Židovský Nový rok – Roš ha-šana a Den smíření – Jom kipur
Židovská tradice má ve zvyku spojovat různá výročí do určitých přelomových dní. Proto k 1. tišri, kdy byl stvořen svět, přidává i další památné události: v ten den se narodil patriarcha Abraham, praotec všech monoteistů, racionální objevitel Jednoho Boha a zároveň zosobněná tolerantní a obětavá láska – Chesed. Ve stejný den byl přislíben vytoužený potomek bezdětným ženám Sáře, Ráchel a Chaně. Josef byl v tento den vyveden z egyptského žaláře.
Podle ústní tradice však není 1. tišri dnem stvoření světa, ale přesněji dnem stvoření člověka v rajské zahradě. Počátkem dění je podle judaismu člověk. Letopočet tedy nezačíná prvním dnem stvoření, ale až dnem šestým, kdy počal dialog Boha a člověka. To má silný symbolický význam. Nejde o počátek ve smyslu fyzikálním, ale jde o počátek dějin, které judaismus vnímá jako dialog založený na smlouvě mezi Hospodinem a lidmi. Tehdy po stvoření také pravil Hospodin člověku, že tento den bude dnem soudu.
Během liturgie svátku Roš ha-šana se ozývá naříkavý zvuk beraního rohu, šofaru. Jeho symbolika je bohatá a sám jeho zvuk očišťuje duši a vynáší modlitby do nebes. Představuje prostý prvotní výkřik nitra. Troubení na šofar kdysi doprovázelo korunovaci izraelských králů, dnes vyhlašuje korunování Boha za krále vesmíru. Žalostný zvuk rohu nás vybízí k pokání a k tešuva - návratu k Hospodinu. Také připomíná šofar, který zněl u úpatí Sinaje, když Izrael obdržel na věčné časy Tóru. Přijetí Tóry je svazek, který byl jako manželství uzavřen mezi Hospodinem a Izraelem na hoře Sinaj. A nakonec ohlašuje volání "velkého šofaru", na který Bůh podle modlitby Amida zaduje při příchodu Mesiáše.
Každým rokem se na Roš ha-šana před Soudcem světa otevírají tři knihy. Kniha pro spravedlivé, zvané cadikim gmurim, kniha pro hříšníky, rešajim gmurim, a třetí kniha, pro bejnoniim, tedy pro ty, kteří nejsou ani úplně spravedliví a ani úplně hříšní. Jména spravedlivých i hříšných jsou zapsána bez prodlení, neboť o jejich předchozích skutcích není pochyb. Lidé však většinou nejsou ani zcela dobří, ani zcela zlí a je třeba jejich skutky spravedlivě zvážit.
Od Nového roku následuje deset dní pokání až do svátku Jom kipur, v nichž se má každý věřící srovnat s Bohem i lidmi a dát si do pořádku svědomí. Umění odpouštět je v tradici vysoce oceňováno, naproti tomu neochota k odpuštění je pokládána za hřích. Odpuštění ovšem nelze vynucovat, je vždy dobrovolné a je odpovědí na upřímnou lítost. Odpuštění také znamená vzdát se nejen odplaty, ale již se k provinění bližního nevracet, nedávat mu najevo morální převahu a neponižovat ho. Nelze odpouštět anonymně a bez konfrontace s provinilcem.
Odpustit je možné dva typy hříchů: Zaprvé hřích, který znamená narušení vztahu mezi člověkem a Bohem. Dalším druhem hříchu je provinění narušující vztah mezi lidmi navzájem. Těchto provinění je nutné nejen litovat, ale je třeba je pokud možno napravit, tedy splatit dluhy, veřejně odvolat pomluvy, poskytnout kompenzace za škody a podobně. Samozřejmě k pokání patří i pevný úmysl v budoucnosti již zlé věci nekonat.
Většina z nás spadá do kategorie oněch prostředních, bejnoniim, nejsme ani zcela spravedliví, ani zcela zkažení, ale bojujeme každým dnem s různými silami okolo nás i uvnitř nás. Nyní nastává doba, kdy se máme zastavit a ztišit, litovat svých zlých činů i myšlenek, navštívit blízké a srovnat různé spory. Měli bychom si najít také čas na modlitbu, nebo alespoň na klidné zamyšlení. V tento čas máme v sobě nechat převládnout pokoru a nemáme se stydět poprosit za odpuštění všechny, kterým jsme ublížili.
O tomto dni je zakázáno pracovat, nosit koženou obuv a jiné kožené doplňky, šperky a jiné ozdoby, okázalé šaty. Zbožní muži chodí celý den v bílém oděvu zvaném kitl, který symbolizuje jednak čistotu a jednak pohřební rubáš (jako rubáš tento šat také slouží). Pokání je zdůrazněno dlouhým půstem. Půst v žádném případě nenahrazuje pokání jako takové, je jen duchovní přípravou ke smíření s lidmi a Bohem.
---
Věra Tydlitátová
Válečná zranění
Na dohled od našich klidných domovů vybuchují rakety, umírají nevinní. Jsme svědky nepředstavitelných zvěrstev. Znala jsem pár lidí, kteří prošli válkou.
Věra Tydlitátová
Alexandr Meň, světlo v temnotách smutné Rusi
Před třiceti dvěma lety 9. září 1990 byl zabit Otec Alexandr Vladimirovič Meň. Zatímco u nás je znám především v určitých kruzích duchovních a věřících, v Rusku je některými lidmi považován za svatého.
Věra Tydlitátová
Zklamaly elity národa?
Narazila jsem na zajímavou otázku, zda selhává elita národa, když se nechce postavit zlu ve společnosti. Že nechce jít do politiky...
Věra Tydlitátová
Putlere, blíží se březnové ídy
Když člověk trochu zná dějiny a myslím, že na vojenských akademiích se důležité bitvy také studují, vidí zajímavé příklady, ze kterých se asi Putler a jeho generálové zjevně nepoučili:
Věra Tydlitátová
Po volbách
Uvědomuji si, že vítězství demokratů ve volbách je dost vratké, ti voliči Ano, SPD a ani ti s tzv. propadlými hlasy nikam nezmizeli, naopak se mohou nebezpečně radikalizovat a sjednotit.
Věra Tydlitátová
Tolkien v pohledu religionisty
Když kolega Pavel Hošek avízoval vydání své studie o Tolkienově spiritualitě, dalo se očekávat, že v naší zemi půjde o počin nanejvýš pozoruhodný a na poli religionistiky příjemně osvěžující.
Věra Tydlitátová
Erika Bezdíčková nás opustila
Je tomu více než deset let, co jsem v Brně poznala paní Bezdíčkovou. Od té doby jsem za ní jezdívala a díky ní jsme poznala nejen Brno, ale i část jižní Moravy.
Věra Tydlitátová
Disidenti ve vatě a v brokátu
Dlouho jsem se snažila pochopit myšlení a motivy paní Lipovské. Poslechla jsem si její rozhovor, přečetla pár interview...
Věra Tydlitátová
Bojkoty Izraele jako pokrytecká nemoc západních intelektuálů
Boycott, Divestment and Sanctions Movement, česky Hnutí Bojkot, stažení investic a sankce, zkratkou BDS nebo Hnutí BDS, ...
Věra Tydlitátová
Což není v Gileádu balzám, což tam není lékař?
Přemýšleli jste někdy nad názvem firmy Gilead Sciences pracující na léku Remdesivir, který nedávno přispěl k uzdravení Roberta Markoviče těžce zasaženého Covidem-19?
Věra Tydlitátová
Podbrdská spisovatelka Jana Poncarová
Mladá autorka Jana Poncarová vydala svoji rozsáhlou rodinnou ságu již před dvěma lety, nicméně do obecnějšího povědomí se kniha Podbrdské ženy dostává postupně.
Věra Tydlitátová
Úsvit módního intelektualismu
Před pár dny nás opustil skvělý rebel evropské filosofie Ladislav Hejdánek. Vzpomínáme na něj my, které učil v bytové univerzitě i na fakultě filosofické a kteří ho známe.
Věra Tydlitátová
Krize víří špinavé bahno
Pandemie čínské chřipky přináší mnoho nových zkušeností. Možná jen funguje jako čočka, která zvýraznila již stávající kvality mnoha statečných lidí, projevy solidarity, ale také temné obludnosti.
Věra Tydlitátová
Křeček a právo sodomské
Ve středu 19. února složil Stanislav Křeček slib veřejného ochránce práv do rukou xenofobního extrémisty Tomia Okamury, který je známý svým štítivým poměrem k pravdě a je z vůle českých mafiánů místopředsedou Poslanecké sněmovny.
Věra Tydlitátová
Kdo parazituje na Lidicích?
V těchto dnech čteme o podivném angažmá novopečeného ministra kultury v Památníku Lidice. Lubomír Zaorálek vyzval k rezignaci ředitelku Mgr. Martinu Lehmannovou.
Věra Tydlitátová
První dáma české literatury
Dnes si připomínáme dvě stě let od narození Boženy Němcové. Kdo by neznal její pohádky, nebo Babičku? Veřejnoprávní média přinášejí řadu výborných dokumentů a adaptací jejích děl.
Věra Tydlitátová
O luskounech a jiných čínských masakrech
Když mi bylo dvanáct let, jeli jsme se školou na zájezd do Zoo ve Dvoře Králové na tehdy relativně nové safari.
Věra Tydlitátová
Hej, Slované...
Nic proti Slovanům, Germánům, Keltům atd., ale tohle všechno je haraburdí romatismu počátku 19. století.
Věra Tydlitátová
Belšasarova hostina na pražském Hradě
Prorok Daniel je postava, která ukazuje, jaký poměr má mít člověk ke zpupné moci. Píše se o něm, že se odmítl poklonit mocným. Bylo to dávno, pradávno, ale co se změnilo?
Věra Tydlitátová
Národní smrádek
Můj dědeček Karel byl italský legionář. Narodil se roku 1895 za císaře pána. On i jeho bratři měli ještě jména po členech císařského domu, protože, co naplat, císař František Josef byl mezi lidem dosti oblíben.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |