Věra Tydlitátová
Cesta do Damašku 2 - Sladký, silný, horký čaj
V současnosti se moje oči upírají k Sýrii. Mám tam přátele, navštívila jsem tu zemi před dvěma roky. Z mnoha míst, kde jsme pobývala, nezůstal dnes kámen na kameni. Tyto texty jsou vzpomínkou na mír.
Věra Tydlitátová
Cesta do Damašku 1 - Salam alejkum
V současnosti se moje oči upírají k Sýrii. Mám tam přátele, navštívila jsem tu zemi před dvěma roky. Z mnoha míst, kde jsme pobývala, nezůstal dnes kámen na kameni. Tyto texty jsou vzpomínkou na mír.
Věra Tydlitátová
Lisboa 11 – Univerzita
Naše konference probíhala na Lisabonské univerzitě a zúčastnilo se jí asi 2000 vědců z celého světa.
Věra Tydlitátová
Lisboa 10 – Starý Belém a cesta zpátky
Po několika obchůzkách Belémské věže, po namočení nohou v ledové vodě mezi lasturami slávek a srdcovek a po pořízení několika fotografií začalo být zřejmé, že tajuplná věž už více svých záhad nevypoví.
Věra Tydlitátová
Lisboa 9 – Tajemný Belém
Když jsem kamarádům prozradila, že poletím do Lisabonu, někteří zašeptali se zasněným výrazem: "Belémská vež" a vzdychli, jako by v jejich myslích vybuchly asociace na historické, literární a malířské skvosty neskonalé hlubiny.
Věra Tydlitátová
Lisboa 8 – Politické vyžití
Jako i v jiných ohledech jsou Lisabonci střízliví, tiší a cudní i v politickém životě. Však si vychutnali diktaturu Antónia de Oliveira Salazara, který podle některých historiků patří spíše ke sporným politikům než ke klasické skvadře krutých a primitivních diktátorů, což je ovšem hodnocení Salazara zase jiných historiků.
Věra Tydlitátová
Lisboa 7 – Úniky ze všednosti
Po dílech naučných nabízím krátké zamyšlení osobní a esejistické. Přílet do Lisabonu, do bájné Finis terrae byl pro mne mimo jiné také vítaným přerušením všednodenních starostí a krátkým odpočinkem od společenského marasmu doma.
Věra Tydlitátová
Lisboa 6 – Zkáza z moře, obnova z rozumu
Již jsem v tomto cyklu zmínila katastrofu, která v polovině 18. století postihla Lisabon.
Věra Tydlitátová
Lisboa 5 – Nahoru po schodišti dolů
Je to fakt všeobecně známý, že každé pořádné město, které není z rovna v „pěkné rovině“, hlásá, že stojí na sedmi pahorcích.
Věra Tydlitátová
Lisboa 4 – Azulejos neboli modračky
Obkládat reprezentativní budovy barevnými glazovanými dlaždicemi začali lidé asi ve starém Babylónu, ne-li již dříve.
Věra Tydlitátová
Lisboa 3 – Rasistova noční můra
Jak už bylo řečeno, Lisabon působí trochu jako pohádková zmenšenina jiných hlavních měst světa. Také Portugalci jsou drobní lidé. Na rozdíl od českého naříkání si na to, že jsme malý národ, však zdejší lidé podobnými komplexy asi netrpí, proč také?
Věra Tydlitátová
Lisboa 2 – Jak to tedy bylo s tou Taškou toulavou?
Přistání na malém letišti uprostřed Lisabonu bylo klidné a také vnitřek terminálu splňoval mé představy o lidsky rozumných rozměrech. Ale u pásu se zavazadly nastalo další dobrodružství.
Věra Tydlitátová
Lisboa 1 – Země mořeplavců
O Lisabonu jsem toho mnoho nevěděla a popravdě by mne asi nenapadlo tam jet na dovolenou, prostě neznámá a vzdálená, jistě krásná, ale přece jen cizí země portugalská s hlavním městem, které je údajně do kopce a z kopce, odkud vyplouvali odvážní mořeplavci a které v roce 1755 spláchla obrovská vlna tsunami.
Věra Tydlitátová
Most přání v Jafě
V izraelském přístavním městě Jafa je překrásné historické centrum nad Středozemním mořem a někdy o něm napíši víc. Ale k této době se hodí jedna maličkost, totiž taková milá pověra, která nikomu neublíží a mnoha lidem udělá radost.
Věra Tydlitátová
Komplex Českého Honzy, aneb kam se hrabe oidipák
"Mámo, obrať mě!" volá v jedné pohádce líný synek z pece. A matinka přiskočí a toho zmetka obrací, aby se nepřeležel. Ta máma by měla vzít raději potěh a vyhnat chronického lenocha na pole k pořádné práci a do světa na zkušenou.
Věra Tydlitátová
Nejslavnější vlak světa
Sedmého června byla letos sobota. Takový ten krásný slunečný den jako stvořený pro výlet s přáteli. Utíkáme na vlak, běžíme po schodech na Smíchovském nádraží, jako obvykle po zvyku ke třetímu nástupišti. Ale tam nestojí náš rychlík na Cheb, na třetím nástupišti stojí – železniční legenda, Orient Express!
Věra Tydlitátová
Sardinie - Lidé jako skály, skály jako zvířata
Za návštěvu stojí ostrovy La Maddalena a Caprera. Jsou součástí souostroví na severovýchodě Sardinie a vynikají krásnou přírodou, která jim zajistila statut národního parku. Mezi ostrovem La Maddalena a Caprerou (Kozím ostrovem) je úzký most, který jsme přejeli místním autobusem. Caprera je skalnatá a porostlá macchií, je to překrásné místo, ale je jasné, že pokud by nechtěli pěstovat trní, pro zemědělce málo zajímavé.
Věra Tydlitátová
Sardinie - Karneval drsný i vznešený
Pestré dějiny poznamenaly obyvatele nejen nedůvěřivostí vůči všemu, co přichází z moře, a jakousi životní skepsí, ale také množstvím jazyků a dialektů. Italština je sice úředním jazykem a všude se jí domluvíte, ale většina obyvatel mluví doma sardinsky, což je vlastně izolovaně rozvinutá latina. V Algheru se běžně mluví katalánsky, na ostrově San Pietro ligursky, tím však zmatek nekončí, v horách existují různé dialekty natolik vzdálené oficiální italštině, že jim Ital nerozumí.
Věra Tydlitátová
Sardinie - Nuragy a krásná soudkyně
Vnitrozemí, oblast Barbagia, přírodní park Sette fratelli a hory je nejlépe procházet pěšky. Při troše pozornosti uvidíme pod stromy fialové bramboříky, na horách mezi kameny již od zimy kvetou krokusy a počátkem léta vykvétá zdejší divoká růžová pivoňka. Všude na planinách rostou korkové duby, jejichž oloupané purpurové kmeny svědčí o stálé těžbě vzácné suroviny. Korkové duby mají drobné listy s malými výkrojky a kompaktní koruny hřibovitého tvaru. V nižších polohách je typický porost macchií, směs suchomilných rostlin a keřů pokrývající skály a celé planiny pestrým kobercem.
Věra Tydlitátová
Sardinie - Boží stopa
Jeden z nejkrásnějších ostrovů Středomoří, Sardinie, zůstává prozatím stranou turistického a rekreačního zájmu našich cestovatelů. Ani turisté ze Západu neznají Sardinii příliš dlouho, cestovní ruch se zde začal rozvíjet teprve koncem šedesátých let dvacátého století. V té době již byly dostatečně známy katastrofické následky živelného turistického podnikání, a proto vláda zakázala na ostrově stavět hotely a letoviska blíž než tři sta metrů od pláže. Ubytovny nesmějí mít výšku ani barvu, která by nesplývala s běžnou místní zástavbou. A ochraně přírody je zde věnována velká péče. Je totiž co chránit a právě neuvěřitelně zachovaná krajina a kulturní památky jsou nejcennějším bohatstvím Sardinie.
| předchozí | 1 2 3 | další |
