III. Pokusy o krádež dějin - 3. Popírání šoa v ideologii islámu

Strach z údajného židovského spiknutí a rozhořčení nad židovskou prohnaností pak úspěšně ženou zmatené voliče pod křídla radikálních extrémistických stran a diktátorských vlád. Mnohé arabské noviny, jako například  Al-Haját Al-Džadída, vlivný palestinský list, opakovaně píše, že Židé řídí vlády světa a plánují genocidu všech Arabů na Západním břehu. Pro mnohé čtenáře jsou tato tvrzení důvodem ke strachu a hněvu, který právě palestinští vůdci pro svoji politiku potřebují.

              Mnoho palestinských politiků a palestinská média opakovaně zavrhují judaismus a židovské dějiny a snižují je tvrzením, že moderní judaismus a Židé nemají žádný vztah k biblickým Izraelcům, k Jeruzalému, ba ani k Západní zdi, ta údajně nemá pro současný judaismus vůbec žádný význam a Židé na ni nemají historický ani náboženský nárok.[1] Stejná média buď snižují nebo popírají holocaust. Židé podle nich stvořili mýtus nacistické genocidy, aby získali podporu světového společenství a peníze z reparací. Jindy tato média připouštějí, že nějaké malé množství Židů sice nacisté zahubili, sionisté však tento fakt zneužívají proti Palestincům. Mahmúd Abbás, budoucí prezident palestinské autonomie, ve své disertační práci „The Other Side: the Secret Relationship Between Nazism and Zionism“ podané a obhájené v roce 1982 v Moskvě tvrdí, že plynové komory nikdy neexistovaly a že nacisté zahubili méně než milión Židů, přičemž existovaly tajné vazby mezi sionisty a nacisty[2]. V roce 2006, už jako uznávaný politik,  v rozhovoru pro Ha-Arec Mahmúd Abbás svá tvrzení poněkud korigoval. Odmítl se sice vyjadřovat k počtu židovských obětí, odsoudil však holocaust jako „strašlivý, neuvěřitelný zločin proti židovskému národu“[3].

            Rovněž jiní palestinští intelektuálové tvrdí, že Židé vymýšlejí a šíří nepravdivé historky o holocaustu, nebo nadsazují počty zavražděných. Popírání šoá nachází úrodnou půdu na univerzitách. Profesor Islámské univerzity v Gaze Hasan al-Agha prohlásil v roce 1997 v televizním vysílání, že Židé využívají holocaust jako výnosný kšeft, a proto stále nadsazují počty obětí. Počet zabitých v dalších deseti letech určitě opět vzroste.[4]

            Šejch Abdarrahmán as-Suedejs, imám hlavní mešity v Mekce, pronesl na adresu Židů ve svém kázání: „Jsou to bezvěrci… je to spodina lidstva a spolu se všemi uctívači model budou zcela zničeni ostrými božími nástroji. (Avnon, 2005)“.

            Televizní kanál Hizballáhu Al-Manár tvrdí, že se sionisté pokoušejí zavléct do islámských zemí AIDS.[5] Toto obvinění je obdobné středověkým evropským obviněním Židů z šíření moru a otravování studní. Stejně jako tehdy slouží teorie spiknutí k vysvětlení všech těžkostí současného světa a nabízí pohotově vhodného viníka.

             Syrský televizní seriál „Aš-Šatát“ prezentuje židovský lid jako „zlomocnou entitu usilující o světovládu“. Pořad vysílala z Libanonu do Evropy prostřednictvím satelitu televizní stanice „Al-Manár“ provozovaná Hizballáhem. Program, který mohly sledovat miliony lidí, mimo jiné obsahoval scénu, kde skupina rabínů a židovských předáků vraždí křesťanského chlapce, aby jeho krev použili při přípravě macesů na Pesach (Avnon, 2005).“ Tento novodobý příklad tradiční antisemitské argumentace, který známe z Evropy konce 19. století, má v době téměř neomezených informačních technologií mnohem nebezpečnější dopad a zřejmě alespoň u části veřejnosti může ovlivnit postoje směrem k extrémismu.

              Zatímco z historického hlediska byl moderní antijudaismus na Přední východ víceméně importován z Evropy, dnes „dochází k jeho reexportu zpátky na Západ. (Avnon, A., 2005)“  Nejradikálnější podoba antijudaismu se vyskytuje už také v Evropě na stránkách elektronických médií, Česká republika není výjimkou. „V září 2003 byly zveřejněny výsledky průzkumu, podle nichž 20 procent Němců věří, že Židé vyprovokovali události 11. září 2001. Toto nařčení má svůj původ na Blízkém východě a odpovídá názoru mnoha muslimských zastánců teorie spiknutí (Avnon, 2005).“ Existují doklady o kontaktech mezi evropskými pravicovými extrémisty a islamistickými radikály[6].

              Stáváme se tak svědky velmi znepokojivého vývoje, kdy zdánlivě mrtvé patologické ideologie, na něž jsme pohlíželi jako na historické kuriozity a doklad již překonané omezenosti, nacházejí znovu ochotné posluchače, často mezi mladými lidmi, ba studenty, kteří mají přístup k elektronickým médiím. Ochota naslouchat radikálním výzvám z Blízkého východu jde ruku v ruce s kulturním masochismem Evropanů a s odporem vůči euroamerické civilizaci či globalizaci, jež je rovněž šifrou pro těžko definovaný souhrn všeho zla. Jednoduché poučky doprovázené silnými emocemi se za jistých okolností mohou jevit jako atraktivní alternativa vlastní zavrhované kultury. Mladé generace, které již nemají přímou zkušenost s domácími totalitními režimy, nemusejí být zcela imunní vůči importovaným propagandistickým tezím. Nedostatek historické paměti, pocit odcizení a emoční prázdnota jsou nebezpečným prostředím, v němž se i zdánlivě dávno odložené a naprosto hloupé ideologie mohou znovu ukázat jako životaschopné.

[1] Viz: http://www.pmw.org.il/Latest%20bulletin.html#qidwasisalem

[2] Viz: Jerusalem Post, 26. ledna 1995.

[3] Viz: http://en.wikipedia.org/wiki/Holocaust_revisionism

[4] Podobně hovoří například jeruzalémský muftí Šejch Ikríma Sabrí, historik Dr. Isám Sissalem nebo významný příslušník Hamásu Dr. Abdal‘azíz ar-Rantísí.

[5] Viz: http://en.wikipedia.org/wiki/Arab_anti-Semitism#Arab_anti-Semitism_in_the_20th_and_21st_century

[6] Viz: http://www.hagalil.com/antisemitismus/rechte/kooperation-1.htm nebo: http://www.hagalil.com/antisemitismus/rechte/kooperation-7.htm