Dvoře Králové na tehdy relativně nové safari.
Věra Tydlitátová
Hej, Slované...
Nic proti Slovanům, Germánům, Keltům atd., ale tohle všechno je haraburdí romatismu počátku 19. století.
Věra Tydlitátová
Belšasarova hostina na pražském Hradě
Prorok Daniel je postava, která ukazuje, jaký poměr má mít člověk ke zpupné moci. Píše se o něm, že se odmítl poklonit mocným. Bylo to dávno, pradávno, ale co se změnilo?
Věra Tydlitátová
Národní smrádek
Můj dědeček Karel byl italský legionář. Narodil se roku 1895 za císaře pána. On i jeho bratři měli ještě jména po členech císařského domu, protože, co naplat, císař František Josef byl mezi lidem dosti oblíben.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |