Člověk velkého srdce Janusz Korczak
Janusz Korczak se narodil 22. července 1878 ve Varšavě. Datum jeho úmrtí není přesně známo, některé prameny uvádějí 6. nerbo 10. srpen, ale častěji se píše pouze srpen 1942. Pocházel z asimilované židovské rodiny. Jeho otec advokát Józef Goldszmit pocházel z rodu oddaného haskale - osvícenskému proudu židovství, jeho matka Cecylia pocházela z prominentní židovské rodiny Głębických z Kalisze. Když bylo mladíkovi osmnáct let, jeho otec zemřel a na Henryku Goldszmitovi, jak se Janusz vlastním jménem jmenoval, zůstala starost o nejbližší.
Svůj literární pseudonym použil poprvé roku 1898 v Paderewského literární soutěži. Jméno Janusz Korczak má původ v knize polského národního buditele a spisovatele Józefa Ignacy Kraszewského “Historii o Janaszu Korczaku i pięknej miecznikównie.” Do dějin literatury se pod tímto pseudonymem zapsal například díly:
Bankrot malého Jacka. Praha: L. Mazáč 1935
Svojhlavý chlapec: Život Ľudovíta Pasteura. Bratislava 1950
Král Matýsek první. Praha: Albatros 1988
Sám s Bohem: modlitby těch, kteří se nemodlí. Zagreb 1984
Více o autorovi: J. Janovský, Janusz Korczak: lékař, peadog a spisovatel. Praha: SPN 1986
V roce 1898 začal studovat medicínu na Císařské lékařské univerzitě ve Varšavě, roku 1899 pobýval rok ve Švýcarsku, aby se seznámil s novátorským pedagogickým působením švýcarského myslitele Johanna Heinricha Pestalozziho. Lékařská studia absolvoval 17. března 1905, jako lékař se účastnil rusko - japonské války, kde dosáhl hodnosti majora. V letech 1903 - 1912 působil jako pediatr v nemocnici pro děti. Byl známý tím, že chudým lidem pomáhal zdarma. Od roku 1907 do roku 1908 studoval v Berlíně, aby si zvýšil kvalifikaci a seznámil se s moderními směry v pediatrii. Zůstal svobodný, aby se mohl věnovat bezprizorným dětem a sirotkům. Uvádí se, že poskytl domov asi třem stům opuštěným dětem. Roku 1909 se seznámil ve Výboru pro sirotky se Stefanií Wilczyňskou. V roce 1912 dostal nabídku vést nově vybudovaný domov Sierot pro sirotky z židovských rodin ve Varšavě. Nabídku přijal jako své celoživotní poslání, zkrátil si lékařský úvazek a plně se věnoval dětem. Stefanie Wilczyńska se stala jeho nejbližší spolupracovnicí. Mezi jeho hlavní teze patří přesvědčení, že dítě má plný nárok na úctu a důstojnost jako dospělý, že má právo na klidné dětství a na vlastní postoje. V sirotčinci založil “dětskou republiku” s parlamentem, soudem a novinami. V letech 1914-1918 byl mladším primářem divizní nemocnicena ukrajinské frontě a věnoval se také lékařské práci v dětských azylových domech v Kyjevě. Po návrazu se vrátil do Varšavy a krátce působil v nemocnicích v Lodži a v Kamionku. Opět spolupracoval se sirotčincem. V roce 1926 svěřil dětem radakci časopisu Mały Przegląd jako týdenní přílohu polskožidovského deníku Nasz Przegląd.
Janusz Korczak byl respektovaným pedagogem i autorem, mohl se vyhnout tragickému osudu během šoa. Údajně mu byla nabízena možnost skrýt se, nebo emigrovat a zachránit si život. Janusz Korczak však odmítl opustit své děti. 5. srpna (podle některých pramenů 6. srpna) roku 1942 němečtí vojáci shromáždili 192 (možná 196) sirotků a asi 12 pracovníků perzonálu sirotčince, aby je poslali do vyhlazovacího tábora v Treblince. Janusz Korczak dobrovolně zůstal se sirotky až do konce. Všichni byli společně zavražděni, patrně v plynových komorách.
—-
Modlitba vychovatele
Janusz Korczak
Nepřináším ti dlouhé modlitby, Bože. Nevzdychám k tobě…
Neklaním se před tebou až k zemi, nenesu bohaté oběti ke tvé cti a chvále. Nechci se vtírat do tvé přízně, neusiluji o drahé dary.
Moje myšlenky nemají křídla, která by do nebe vynesla píseň.
Moje slova nemají barvy ani vůně, ani neumějí kvést.
Jsem vyčerpaný a chce se mi spát. Můj zrak je slabý a záda mám shrbená velikou tíhou závazku.
A přece ti předkládám vroucí prosbu, ó Bože. A přece mám jednu drahocennou věc, kterou nechci svěřit bratru-člověku. Bojím se, že člověk to nepochopí rozumem ani citem, bude to zlehčovat, vysměje se.
Jsem před tebou popelavý pokorou, Pane, když však stojím před tebou s touto prosbou, je to požadavek, který hoří jako plamen. Mluvím tiše, ale tuto prosbu volám s vůlí neustoupit. Pohledem rozkazujícím střílím až nad mraky. Už vyrovnaný - vždyť ne už pro sebe - žádám:
Dej dětem dobrý osud, dej jejich úsilí pomoc, jejich práci požehnání. Veď je cestou nikoli nejsnadnější, ale nejkrásnější.A jako závdavek mé prosby přijmi jedinou drahocennou věc, kterou mám: smutek.
Smutek a práci.
———————–
Obrázek:
Památník Janusze Korczaka v Jad vaŠem v Jeruzalémě, foto autorka
———————————
Věra Tydlitátová
Válečná zranění
Na dohled od našich klidných domovů vybuchují rakety, umírají nevinní. Jsme svědky nepředstavitelných zvěrstev. Znala jsem pár lidí, kteří prošli válkou.
Věra Tydlitátová
Alexandr Meň, světlo v temnotách smutné Rusi
Před třiceti dvěma lety 9. září 1990 byl zabit Otec Alexandr Vladimirovič Meň. Zatímco u nás je znám především v určitých kruzích duchovních a věřících, v Rusku je některými lidmi považován za svatého.
Věra Tydlitátová
Zklamaly elity národa?
Narazila jsem na zajímavou otázku, zda selhává elita národa, když se nechce postavit zlu ve společnosti. Že nechce jít do politiky...
Věra Tydlitátová
Putlere, blíží se březnové ídy
Když člověk trochu zná dějiny a myslím, že na vojenských akademiích se důležité bitvy také studují, vidí zajímavé příklady, ze kterých se asi Putler a jeho generálové zjevně nepoučili:
Věra Tydlitátová
Po volbách
Uvědomuji si, že vítězství demokratů ve volbách je dost vratké, ti voliči Ano, SPD a ani ti s tzv. propadlými hlasy nikam nezmizeli, naopak se mohou nebezpečně radikalizovat a sjednotit.
Věra Tydlitátová
Tolkien v pohledu religionisty
Když kolega Pavel Hošek avízoval vydání své studie o Tolkienově spiritualitě, dalo se očekávat, že v naší zemi půjde o počin nanejvýš pozoruhodný a na poli religionistiky příjemně osvěžující.
Věra Tydlitátová
Erika Bezdíčková nás opustila
Je tomu více než deset let, co jsem v Brně poznala paní Bezdíčkovou. Od té doby jsem za ní jezdívala a díky ní jsme poznala nejen Brno, ale i část jižní Moravy.
Věra Tydlitátová
Disidenti ve vatě a v brokátu
Dlouho jsem se snažila pochopit myšlení a motivy paní Lipovské. Poslechla jsem si její rozhovor, přečetla pár interview...
Věra Tydlitátová
Bojkoty Izraele jako pokrytecká nemoc západních intelektuálů
Boycott, Divestment and Sanctions Movement, česky Hnutí Bojkot, stažení investic a sankce, zkratkou BDS nebo Hnutí BDS, ...
Věra Tydlitátová
Což není v Gileádu balzám, což tam není lékař?
Přemýšleli jste někdy nad názvem firmy Gilead Sciences pracující na léku Remdesivir, který nedávno přispěl k uzdravení Roberta Markoviče těžce zasaženého Covidem-19?
Věra Tydlitátová
Podbrdská spisovatelka Jana Poncarová
Mladá autorka Jana Poncarová vydala svoji rozsáhlou rodinnou ságu již před dvěma lety, nicméně do obecnějšího povědomí se kniha Podbrdské ženy dostává postupně.
Věra Tydlitátová
Úsvit módního intelektualismu
Před pár dny nás opustil skvělý rebel evropské filosofie Ladislav Hejdánek. Vzpomínáme na něj my, které učil v bytové univerzitě i na fakultě filosofické a kteří ho známe.
Věra Tydlitátová
Krize víří špinavé bahno
Pandemie čínské chřipky přináší mnoho nových zkušeností. Možná jen funguje jako čočka, která zvýraznila již stávající kvality mnoha statečných lidí, projevy solidarity, ale také temné obludnosti.
Věra Tydlitátová
Křeček a právo sodomské
Ve středu 19. února složil Stanislav Křeček slib veřejného ochránce práv do rukou xenofobního extrémisty Tomia Okamury, který je známý svým štítivým poměrem k pravdě a je z vůle českých mafiánů místopředsedou Poslanecké sněmovny.
Věra Tydlitátová
Kdo parazituje na Lidicích?
V těchto dnech čteme o podivném angažmá novopečeného ministra kultury v Památníku Lidice. Lubomír Zaorálek vyzval k rezignaci ředitelku Mgr. Martinu Lehmannovou.
Věra Tydlitátová
První dáma české literatury
Dnes si připomínáme dvě stě let od narození Boženy Němcové. Kdo by neznal její pohádky, nebo Babičku? Veřejnoprávní média přinášejí řadu výborných dokumentů a adaptací jejích děl.
Věra Tydlitátová
O luskounech a jiných čínských masakrech
Když mi bylo dvanáct let, jeli jsme se školou na zájezd do Zoo ve Dvoře Králové na tehdy relativně nové safari.
Věra Tydlitátová
Hej, Slované...
Nic proti Slovanům, Germánům, Keltům atd., ale tohle všechno je haraburdí romatismu počátku 19. století.
Věra Tydlitátová
Belšasarova hostina na pražském Hradě
Prorok Daniel je postava, která ukazuje, jaký poměr má mít člověk ke zpupné moci. Píše se o něm, že se odmítl poklonit mocným. Bylo to dávno, pradávno, ale co se změnilo?
Věra Tydlitátová
Národní smrádek
Můj dědeček Karel byl italský legionář. Narodil se roku 1895 za císaře pána. On i jeho bratři měli ještě jména po členech císařského domu, protože, co naplat, císař František Josef byl mezi lidem dosti oblíben.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |